Hrůzný zážitek si z víkendu odnesli obyvatelé jednoho z brněnských bytových domů. Muž tam v brutálně napadl svou partnerku. Podle policie ji bil, kopal a za vlasy táhl po pavlači. To vše přímo před očima jejich malých dětí. Agresor rychle skončil v policejní cele.

Spousta lidí se může domnívat, že se domácí násilí jejich okolí netýká. Opak však může být nepříjemně překvapující pravdou. Tento problém totiž postihuje každého pátého Čecha. Ochota pomoci obětem je velká, nicméně panuje stále velká nejistota ohledně toho, jak správně postupovat. Právě tento problém adresuje nová osvětová kampaň „Podej ruku“, kterou spouští organizace Pod svícnem ve spolupráci s produkční společností Flux a kapelou Vesna.

Do základních a středních škol se v rámci projektu Mluvme o domácím násilí vydávají proškolení policisté, kteří v této problematice vzdělávají učitele. Právě ti si totiž mohou jako první všimnout změn v chování dětí, které jsou jednání násilníků často svědky.

V Jihomoravském kraji se zaměřují na boj proti domácímu násilí, které zažívá až pětina obyvatel. Neziskové organizace pomáhají obětem traumatické zážitky zpracovat, důležitá je ale i práce s agresory. Pro násilníky proto zřídí terapie, díky kterým se naučí lépe ovládat vztek. Aby mohli u závažných případů účinně zasáhnout policisté, pořádají pro ně neziskovky odborná školení.

Každý pátý Čech podle posledních čísel zažil domácí násilí, které nemusí být zpravidla fyzické. Téma, které je ve společnosti často přehlíženo a bagatelizováno, se snaží dostat do povědomí Michaela Studená, která společně s poslankyní Barborou Urbanovou založila projekt Pod svícnem. Ten pomáhá především obětem. Zároveň společně apelují na zákonodárce, kteří mají ve svých rukou legislativní změny. Nejen o tom se Michaela Studená rozpovídala v dalším díle seriálu Bez servítků.

Pětadvacet let psychického i fyzického teroru zažívala manželka z Hodonínska. Po letech tyranie, která obnášela mlácení, výkružky smrtí nebo sprosté nadávání, si násilník vysloužil trest 4,5 půl roku vězení. Proti trestu se třiapadesátiletý muž odvolal, jenže Krajský soud v Brně žádost smetl ze stolu.

Vláda schválila plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí s opatřeními do roku 2026. Podle dokumentu by se do konce příštího roku měla nastavit síť služeb pro oběti a ohrožené. Přibýt by měla krizová lůžka či místa v utajených azylových domech. Stát by měl zajistit také nepřetržitý provoz krizové linky. V dalších letech by měla vzniknout i specializovaná centra pomoci pro znásilněné. Dostupná by měla být terapie pro násilné osoby. Uzákonit by se měla nepřípustnost fyzických trestů u dětí.

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.

Jen pár dní před koncem školního roku odstartovala iniciativa zaměřená na problematiku domácího násilí. Své síly na ní spojili lidé z politické, komerční i neziskové sféry. Jejím cílem je v první fázi především edukace veřejnosti ohledně oblasti domácího násilí. Následovat by měly legislativní změny.

Vulgární urážky, údery pěstí do obličeje i zakazování každodenních činností. Podle policistů narůstá v Brně v posledních týdnech vážných případů domácího násilí. Dlouhodobé útoky se odehrávají mezi cizinci i v českých rodinách, které trpí špatnou finanční situací.