Studenti pražské Divadelní fakulty hudebních umění (DAMU) přivezli na festival ENCOUNTER/SETKÁNÍ do Brna poslední přeživší kusy přírody, válku, pořádnou show i párky v rohlíku.
Šok, katastrofa a absurdnost jsou slova, která (kromě ježících se chlupů) vyvstávají po shlédnutí divadelní inscenace s nepříliš výřečným názvem Pavillion. Těžké alternativní sousto pro náročné diváky nebo show s cílem pobavit a odreagovat?
Nejdříve je divák vystaven vojenskému dozoru, pod jehož dohledem je odveden na poněkud atypickou výstavu. Výstava se skládá z různě instalovaných exponátů (magnetů). Ty představují veškerou vegetaci na planetě Zemi, která zbyla po katastrofické válce.
Precizně secvičená taneční show následující po výstavě ohlašuje konec války. Gradující se elektronická hudba, vojenský dozor a nepřeberné množství magnetů lze vnímat jako trest, po kterém následuje zasloužená odměna v podobě hodinové párty, jež konečně alespoň trochu připomíná divadelní představení, kdy divák sedí a sleduje dění na pódiu – Pavillionu.
Podobně jako na předchozí výstavě se na scéně postupně objevují různá postapokalyptická zvířata, která předvádí svůj cirkusový um. Snaha šokovat kulminuje ve chvíli, kdy jsou diváci vyzváni, aby se zapojili do krmení dravé zvěře či se projeli na hřbetě obří Lačnatky Okrové.
Inscenaci jednoznačně dominuje kontrast, při čemž hlavní protiklad zde tvoří hrůza války verzus mírová situace. Válku ztělesňuje vojenský dozor. Mír je vyjádřen skrze show, ve které je ale stále cítit doznívající válečný konflikt. Kontrast života a smrti podtrhuje absurditu, kdy každá smrt v představení je spojena s humorem a zároveň jsou životy všech účinkujících i diváků ohrožovány dravou postapokalyptickou zvěří.
Absurdita graduje během celé inscenace. Vojáci ozbrojení plácačkami na mouchy místo zbraní, prodavač párků v rohlíku (které si diváci mohou zakoupit během představení) a téma ochrany zvířat působí možná jako nepředstavitelná kombinace.
Přes to všechno tvoří téměř hodinu a půl dlouhá hra poměrně jednotný celek alespoň díky rámcovému příběhu a jednotné postapokalyptické scénografii.
Na otázku, zda měl divadelní kus diváky pobavit absurdní ukázkou magnetické vegetace, či je přimět k zamyšlení nad současnou situací, která by se snad mohla vyvíjet podle naznačeného katastrofického scénáře, si asi každý musí stejně nakonec odpovědět sám.
Viktorie Melicharová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
