Jak se lidé připravovali na advent a jak prožívali vánoční čas na moravské vesnici v 19. a začátkem 20. století? Jaké zvyky se na vsích tradovaly, z čeho se před sto lety lidé těšili pod stromečkem a co nesmělo chybět na Štědrovečerním stole? Za sto let se podle etnografů mnoho věcí změnilo. Mystika a magie adventu – období posledních čtyř neděl do 25. prosince, kdy zapalujeme svíčky na adventním věnci, ale zůstává stále stejná.

Tato cimbálová muzika ani zdaleka nezapadá do šuplíků označených štítky: tradiční, slovácká, krojovaná. Nepatří ani do kategorie koncertní ani do té „sklípkové“. Tak moc se liší od ostatních, že mi to prostě nedalo.

Stálice na nebi moravské lidové hudby – obří klišé, které však na „varmužovce“ perfektně sedí. Rodinná muzika, která bezmála pětapadesát let patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru u nás najdete. Hudba vycházející z hluboce zakořeněné víry, pokory a muzikantského fortelu.

Prapodivný název, který však dnes zná každý, kdo se zajímá o folklor a lidovou muziku, ale také spousta těch, kdo se pohybují v jiných hudebních žánrech. Harafica svým nezaměnitelným stylem a originálními projekty beznadějně vyprodává sály a kluby na Moravě i v Čechách.

Připravila jsem si pro vás nový seriál plný medailonů moravských cimbálových muzik. A nemůžeme začít ničím jiným než představením nejpopulárnější a nejčastěji hrající lidové muziky. Která to je? Přece cimbálová muzika KMČ. Že jste o ní ještě neslyšeli? Možná jen netušíte, že se skrývá právě pod tímto univerzálním názvem, často také pod pseudonymem nesoucím jméno toho, kdo právě KMČ „menežuje“ nebo hraje prim.

Cimbálové muziky na Slovácku, ale taky Slovensku nebo v Maďarsku, jsou mylně považovány za jednu z nejstarších a nejtradičnějších forem lidové hudby. Cimbál v podobě, jak jej známe dnes, je součástí lidových muzik poměrně krátkou dobu. A světe div se, za tento krásný nástroj vděčíme jednomu Moravákovi a jednomu Slovákovi.

Kdo by si snad myslel, že folklorní život je vymezen hranicemi tradičních regionů, jakými jsou Slovácko, Valašsko nebo Haná, ten by se hodně mýlil. Představy o folkloru a o životě folkloristů se však různí a často jsou bohužel realitě na hony vzdálené.

Nebo taky starostovy, vyvolává bujará chasa v hodovém průvodu. Hody patří k nejtradičnějším a nejvíce slavnostním zvykům, které jsou na moravském venkově i v menších městech udržovány. V oblíbenosti svátků zaujímají většinou čestné třetí místo za svátky vánočními a velikonočními a u mnohých nadšených „hodařů“ stojí ještě výše.

Poslední dva červnové víkendy si milovníci folkloru užili naplno. Tradičně velkolepou Strážnici vystřídal festival v Dambořicích. Na obou akcích se soutěžilo a nejvíc se letos dařilo tanečníkům z Kyjova.

Sérii rozhovorů s letošními nejlepšími verbíři z regionů uzavíráme den před strážnickým finálovým kláním. Na závěr jsem vyzpovídala nejmladšího z regionálních vítězů, Pavla Šupinu, který stejně jako v loňském roce vybojoval prvenství na Uherskobrodsku.