Spolu v dobrém i ve zlém. Pandemie nenahrává podnikům jako jsou hospody, bary nebo pivnice. Silná komunita se ale snaží navzájem si pomáhat a energii věnovat k užitečným věcem. Jakub Vopařil kompletně rekonstuuje arkádový bar Game Over, provozní s barmany z Naproti nebo Schrottu pomáhají kamarádovi vyrábět kimchi a společně doufají ve světlejší zítřky.
Pandemie koronaviru zasáhla na začátku roku 2020 celou Českou republiku a přinesla s sebou velké problémy. Jedním z odvětví, kterých se nenávratně dotkla, je gastronomie. Nové i zažité podniky utržily velkou ránu, většina z fungujících barů, hospod a restaurací řeší existenční problémy a mnohé nepřežily ani první lockdown.
I v těchto těžkých dobách se ale ukázalo, že komunita dokáže držet pospolu a navzájem si pomoci. Hned několik brněnských gastronomických zařízení se semklo a rozhodlo se, že se nemůžou už kvůli nadšeným návštěvníkům vzdát. Koronavirovou pandemii proto majitelé i zaměstnanci podniků berou jako příležitost, které je třeba využít.
Jakub Vopařil je mladý majitel arkádového baru Game Over na Pionýrské. Otevřel před dvěma roky, takže měl za sebou jeho podnik v době začátku lockdownu teprve roční provoz. I tak ale dokázal rychle nasbírat celou základnu nadšenců, po vstupu do sklepních prostor se totiž před návštěvníkem otevřela brána do osmdesátých či devadesátých let. Během prvních měsíců, kdy nebylo možné mít otevřeno v běžném režimu, bar Game Over nefungoval a Jakub se snažil hledat možnosti, jak čerstvé prostory zútulnit. Opravil zázemí za barem a vybudoval herní salonek s playstationy a doplnil stávající sbírku funkčních pinballů.
Po první vlně koronaviru se Jakub rozhodl najít si do baru kuchaře, aby herní prostor obohatil mexickým jídlem. Ve finále se ale spojil s foodtruckem Hermanos, který zase hledal zázemí pro přípravu náročnějších pokrmů. Díky kompenzacím od státu, pronájmu kuchyně a rozvozu jídla pro bar Game Over tak hra na přežití neskončila a nutné nebylo ani využívat výdejní okýnka.
„Pronajímám kuchyň a snažím se nějakým způsobem spolupracovat s Hermanosem, původní plán byl, že se tu bude vařit i pro Game Over, takže normálně meníčka ve stylu Mexika nebo tex-mex, spojení Mexika s americkou kuchyní.“ říká Jakub.
Po nepříznivém začátku roku se při nástupu druhé vlny Jakub rozhodl protikoronavirových opatření využít a celý bar zrekonstruovat, aby ho po znovuotevření mohl návštěvníkům ukázat v novém kabátě. Změny nadšený majitel plánoval už od počátků, zatím ale nebyl čas ani příležitost plánovaný projekt realizovat.
Do rekonstrukce se pustil od základů a už 2 měsíce svépomocí opravuje veškeré prostory podniku. Spolu s kamarády budují nové toalety, herní salonky a ve výstavbě je i úplně nový bar.
"Máme teď možnost oškrábat a odvětrat zdi a dát to celé nějak dokupy. Bude úplně nový barový display, rozšiřujeme společně celý prostor, vzadu jsou schované salonky, které zpřístupníme pro hráče. Ti pak budou mít možnost uspořádat LAN party v retro formátu.“ ukazuje prostory i svoje záměry Jakub.
Milovníci retra se po skončení opatření budou moci těšit i na LAN party v místnosti, kde se ke hře připojí na starých počítačích, Jakub totiž hodlá svůj bar vést i jako muzeum výpočetní technologie. Hráči si krom nových herních konzolí budou moci u piva užít i starých videoher, pinballů z osmdesátých let nebo fotbálku.
Ať už se bude další situace odvíjet jakkoli, Game Over rozhodně zavírat nehodlá a Jakub chce dál bojovat za svůj sen. Motivuje ho nejen odvedená práce, ale i samotní fanoušci baru.
"Myslím si, že bar určitě přežije, ať už se bude dít cokoli. Rozhodně se nebudu vzdávat ze své vlastní vůle, prostory už mám skoro hotové a byla by to škoda práce. Navíc už v téhle chvíli bych zklamal hrozně moc lidí, kteří si to tady oblíbili, a kteří v tom našli zdroj velké zábavy a volnočasového uvolnění," vzkazuje návštěvníkům Jakub. Věří, že je jeho bar jedinečný a našel s ním díru na trhu. Atmosféra baru je podle jeho slov nezaměnitelná, a právě proto se hosté rádi vraceli a znova budou vracet. Bar do budoucna plánuje i novinky jako je letní kino v Lužánkách, přednášky o retro hrách nebo již zmíněné hry na počítačích.
Narozdíl od novinky Game Over má absinthový bar Naproti v Brně dlouhou tradici. Ještě donedávna si návštěvníci mohli dokonce vybrat rovnou ze dvou barů s tímto názvem, které ležely příhodně naproti sobě. Po prvním lockdownu ale zůstal jenom jeden z podniků, a i ten nyní bojuje o přežití. Také u barů na ulici Jana Uhra se majitelé Vít Adámek, Réza Valentová a Václav Seidl rozhodli využít koronavirových opatření k rekonstrukcím.
Z uzavřeného podniku se spousta vybavení včetně obrazů od známých ilustrátorů přestěhovala do novějších sklepních prostor, kde teď vzniká místo přesně podle potřeb zákazníků. Do rekonstrukcí majitelé vložili veškerý volný kapitál, aby se po znovuotevření mohla začít rozvíjet původní atmosféra. Absintový bar Naproti prošel kompletní přestavbou a na konci září měly propuknout bujaré oslavy s Opening párty. Ty ale zastavila druhá vlna restrikcí.
Nové Naproti teď drží při životě především spojení webových stránek s e-shopem, který se podařilo dokončit v době rekonstrukcí baru. Podle spolumajitele Václava Seidla nebylo možné ani otevřít okýnka. Do absintového baru totiž lidé chodili převážně za atmosférou, kterou přes výdejní okýnko úplně navodit nelze. Veškerou nabídku proto Naproti přesunulo na internet, odkud si lidé mohou alespoň část ducha Absinthia odvézt domů.
Provozní a jednatel Naproti Václav Seidl ale nezůstal pouze u online vylepšování prostor baru. Stejně jako spousta jeho přátel, i on se z barového prostředí přesunul k řemeslu a přes týden pracuje jako elektrikář. Dva dny v týdnu se ale společně s Tomášem Hinduliakem, majitelem brněnské značky HUHU CHILLI pustili do výroby momentálně velmi žádaného Kimchi.
S barem Naproti je značka HUHU Chilli úzce spojená. Poté, co Tomáš Hinduliak uvařil první pálivou omáčku, ji na ochutnání přinesl právě do zmiňovaného absintového baru, kde ho jeho kamarádi přesvědčili, aby svůj nový vynález začal prodávat. Naproti se stalo prvním odběratelem a postupně se omáčky s logem korunky začaly rozšiřovat po Česku. Díky těmto přátelským vazbám vznikla i pracovní skupina, která si pomáhá navzájem.
S prvním spadaným listím se obvykle zvedá i zájem o kimchi, korejskou pochutinu, vyráběnou ze zelí a fermentované zeleniny, jíž pikantní chuť dodávají chilli papričky. Loni se ale poptávka po pálivém pokrmu rozmohla už v březnu, kdy začala první vlna koronaviru. Zpočátku se vyrábělo 60 kilo kimchi, poté se výrobě postupně zvyšovala a najednou byla potřeba každá ruka k tomu, aby se stihlo vyrobit objednané množství.
„Na začátku jsme za směnu udělali 60 kilo kimchi, poté se objem zdvojnásobil na 120 kilo a teď už vyrábíme i 240 kilo kimchi za směnu. Plánujeme ale výrobu ještě zvýšit, a to na 480 kilo za den." popisuje Tomáš Hinduliak.
Na pomoc přišel také první zákazník a kamarád Tomáše, Václav Seidl, který měl naopak v době zavřených podniků přemíru času. Postupně se do výrobního procesu připojovalo stále více lidí z gastronomických zařízení. Teď se u prkýnek s mrkví a zelím schází celá řada barmanů a brigádníků, která marně sháněla náhradní zaměstnání za roznos či míchání drinků a čepování piva. Korejskou pochutinu tak vyrábí tváře známé zákazníkům nejen Naproti, ale i z pivnice Schrott nebo baru Taproom.
I když odbyt výrobků v restauracích nebo obchůdcích z provozních důvodů příliš nejde, internetoví zákazníci si naopak na pálivém jídle rádi pochutnají ve velkém. „Malé kamenné obchody teď příliš netáhnou, lidé totiž změnili styl nakupování a cílí buď na hypermarkety nebo na online. Je pro ně lepší vyjet do hypermarketu, kde udělají větší nákup, než chodit zvlášť do masny, řeznictví, do pekárny nebo do dalších pěti obchodů. To už se člověku moc nechce, takže právě ty malé obchody, jako jsou delikatesy, mají menší odbyt než e-shopy nebo supermarkety. Online obchod byl proto jasná volba,“ říká Tomáš Hinduilak. Právě díky eshopu tak může nabízet práci svým kamarádům z hospod. U těch si mimo jiné cení hlavně spolehlivost, samostatnost a znalosti z oboru.
„S Tomášem se známe už dlouhou dobu před tím, než jsem začala pracovat ve Schrottu. Pak jsme se tam začali potkávat a u baru prohodil, že shání někoho na výrobu Kimchi. Takže po lockdownu jsme práci za barem vyměnili za nože a prkýnka,“ vzpomíná na začátky spolupráce brigádnice a studentka Sabina Smetanová a dodává, že s sebou na směny začala vodit i svého kolegu Vítka, který výrobu kimchi upřednostnil před prací ve skladu.
Krom výpomoci kamarádům pomáhá Tomáš Hinduliak i zvířatům. Všechny nespotřebované zbytky zeleniny si nejdříve odvážela brněnská ZOO, nyní odkrojky nasytí poníky u Špilberku.
Podobně se s pandemií vypořádává i zmiňovaná pivnice Schrott na Křenové ulici, která se pyšní unikátním industriálním designem a celou škálou piv z malých pivovarů. V nabídce najdeme převážně piva z její vlastní produkce. Dřív Schrott fungoval běžně i jako galerie a v jeho prostorách mohli zájemci obdivovat díla (nejen) brněnských umělců. Teď majitelé udržují kontakty a těší se na otevření, nic konkrétního ale raději neplánují.
V první vlně se majitelé Schrottu vrhli na malování a doladění celkové vizáže podniku, na větší rekonstrukce ale bohužel nezbývaly peníze. Narozdíl od svých kolegů a přátel se ale okýnkovému prodeji a rozvozu věnují. Právě okýnka drží pivnici nad vodou.
„Od pondělí do pátku prodáváme lahváče a Schrott dva dny v týdnu také rozváží pivo lidem domů. Vlastní e-shop zatím nemáme, využíváme platformu www.zachranpivo.cz, která vznikla v první vlně díky pivovaru Kytín,“ říká provozní a spolumajitelka Veronika Macháčková. Podle jejích slov panoval v první vlně mezi lidmi ještě optimismus, všichni doufali v návrat do normálního života a pivo se prodávalo jedna radost.
„Lidé hodně trávili čas venku a k tomu si rádi od nás lahváče koupili. S dalšími vlnami nálada lidí opadala spolu s podzimním listím a zatím, co čísla nakažených rapidně stoupala, čísla našeho prodeje klesala," popisuje Veronika smutně. I tak ale ocení každého, kdo se okolo okýnka projde, koupí si pár kousků a popřeje hodně štěstí, i když mlsně čeká na nefalšovaný čepovaný škopek.
Pivnice momentálně nabízí hlavně své navařené zásoby, obvykle mívá v nabídce 6 druhů vlastních piv, které vaří v pivovaru Volkloster nebo v tom Slavkovském. Teď se ale snaží udržet se v rozmezí maximálně dvou až čtyř druhů, aby se zvládlo prodat v co nejlepší kvalitě. Schrott ale ani v těžkých chvílích neklesá na mysli a těší se na světlejší budoucnost, která je ale zatím nejistá.
„Tam by ani paní Jolanda nedohlédla. Ale zatím stále věříme, že se to jednoho dne pohne směrem k normálu a díky našim skvělým zákazníkům se znova postavíme na nohy.“ uzavírá Veronika.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
