Jsem na špičce cello-folku, ale zároveň také na chvostu, říká brněnský písničkář Pavel Čadek

Nazýváte se „samozvaným zakladatelem cello-folku“. Jak jste se dostal ke kombinaci violoncella s folkem?

Existuje už žánr cello-rock. Psal jsem o tom i závěrečnou práci na konzervatoři. Je to žánr, který vznikl zároveň se skupinou Apocalyptica. Já jsem to strašně žral a měl jsem dokonce i svou cello-rockovou kapelu. Postupem času mi jeden člen kapely řekl, že spíše než Apocalyptica jsem Nohavica. Tak jsem se nad tím zamyslel a začal jsem psát folkové písně. Cello-folk je žánr, který neexistuje, ale je to taková obdoba cello-rocku. Takže to byla spíše taková sranda.

Teď už žánr cello-folk existuje, ne?

Teď už asi jo, ale má jen jednoho představitele, a to jsem já (směje se). Proto vždy říkám, že jsem na špičce cello-folku, ale zároveň také na chvostu.

Jak si písničkářství s violoncellem aktuálně vede na trhu?

Je to vše v počátku. Třeba teď jsem předskokanem Pokáče a budu hrát také na koncertě s Petrem Bende na jeho turné v prosinci. Už mám za sebou pár zajímavých pozvání. Teď jsem vydal svou vlastní desku. Nicméně, co se týče výdělku, tak většinu stejně investuji do hudby. 

Pavel Čadek se svou kapelou Úcellová skupina.

Viděl jsem hrát muzikanty na cello smyčcem, i brnkat prsty. Vy hrajete dokonce i kytarovým trsátkem. To není moc obvyklé, ne?

Viděl jsem to poprvé u kamaráda, když jsem měl kdysi cello-rockovou kapelu. Jinak jsem to u nikoho neviděl. Možná to je tím, že je to nešetrné ke strunám a nové struny stojí okolo sedmi tisíc.

Jak často se mění struny na cellu?

Někteří mění každý rok a někteří, třeba jako já, mění každé dva až tři roky.

Díval jsem se, že vtip a muzika nejsou vaše jediné záliby. Studoval jste matematickou informatiku na Masarykově univerzitě, a dokonce i computational intelligence, neboli výpočetní inteligenci ve Vídni. O co přesně se jedná?

Ono to zní hrozně složitě a sofistikovaně, ale víceméně se jedná o to samé jako matematická informatika. Já jsem ve Vídni byl na doktorátu, čímž jsem si vydělával. V podstatě to znamená to, že dělám informatiku z více teoretického pohledu. Více s tužkou a papírem, než abychom programovali.

A z konzervatoře jste šel na Fakultu informatiky v Brně?

Ne, dělal jsem to zároveň. Po maturitě jsem šel na konzervatoř a také na Fakultu informatiky. Teď je to v Brně docela trend. Tehdy to tak časté nebylo, ale teď to tak dělá spousta lidí. Nemohl jsem se rozhodnout. Celý život jsem miloval hudbu a nechtěl jsem ji opustit. Na ZUŠ to má docela nízký strop a chtěl jsem se posunout ještě dále.

Takový technický obor má trochu blízko i k Janu Pokornému alias Pokáčovi, kterému teď na turné Úplně levej děláte předskokana. Jak jste se k sobě dostali?

Pokáč mi napsal. Svět sólových písničkářů je v Česku docela malý. Je v podstatě otázkou času, kdy o vás ostatní ví. On zrovna na své turné vždy shání někoho takového. Tak se dostalo i na mě.

Jak si spolu rozumíte? Bavíte se někdy o matematice, nebo technice?

Ne, že bychom mluvili zrovna v binární soustavě, jak říká on, ale je fajn, že občas můžeme dělat nějaké ajťácké vtípky. I když já nejsem úplně technický typ, to spíše on. Spíše oba rozumíme tomu „ajťáckému divnostylu“.

Máte už nějaký zážitek z turné, který byste vyzdvihl?

Nejlepší pocit jsem měl v brněnském Sonu. Je tam skvělý zvuk a zároveň jsem tam měl pár lidí, co už mě znali. Dá se říct domácí publikum. Já si myslím, že občas těch pár jedinců dokáže s sebou strhnout davy. Takže to na mě působilo, že se to lidem líbilo. Zajímavé byly i Svitavy, kde je pódium vysoké jen půl metru a lidé tam byli na stání. Ve chvíli, kdy jsem hrál, mě viděly jen první řady. Ti zbylí možná ani nezaregistrovali, že už nehraje playback, ale je tam vystupující (směje se).

Záběr z brněnského koncertu v Sonu, kde Pavel Čadek dělal předskokana Pokáčovi. 

Jaká byla inspirace k písni Nelajkla mi status? Očekávám, že mě budete chtít odbýt tím, že inspirace byla, že vám nějaká slečna nelajkla status, ale můžete to trochu rozvést?

Rád bych k tomu měl nějakou lovestory vymyšlenou, ale já si vlastně ani nepamatuji, jak mě to napadlo. I já na sobě sleduji, jak se koukám, kdo mi lajkl status. A vím, že to dělají i ostatní. Pak jsem si řekl, že je to vlastně strašně směšné a dala by se o tom napsat písnička. Mám rád zhrzeně zamilované písně, takže je lepší mít píseň Nelajkla mi status než o tom, jak se koukám, kolik mám lajků na statusu. Přijde mi to vtipnější.

K písni jste si napsal i status, kde jste uvedl, že každý, kdo to lajkne, tak bude v písni. Kolik tam bylo lajků?

Napadlo mě, že by bylo dobré mít v refrénu spoustu jmen lidí, kteří mi to lajkli, ale jen to její chybí. To je pointa té písně. Později jsem přišel na to, že nevím, kde vzít tu spoustu jmen. Napadlo mě udělat status a kdo mi ho lajne, tak v písni bude. Tehdy jsem byl opravdu začátečník, takže mi to lajklo něco přes osmdesát lidí.

Máte nějakou svou oblíbenou píseň?

Pro mě je nejdůležitější jedna, která se moc nesetkává s publikem, a to je píseň Mám Upův syndom. To jsem natočil s lidmi s Downovým syndromem. Je to obrácený svět, kde je prohozená role lidí s Downovým syndromem a lidí bez chromozomální anomálie. Zpívám tam o věcech, které my řešíme a oni ne. Peníze, jak vypadáme a podobně.

Vy máte Upův syndrom?

Určitě.

Jaká je definice Upova syndromu?

Upův syndrom je chromozomální anomálie, kdy jednadvacátý chromozóm, který normálně bývá ztrojený, tak je pouze zdvojený.

Jak vás napadlo napsat píseň na toto téma?

To téma je mé sestry, která je divadelní režisérka. V poslední době dělá s lidmi s Downovým syndromem, protože její dcera ho má také. Pro ni se takhle ukázala nová divadelní cesta. I ten nápad Upův syndrom je z jedné její hry. Nechci si to úplně přivlastňovat. Celé to vlastně vzniklo hlavně díky ní.

Videoklip získal i nějaké ocenění, ne?

Na festivalu Fakulty informatiky, což je moje alma mater, tak pro nás vytvořili speciální kategorii, což nám zařídilo hlavní cenu. Nehlasovali pro nás ani diváci. Svým způsobem to znamenalo to, že se nám asi tu cenu rozhodli sami dát. Už jsem se účastnil podruhé. Potřetí už nepůjdu, to by mi bylo trapné.

Koukal jsem, že jste tak trochu i youtuber. O čem jsou vaše Cellovlogy?

To byl hec tohoto roku. Rozhodl jsem se každý měsíc zveřejnit jednu píseň a k tomu ještě nějaké povídání, jak ta píseň vznikla. Původně to bylo jen uvedení písně a k tomu ještě nějaké srandičky. Nakonec jsem dělal třeba i rozhovor s Michalem Horákem. Teď tam bude i s Pokáčem. Asi už to pak nebudu dělat dál, protože to dá dost práce a není to tak populární. Mně to dalo dost v tom, že jsem si definoval svůj styl komunikace a humoru. Byť třeba trapného.

Dnes vychází váš nový videoklip. Můžete k tomu říct něco více?

To byl nejdéle vznikající videoklip. Je to celé natočené na kolech na jižní Moravě. Takže se tam střídá Pálava, jízda na kolech a vinice. Je to o hodně náročném dobývání ženy. My jsme to natáčeli už před rokem a pak jsem měl zdravotní problémy a nedotočili jsme to. A bylo to dobře. Bylo to nedomyšlené. Během té roční pauzy jsem to domyslel do detailů a teď to dává mnohem větší smysl než předtím. Hodně nám nevycházelo počasí. Na den natáčení mělo celý den pršet. Nikdy už nechci natáčet venkovní klip, který je závislý na počasí. Scénu s dívkou jsme natočili den předtím, kdy bylo krásně. Zbytek klipu jsme natočili další den v dešti. Nakonec to do scénáře zapadlo, protože ta cesta k dívce je hodně náročná a deštivá. Pak, když se dojede k ní, tak vysvitne slunce.

Říkal jste, že už nikdy nebudete točit venkovní klip. Očividně ale počasí dost napomohlo scénáři.

Vlastně ano. Do původní scénáře to sice nezapadalo, ale nakonec to byl lepší scénář. Bohudík, že nám počasí tak nevyšlo (směje se).

Co máte ještě v plánu do budoucna?

Teď chystám propagační píseň pro Fakultu informatiky. Ta píseň se bude jmenovat Utekla mi s ajťákem. Přemýšlel jsem, jakým způsobem ukázat to, že informatika je nejlepší. Takže to bude z pohledu muže, kterému ajťák přebral holku podle argoritmu Sbal si ženu 2.0. Dále doufám, že stihneme vydat videoklip k písni Nestíhám, kde hraje i Pokáč a Michal Horák.

Neplánujete něco společného s Pokáčem, nebo Michalem Horákem?

S Michalem o tom mluvíme už dlouho. Dokonce existuje i píseň, která se nám oběma líbí. S Pokáčem jsme o tom zatím nemluvili. Myslím si, že pokud napíšu něco skutečně dobrého na duet, tak je dost velká pravděpodobnost, že to se mnou někdo nazpívá. Ale jisté to není.