Těžiště této výstavy leží mezi lety 1895 a 1915 - kdy již svět mocnářství nezadržitelně směřoval ke svému konci a vzniku samostatné republiky. Nový umělecký styl, spojený s příchodem nastupujícího století a očekáváním společenských změn i nových objevů, postupně poznamenal běžný život a lidskou činnost takřka ve všech oblastech.
Samotný název stylu pochází z latinského slova secession, tedy doslovně odštěpení. Tento středoevropský termín charakterizoval odklon od konzervativního akademického myšlení (nesouhlas s historizující tradicí), zároveň byl reakcí proti průmyslové civilizaci a jejím výrobkům a volal po návratu k přírodě a kvalitnímu řemeslu. Secese, kterou přivítala Evropa a Spojené státy v roce 1900 jako moderní vizi pro nové století, se brzy stala životním stylem a zasáhla do všech oblastí lidského působení.
První náznaky nového stylu se začaly objevovat v Evropě a Spojených státech amerických již po polovině 19. století. Secesní nálada se šířila v rozdílných názvech a v rozlišných vizuálních formách (Jugendstil, Wiener Secession, Arts and Crafts, Art Nouveau, Floreale, Skønvirke, Modernisme…). K nám byl nejblíže Berlín, Mnichov a tehdejší hlavní město Vídeň. Svébytný secesní styl si vytvořila i Praha a stranou rozhodně nezůstalo ani Brno, kde byla postavena vůbec první kompletně řešená vila ve stylu Vídeňské secese na území Rakouska – Uherska /Reissigova vila, ulice Hlinky/.
Charakteristickým znakem secesních uměleckých děl se stala plošná ornamentálnost vycházející z rozdílných motivů. Čerpala z flóry i fauny, stoupajícího cigaretového dýmu, mořských vln, ale i geometrických obrazců uspořádaných v rytmickém opakování nebo se volně inspirovala asijskou kulturou.
Věděli jste, že se secesní styl označoval také značně pohrdavě a posměšně jako úhoří či tasemnicový styl, styl vylézající žížaly, závitkový či nudlový styl nebo moderní podvazková linie…
Ale hlavním uměleckým námětem a symbolem nového století se stala mladá žena. Jako nositelka krásy a personifikace harmonie – oduševnělá múza s vlajícími vlasy a esovitě stočenou siluetou se objevovala v podstatě na všem a takřka ve všech možných pózách a podobách – na fasádách domů, na reklamních plakátech, přebalech výrobků, ale třeba i na knoflících a dokonce se zjevovala při nadměrném požití alkoholu.
Oduševnělá strážkyně rodinných hodnot, v přeneseném slova smyslu, představovala perfektně fungující domácnost, uvnitř i navenek. Šíření duševního obzoru a povznášení úrovně domácnosti se tak staly návodem na šťastný život v secesi. Jak dodává jeden z kurátorů výstavy Petr Lukas: „Ušlechtilé jednání, vzorové vystupování, hospodaření s časem, řádná strava, dobrý vkus a zároveň vůle věnovat se svému sebevzdělávání a tzv. činnosti pro zájmy veřejné patřilo k výbavě každé prababičky!“
Výstava nabídne pohled, jak prožít spokojený a šťastný život díky zaručeně fungujícím, často humorným, sto let starým radám a návodům, ale hlavně jak vytvořit fungující a vkusně zařízenou domácnost, která, jak dobový tisk uvádí, nemusí být nutně zařízena za draho. Poskytne také poučení, jak trestat dítky, ale také jak servírovat ovoce, jak pěstovat jemný mrav, jak „vyzrát“ na muže, jak cvičit doma anebo jak podávat menší diner s dříšťalkami na talíři.
Návštěvníkům umožní náhled do secesní domácnosti začátku minulého století, s kuchyní a dnes již téměř neznámými přístroji a pomůckami šetřícími čas při vaření jídla, salónem určeným pro servírování kávy a čaje nebo pro četbu duševně obohacující literatury, jídelnou s velkou slavnostně prostřenou tabulí a připomínkou servírování i základní etikety, ložnicí s ručně vyšívanou výbavou či nočním prádlem, dětským pokojem s dobovými hračkami i chlapeckými hrami, ale také fotografickým koutkem, kde si můžete pořídit svoji fotografii v lehce secesní stylizaci.
Připomeneme také rozdělení rolí v rodině, výchovu dětí, oslavu svátků a výjimečných dnů, po tehdy se rodící sport a zábavu všeho druhu, včetně literární satiry a kreslených vtipů, až po témata, jako byla morálka a zdrženlivost.
Originální, nad míru elegantní a uhlazené šaty, slunečníky, klobouky, rukavičky, obuv, bižuterie a jiné zachované „původnosti“ ze soukromých sbírek vytvoří instalaci na tzv. korzu, které bylo neoddělitelnou součástí svátečního dne ve městě. A nebudou chybět také fotografie nebo plakáty, na kterých se doslova zastavil čas.
Jak připomínají autoři výstavy (Petr Lukas, Jan Maroušek a sběratelé Vlaďka Dobiášová, Zdena Mudráková, manželé Pecháčkovi) - záměrem je připomenout myšlenku šťastného života a poradit „jak na něj“ , nabídnout nikoliv pohled umělecko-historický, ale nahlédnout do běžných domácností secesní doby a objevit věci neobyčejně obyčejné, kořeněné dobovým humorem a společenskými konvencemi.
Výstava je určena jak pro všechny romantiky a milovníky starých časů, tak pro rodiny s dětmi. U každého dioráma bude krátký text spojený s tematickou interakcí či jednoduchým úkolem (vážení mouky, navrhování klobouků, tvorba šperku atd.).
Tisková zpráva
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
