Stará hasička půjde k zemi, žideničtí hasiči touží po nové

Marek Bohanes už jako malý kluk tíhl k hasičské technice. Ze sousední budovy, kde se dříve nacházela mateřská škola, si pravidelně odskakoval dírou v plotu za tátou na hasičku. Nebylo proto překvapení, že se zanedlouho stal také členem místní dobrovolné jednotky. Dnes působí ve sboru osmnáct let, šéfuje více než dvacetičlennému týmu a doufá, že se za jeho vedení podaří dokončit náročný úkol, postavit novu hasičskou stanici. 

„Bohužel stávající stanice už nesplňuje současné normy. Největší problém je garáž, která dispozičně nevyhovuje. Stavěla se ještě podle tehdejších rozměrů aut. Dnešní hasičské vozy jsou ale vyšší a širší. Abychom se tam vůbec vlezli, musíme zaparkovat těsně u zdi. Pokud potřebujeme například něco naložit, musíme vyjet ven. Navíc objekt není temperován. V zimě je proto potřeba pravidelně odvodňovat čerpadlo a všechny hadičky, aby nezamrzly,“ popisuje Bohanes, jenž jinak pracuje u profesionálních hasičů jako koordinátor.

Marek Bohanes ukazuje nákladní prostor hasičského vozidla

Nová naděje

Vzhledem ke špatnému technickému stavu historické budovy chystá městská část Brno–Židenice plány na nový domov místních hasičů. Zatím má radnice studii a vypsané výběrové řízení na projektanta. „Snažíme se najít takové ateliéry, které už mají s podobnými stavbami zkušenosti. Rádi bychom, aby se jednalo o architektonicky hodnotné dílo, co tady vydrží desítky let,“ říká židenický místostarosta Petr Kunc.

Podle židenického místostarosty není možné, aby celou stavbu financovala městská část. Předběžné náklady na výstavbu se pohybují okolo 20 milionů korun. Proto v Židenicích doufají, že se jim podaří získat dotace, která by pokryla až polovinu nákladů.

„Doufáme, že během jednoho roku budeme mít stavební povolení, kompletně vypracovanou projektovou dokumentaci a podané žádosti o dotace. Se samotnou stavbou bychom pak mohli začít zhruba za tři roky,“ odhaduje Kunc. 

V garáží je hasičským autům opravdu těsno

Retro stanice

Židenická zbrojnice pocházející z roku 1896 pamatuje opravdu mnohé. Vybavení tamějšího areálu ocení kdejaký retro nadšenec. Okolo antukového hřiště, na němž členové oddílu svádí nohejbalové a v zimě hokejové souboje, stojí žluté odpadkové koše na kovových týčí, jež bývaly dříve k vidění například u zastávek městské hromadné dopravy. Příchozí zase nabádá k dodržování pořádku cedule, jež upozorňuje na to, že nedopalky, papíry či zápalky patří do koše.

Bohanes doufá, že se podaří stavbu dotáhnout do zdárného konce. Byť uznává, že ne všichni členové sboru s rozhodnutím souhlasí. „Zvláště některým starším členům se to nelíbí, ale nedá se nic dělat. V celém areálu je kus historie, chlapi to tu tenkrát stavěli svépomoci. Je tu například skvělá dílna. Nářadí sice není nejmodernější, ale něco vydrží. Vše si dokážeme opravit sami a mladší členové se aspoň něco naučí,“ tvrdí.