Od dětství milovala malování, snu o životě umělce se ale kvůli studiu na vysoké škole a následnému zaměstnání na patnáct let vzdala. Nakonec se ale nedala a dnes je Ivana Tesařová ze Starovic u Hustopečí malířkou na volné noze a vede výtvarné kurzy pro děti i dospělé. A co víc, je šťastná tak, jako nikdy předtím.
Když byla Ivana Tesařová malá, snila o kariéře malířky. Navštěvovala základní uměleckou školu, kde se učila různé techniky kreslení a připravovala se na přijímačky na Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického. „Bohužel to tenkrát neklaplo. Já už dnes vím, že jsem byla málo připravená a nebyla jsem dost ulítlá. Tenkrát mě to setlo takovým způsobem, že jsem asi na patnáct let přestala úplně malovat,“ vzpomíná na své začátky Ivana Tesařová alias Iwana Art. A protože malování nevyšlo, poslechla Ivana přání rodičů a šla studovat ekonomku.
Ke svému koníčku se vrátila až po letech, když měla malé děti a potřebovala nějaký únik od náročné práce. „Moc jsem si nevěřila, tak jsem začala navštěvovat kurzy. Na hodinách mě moje lektorka tak vyhecovala, že mi dokonce po nějaké době nabídla, abych ty kurzy vedla s ní,“ líčí Ivana.
Postupně se tak z malování stala životní náplň, která dohnala Ivanu v roce 2018 k velkému kroku. V práci dala výpověď a plně se pustila na cestu za svým snem stát se malířkou. „Postavila jsem se na vlastní nohy s tím, že jsem nevěděla jak to dopadne. Naštěstí jsem měla velkou podporu rodiny a přítele, jenž mi hodně pomohl,“ vysvětluje Ivana.
Začátky se nesly v duchu malby na zakázku. Kariéru jí nepřekazilo ani období koronavirové pandemie, které bylo podle jejích slov úžasné. „Bála jsem se, že mě covid položí, ale stal se přesný opak. Lidi vymýšleli pořád nějaký ptákoviny, co chtějí mít na zdech a to mě moc bavilo malovat,“ směje se.
Když Ivana začínala a hledala svůj styl, malovala nejčastěji portréty a olejomalby, které ctily přesnost a hladkost stylu. „Naprosto mě oslnila abstrakce, takže se snažím o různorodost struktury, aby tu hladkost něco rozrušilo a aby to nebylo dokonalé,“ definuje svůj styl. Ráda se pouští do různých experimentů s motivy i použitými materiály.
Jako mladá studentka se vzhlížela ve stylu Salvadora Dalího, dnes ji nejvíce inspiruje Alfons Mucha. „Vždycky se mi líbilo, jak znázorňoval ženy s květinami a rozházenými vlasy. Snažím se docílit jeho propracovaných detailů,“ podotýká umělkyně, která nejčastěji na obrazech zachycuje právě ženy a ženské tváře.
Hlavním Ivaniným nástrojem je barevnost, které ráda dosahuje běžnými materiály, jako například kuchyňskou solí, kávou nebo vínem. „Jednou jsem tak pila víno a řekla jsem si, že zkusím něco nového. Tak jsem chrstla víno na papír, udělala jsem z toho nějaký flek, vytvarovala jsem obličej a obraz byl na světě,“ říká s úsměvem. Problém podle ní spočívá zejména v tom, že se špatně hledá ideální druh. „Vždycky když ochutnávám červená vína, tak testuju jejich barevnost.“ Časem chce vyzkoušet malbu i čajem a whisky.
K vlastní umělecké kariéře začala brzy nabyté zkušenosti a kreativitu předávat dál na kurzech pro děti i dospělé. Dnes je lektorkou stálých hodin malování pro děti, které učí také na táborech a vede i různé workshopy pro dospělé. „Malování v souvislosti s podnikáním pro mě znamená svobodu, možnost uvolnit se a experimentovat. Prostě si dělat co chci, jako malé děti, které nic neřeší,“ povídá malířka.
Svůj přístup se snaží předávat i studentům. Kreativní myšlení rozvíjí pomocí techniky zapojení pravé mozkové hemisféry, při níž speciálním cvičením v člověku vzbuzuje abstraktní cítění. „Chodí ke mně lidé, kteří chtějí vyzkoušet něco nového anebo ti, co si chtějí někde odpočinout a vypnout,“ popisuje své klienty.
Časem by Ivana chtěla působit jako učitelka malby na umělecké škole, proto si plánuje doplnit pedagogické vzdělání, aby se mohla naplno věnovat dětem. V současné době mohou Brňané spatřit Ivaniny výtvory v restauraci Masný růžek v Brně, kde jsou vystaveny její nejnovější velkoformátové obrazy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
