Pátek 3. 4. 2026 | Svátek má Richard
Na zapadlém britském předměstí plyne čas pomalu. Svět, který je šedivý, nudný, bez špetky vzrušení. Město, které vychovalo mladého gaye Colina, muže bez příběhu, jehož máma umírá na rakovinu a který svůj volný čas tráví zpěvem v pofidérním kvartetu.
Jednoho předvánočního večera vstoupí do místní hospody nádherný motorkář Ray. Muž naopak mnoha příběhů s příchutí kožených kalhot a sexu. Ray, odtažitý dominant a Colin, jeho láskyplný submisiv.
Na filmy s queer tématikou peníze dávat nebudeme. Zatímco Oto Klempíř (Motoristé) vyhrožuje otřesem základů Státního fondu audiovize, do kin potajmu vstoupila něžně drsná gay BDSM romance Pillion. Ta měla premiéru loni v Cannes, kde si odnesla ocenění za nejlepší scénář.
Režisér Harry Lighton v ní nahlíží do komunity vně komunity. S láskou, s respektem, vtipem a s něžností.
BDSM vztahy často bývají mnohem střídmější a zdravější než ukazuje Pillion. Submisivní hrdina Colin je do svého dominanta od první chvíle zřetelně zamilovaný. Což může být ošemetná věc.
Zajímavé je především to, co Pillion neříká. Svou zásadní roli zde má nádherná hudba. Ta si, i přes mnohé explicitní obrazy sexu a emocionálního tormentu, udržuje něžnost, ve které zní až náboženské chóry. Soundtrack je odrazem Colinových pocitů oddanosti a lásky. To se změní jenom v jediný moment na konci, kdy se ve chvíli polibku střetávají pohledy a na chvíli skrze hudbu vstoupíme i do Rayovy zmatené hlavy.
Lightonův snímek je také ódou na nenaplněnou touhu, hledání sebe sama, své komunity a štěstí. Ale také na radost, kterou přináší sex. U určitých momentů je režie tak silná, že předkládané obrazy v kombinaci s tématy jsou v takové synchronicitě, že působí až magicky.
Film je realistický do určité míry a mnoho neznalých diváků jistě zanechá v otázce: Fakt to takhle funguje? Ano i ne. Vztah Raye s Colinem je toxický. Ne proto že je založen na dynamice, která bude leckomu připadat za hranou, ale protože postrádá oboustranný explicitní konsent.
Správný dominant se stará, chce aby si jeho submisiv užíval vše stejně jako on a po intenzivnějších sexuálních hrátkách iniciuje aftercare. Ray na tato pravidla nehledí. Snímek je tak třeba brát jako odstrašující případ toho, co by se v takovém vztahu nikdy nemělo stát.
Pillion se během let jistě stane zásadním queer dílem, kterých je potřeba víc. Protože kam nyní v žánru jít? Odhalování a normalizace různých druhů dynamik pro nepolíbené je jistě krok kupředu. A to i tu v Česku, ať už si jakýkoliv ministr říká co chce. Hlavně v dnešní neutěšené době, kdy nás chtějí autority opět vymazávat z historie a běžného života.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
