Po narození mu porodní bába dávala den života. Bojoval v bitvě u Dunkerku, kde byl těžce raněn. Přežil hlavně díky nově objevenému zázraku jménem penicilin. V Brně se potom šťastně oženil, aby pak musel kvůli komunistickému režimu musel emigrovat. Osud devětadevadesátiletého Bernarda Papánka by dal za tři životy. Válečný veterán se v Brně po 60 letech vrátil na místo, kde řekl své ženě osudové ano.
Od svatební fotografie, na které se Bernard Papánek ležérně opírá o zábradlí Nové radnice, už uplynulo skoro 60 let. „Brno se hrozně změnilo,“ rozhlížel se překvapeně pamětník, když se na známá místa vrátil. Za sebou má v 99 letech účast ve druhé světové válce nebo dvojí emigraci, ale také cestování po Evropě i po světě.
Bernard Papánek přitom neměl v životě na růžích ustláno. Velký otazník nad přežitím nad ním visel už ve chvíli narození. „Když jsem přišel na svět, vážil jsem kilo osmdesát. Porodní bába mi předpověděla tak 24 nebo 48 hodin, pak že už tady nebudu. A já jsem tady pořád,“ směje se Papánek.
Do Brna přijel válečný veterán debatovat se studenty a podívat na známá místa. S městem ho pojí několik let života a vzpomínky na zlomové okamžiky. Na Nové radnici, kde jej minulý týden přivítal náměstek primátorky Oliver Pospíšil, se v roce 1961 ženil.
Při setkání však připomněl i starší, méně příjemnou příhodu. Jako poloviční slovenský žid byl z města na podzim roku 1938 vykázán. „Tři dny jsem byl na policii zavřený ve sklepě, třetí den mě naložili do policejního auta a i s dalšími lidmi nás zavezli za hranice Brna. Tam jsme vystoupili a mně ukázali ‚tam‘, jako že mám jít na Slovensko,“ vypráví Papánek. Místo toho se obratem vrátil do města a nakonec se v úkrytu dočkal i transportu do Palestiny.
Za války uposlechl výzvu prezidenta Beneše, aby se přihlásil do armády. Absolvoval výcvik, poté sloužil u protiletadlové baterie u Tobruku. Se svou jednotkou se pak kolem celé Afriky přesouvali do Británie, kde je osobně navštívil prezident Beneš. Nejnebezpečnější válečnou chvilku měl ale Papánek v ten moment ještě před sebou.
Na podzim 1944 se spojenečtí vojáci zapojili do obléhání francouzského Dunkerku. Tady byl Papánek těžce zraněn, když ho do břicha zasáhly střepiny. Kanadským lékařům v polní nemocnici se ale podařilo muže zachránit, i s využitím teprve nedávno objeveného penicilinu.
Po válce se vrátil do Československa, kde dostal invalidní důchod, ale vzhledem k politické situaci – která se ho jako bývalého zahraničního vojáka osobně dotýkala – v 60. letech i se ženou opět emigroval, tentokrát do již existujícího Izraele. Izraelské občanství má dodnes, i když se po revoluci začal pravidelně vracet na Moravu a posledních několik let žije u rodiny na Slovensku.
A jaký je podle neuvěřitelně vitálního pamětníka recept na dlouhověkost? „Hodně jsem toho viděl a zažil. Léta utíkala, a já jsem si ani neuvědomil, že mi je najednou tolik let,“ tvrdí s úsměvem.
Foto MMB | Zdroj Brno.cz
