V České republice je až 200 tisíc rodičů samoživitelů. V 90 procentech případů stane v čele takové rodiny žena, tedy matka. My poslanci máme někdy tendenci udělovat papežské rady na téma šetření nebo na straně druhé si kupovat odpustky. Co ale opravdu chybí, je systematická pomoc a záchranná síť. Je to jedna ze slepých skvrn, na které náš stát zapomíná. Být samoživitelem totiž často není dobrovolná volba.

Vzhledem k tomu, že jsem se celý minulý týden jako členka stálé delegace parlamentního shromáždění Rady Evropy účastnila zasedání ve Štrasburku, znovu jsem si uvědomila, že ne všichni ví co to vlastně Rady Evropy je a také, že se dá jednoduše zaměnit s Evropskou radou. Přitom Rada Evropy a Evropská rada jsou diametrálně odlišné instituce.

Celkem 14 ministerstev, každé s řadou odborů, desítky podřízených úřadů, agentur, výzkumných ústavů, fondů, státních podniků, akciových společností, příspěvkových organizací, a takhle bych mohl pokračovat až do soudného dne. Právě v této pro lidi nepřehledné a nabobtnalé státní struktuře se dá ušetřit nemálo peněz. Má to ale hned několik háčků.

Každý národ má mýty, kterými si udržuje pocit hrdosti a identity. Jsou ale momenty nedávné, pravdivé a objektivní, ze kterých lze taky čerpat, a to daleko intenzivněji a především zaslouženě. České předsednictví v Radě Evropské unie tento moment zosobňuje.

Po prezidentských debatách na České televizi a Primě ve čtvrtek souboj prezidentských kandidátů vyvrcholil na Nově. Debata s podtitulem Cesta na Hrad byla rozdělena na dvě složky, v pět hodin odpoledne začala část, do které dostalo pozvání pět kandidátů, kteří nemají tak vysoké volební preference jako trojice Petr Pavel, Andrej Babiš (ANO) a Danuše Nerudová, jejichž část začínala v osm hodin. O bizarní momenty naštěstí nebyla nouze ani v jedné z obou částí.

Osobně mám pocit, že vše spěje k tomu, že Andrej Babiš zřejmě odpíská svoji kandidaturu na prezidenta České republiky. Svoji roli v tom zcela jistě hrají vyhrocené mítinky Babišova týmu, nedávné policejní zákroky proti odpůrcům bývalého premiéra a také stále vzrůstající počet lidí, kteří neváhají proti Babišovi veřejně protestovat. Babišovi marketéři si určitě dobře spočítali, že šance na zvolení Babiše prezidentem ve druhém kole jsou prachbídné, ať už se proti němu postaví kterýkoliv z kandidátů.

Moc často se o tom nepíše, ale už za pár dní čeká naši zemi opravdu výjimečná událost. Česká republika se ujímá půlročního předsednictví v Radě EU, kde bude mít na starosti vedení jednání a bude mít mj. možnost více prosazovat svoji agendu.

Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

To takhle nasupeně odcházíte z jednacího sálu Evropského parlamentu, když tu si v půli cesty vzpomenete, že jste se zapomněli rozloučit. Rychle se otočíte, vymrštíte natáhnutou pravou ruku do úrovně očí a následně mizíte ve spletitých chodbách europarlamentu. Podobně své chování posléze ospravedlňoval bulharský europoslanec Angel Džambazki. Pro zcela jasný nacistický pozdrav však neměli kolegové v sálu žádné pochopení. Od předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsoly vyfasoval za odporné gesto pokutu 2 028 euro.