Brněnský scenárista chystá remake hororu z osmdesátek. Originál jsem před psaním viděl pětatřicetkrát, říká

„Původní Vlčí bouda je povedená alegorie na svou dobu a tehdejší totalitní režim, jejímuž poselství dnes rozumí spíše ti, kteří v té době vyrůstali,” míní scenárista Robert Poupátko o snímku, který vznikal v atmosféře doby normalizace. Nová Vlčí bouda se podle něj snaží odrážet aktuální problémy současné mladé generace, obdobně jako se o to v osmdesátých letech snažila režisérka Chytilová. Konkrétních problémů, často vycházejících z generačního střetu a nepochopení, si všiml u svých mladších kamarádů z generace Z, a rozhodl se je ve scénáři reflektovat. 

Mladá generace není ztracená, říká scenárista

„Prvopočátkem bylo, že jsme si spolu se zástupci generace Z film pustili a oni mi říkali, co by si vzhledem k dnešní době a vlastní žité zkušenosti přáli na plátně změnit. Často jsme spolu konzultovali postavy i konkrétní části scénáře. Snažil jsem se najít kompromis, který by vyhovoval jak mladým, tak ději i producentům,” popsal první část tvůrčího procesu Poupátko. Generaci Z a jejím trablím prý porozuměl snadno. Problémy, jež scénář tematizuje, se podle něj často přenášejí z jedné generace na druhou ve formě transgeneračního traumatu. 

„Mám pocit, že v moderních seriálech, primárně určených právě pro generaci Z, je tato generace často vykreslována jako ztracená. Jako generace, která stojí na rozcestí utvořeném chybami minulých generací a která neví, co si počít se světem, který jí byl zanechán. Je na ně vyvíjen obrovský tlak, aby vyřešili problémy, které jsme nasekali my a naši rodiče,” dodal brněnský scenárista. Hlavním poselstvím seriálové Vlčí boudy by podle jeho slov měla být naděje a důvěra v mladší generace a v jejich schopnost empatie. 

Mladšímu diváctvu se snažil přizpůsobit i jazyk. Vlčí bouda tak nově bude obsahovat soudobé popkulturní reference, slang i anglicismy. „Je pro mě velmi důležité, aby se mladší mladší divák cítil reprezentován. Chceme ukázat různé lidi tak, jak je nikdo nikdy, zvlášť v Česku, nemohl vidět. Kromě Romů jsou to i Indové, také vietnamská komunita, lidé s hendikepem a  často také queer lidé. Ti všichni jsou ve Vlčí boudě. Postavy ovšem nejsou definovány tím, že náleží k nějaké minoritě. Spíše poukazují na to, že naše budoucnost není jen bílá a heterosexuální. A pravděpodobně už taková ani nikdy nebude,” vysvětlil Poupátko. 

Ti, kteří sami sebe v televizi nevidí

K Sophiině volbě skupinu vysokoškolských studentů brněnském remaku dotlačí trojice vedoucích složená z Taťky, Dinga a Babety, již by podle současných informací měla ztvárnit Martina Babišová. Z původních jedenácti studujících si tvůrčí tým kosmického hororu  přímo vypůjčil pouze dva. A to sice Honzu, který v jejich podání pochází z poněkud konzervativního zázemí, a romskou dívku Gitu. Ta byla v původním díle vyobrazena velmi stereotypně, a právě proto ji romští filmaři touží získat zpět.

Tento prvotní impuls popsala producentka Alica Sigmund Heráková: „V původním filmu ta romská postava je, akorát je vykreslená úplně příšerně. Všechny postavy v originále jsou trošku v křeči a určitým způsobem karikované. Gita je karikovaná jako zaběhlý stereotyp. Kleje, křičí, ostatní ji obviňují z krádeží a její rodiče žerou psy. Zkrátka shrnuje všechny negativní stereotypy o Romech.”

Poupátko si nemyslí, že by původní Gita vycházela z rasismu. „Chytilová to udělala velmi účelně. Žádná z těch postav nemá být tak úplně sympatická. Já z nich naopak udělal sympaťáky s problémy.  Gita v mém scénáři pochází z tradiční romské rodiny, ale přesto rozhodně nebude naplňovat to, co si běžný bílý Čech představí pod Romkou z tradiční rodiny,” vysvětlil. Gita by měla být postavou plnou empatie a pochopení, a zároveň jakousi předzvěstí budoucnosti romské komunity v Česku a ve světě. 

Fikční postavy vycházejí také z reálných zážitků

Do role Iskandera, který se před pár lety z tragických důvodů přestěhoval do Česka, byl obsazen indický herec žijící v Praze Vansh Lutra. Brněnský scenárista redakci Brněnské Drbny svěřil, že do postavy Iskandera vložil hodně právě ze samotného Lutry a jeho zážitků v Praze. „Vanshe v Praze napadli. Popisoval mi, jak po napadení nesnášel Čechy a kdykoliv viděl bílého chlapa, tak v něm rostla nenávist. Strašně dlouho v sobě to trauma překonával,” popsal Poupátko. 

Skupinu vysokoškoláků dále doplní vietnamská dívka Tien, která je lehce sarkastická, cynická a opatrně reflektuje posedlost technologiemi a světem sociálních sítí. Sestry Lenka a Helga taktéž vycházejí z osmdesátých let, ale prošly si kusem cesty. Lenka vychází z původního nedoslýchavého předobrazu, ale v minisérii bude hluchoněmá a komunikovat bude prostřednictvím znakového jazyka. Posledním hrdinou je Samo, který se do Brna přistěhoval ze Slovenska a žije ve spolubydlení s Gitou.

„Samo je gay a ze začátku působí jako oddychová postava, která tu a tam hází vtípky, ale vlastně během příběhu projde tou největší katarzí. Nakonec se z něj stane ten, kdo jako první bojuje proti předurčenému osudu,” přiblížil Poupátko. Upozornil také, že současná verze scénáře vzniká už přes dva roky, začal ji tedy psát dávno před volbami na Slovensku či před tragickým útokem na bratislavský podnik Tepláreň. 

Režie minisérie by se měl zhostit Jiří Sádek, tvůrce hororu Polednice (2016). Při nejoptimističtějších vyhlídkách by natáčení mělo začít na přelomu roku 2024 a 2025. Přesnou lokaci filmaři ještě neznají, podle Sigmund Herákové ale mají vytipováno několik možných lokací v Česku i na Slovensku. Mimo hru není ani původní chata v Krkonoších ve Velké Úpě.