Silný příběh, spousta humoru a trocha strachu o hrdiny - to jsou hlavní recepty na úspěšné představení pro děti. Brněnské Divadlo Radost přidává ještě hudbu, zpěv a loutky vyráběné ve vlastních dílnách. U dětských diváků slaví úspěchy už 70 let. Kulaté výročí profesionalizace, které připadá na 25. října, si Radost připomene listopadovým festivalem, výstavami a premiérou Zlatovlásky Josefa Kainara.
"Děti vždycky potřebují, aby tam byl humor, to je zaujme, stejně jako silný příběh. A strašně rády se bojí. Strach o hrdiny je vynikající záležitost," řekl ČTK v rozhovoru ředitel divadla Vlastimil Peška. Dětský divák se podle něj nijak zásadně nemění, byť současné děti oproti předchozím generacím žádají trochu více "akce" na jevišti.
V čele Radosti je pětašedesátiletý Peška od roku 1994. Během let si ověřil, že pro divácký úspěch je důležitý námět inscenace. Lidé rádi chodí na to, co znají, třeba klasické pohádky nebo dramatizace slavných předloh. Menší zájem o novinky prý divadelníky někdy i trochu zamrzí. Na druhou stranu, i na klasickou látku se dá podívat neotřelým způsobem, řekl Peška.
Radost nabízí inscenace pro všechny věkové skupiny, od ročních batolat po dospělé diváky, kteří do divadla v Bratislavské ulici přicházejí třeba na Kabaret Nohavica s písněmi Jaromíra Nohavici. Známý písničkář pro divadlo příští rok nově otextuje Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby.
Základem nabídky Divadla Radost však zůstávají inscenace pro mateřské a základní školy. Většina jich kombinuje různé typy loutek a živou hereckou akci. "Čistou loutkařinu" reprezentují například inscenace O pejskovi a kočičce, která je na repertoáru od roku 1986, nebo Pojďte pane, budeme si hrát ve formě černého divadla.
Peška zdůrazňuje, že loutkoherectví je náročná práce, doslova "makačka". Vodit při zkoušce několik hodin dřevěnou loutku dá člověku opravdu zabrat. "Herci, kteří hrají s loutkami, jsou nesmírně šikovní lidé, oddaní svému řemeslu. Musí umět zpívat, hýbat se, pracovat s loutkou, hrají na hudební nástroje," řekl Peška.
Nyní je soubor ve fázi postupné generační obměny. K důvodům odchodů starších členů patří fyzická náročnost produkce. Navíc soubor neustále potřebuje mladé tváře. "Když zahraje třicetiletý 'babku', dítě to vezme, ale když si šedesátiletý hraje na prince, dítě to nevezme ani omylem," uvedl Peška. Posily přicházejí z JAMU i z brněnské konzervatoře, práci s loutkami je v Radosti naučí.
Z každé inscenace, kterou Radost uvedla, se ukládají do depozitáře tři nebo čtyři nejzdařilejší loutky. Nyní tak má divadlo ve sbírce asi 1500 loutek. Některé vystavuje v muzeu, které má tvar lodi. Součástí areálu mezi Bratislavskou ulicí a Cejlem je také parkoviště ve vnitrobloku, kam se vejde několik autobusů se školními zájezdy.
Když divadelníci vybírali, jakou inscenaci nasadí k 70. výročí profesionalizace, přemýšleli o tom, že by "oprášili" představení z roku 1949. Neslo název Medvěd Fuňa. Na scénáři je však podle Pešky poznat, kolik dekád už od premiéry uplynulo. A tak padla volba na Kainarovu Zlatovlásku, která se během let objevila na repertoáru Radosti vícekrát a její básnické kvality jsou nepochybné. Autorem nové úpravy je Peška, premiéra bude 8. listopadu.
Divadlo Radost, jehož profil vytvářely výrazné tvůrčí osobnosti, navázalo na tradici lidového loutkového divadla, které v Brně a okolí provozovaly desítky amatérských souborů. V 60. letech pak pomáhalo razit nové směry divadla. Vedle loutek se na jevišti poprvé začali objevovat i živí herci. Později divadlo proslulo takzvaným javajkovým divadlem s loutkami vedenými zespodu.
Radost, která klade důraz na hudební stránku inscenací, sídlí v rekonstruovaném areálu mezi Bratislavskou ulicí a Cejlem. Provozuje zde i muzeum loutek z vlastní produkce.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
