„Poradíte, kam s tříletým dítětem za zábavou?“ zaznamenala jsem nedávno dotaz maminky na sociální síti. Od některých uživatelů následovně schytala takovou slovní sprchu, že pokud byla slabší povahy, nedivila bych se, kdyby doteď bulela schoulená v temném koutku v pozici plodu.

Tak jo, Valentýn, takový ty kýčovitý srdíčka, holubičky, kytičky, cukrovinky a kdo ví, co ještě. Trapas, že jo. Můj kluk Vladimír říká, že ho neslaví (správně, on ho neslaví) protože to je americkej svátek.

„A to jste to vzali nějak hopem, nejste trochu blázni? Ha, ha,“ to je asi druhá nejčastější věta, kterou teď slýchávám od známých. Následuje hned po: „Jak se máš?“ Pak přijde na řadu trapné uchechtávání a vysvětlování, že to my ne, že se to nějak samo...

Znáte takový ty kecy o tom, jak mají matky na mateřský místo mozku chrastítko? Jak celý dny se stejně postiženejma kamarádkama vysedávaj na kafíčkách, děcko v koutku, a jejich největší starostí jsou bio a nebio plíny (planeta se musí chránit pro budoucí generace!), my máme tři zoubky - heč, a my dokonce čtyři - heč, heč (i když já už jich mám dokonce všech dvaatřicet!) a náš Pepíček už chodí, zatímco Honzíček od vedle se furt jen plazí (lemra!)... Tak jo, přiznávám. Je to všechno pravda. Ale víte co? Jsme taky zatraceně dobrý manažerky.

„Ťuk, ťuk, ještě tady, slečno, a tady, a tady taky, nevidíte?" "Vidím!" chce se mi vřísknout na tu udržovanou paničku, která klepe svým nechutně dlouhým fialovým drápem na sklo od sedadla řidiče, zatímco se já snažím tu druhou stranu skla umýt od much a radši ještě nevím čeho všeho ještě. 

Dlouho očekávaná událost je tu! V úterý se otevře nová tržnice na Zelňáku. Avšak zatím ne celá. Otevření zdržely práce na instalaci vnitřních kójí pro nájemce ve 3. podlaží. Od zítřka tak bude přístupný průchod mezi Zelňákem a Radničním náměstím Staré radnice. Otevření celého komplexu se očekává začátkem července. Na co se v nových prostorách můžeme těšit? Díky oblíbenému brněnskému blogu nám odpoví provozovatel nové tržnice Pavel Bartošek.

Ten obraz zná z fotografií téměř každý. Tyrkysově modrý oceán omývá skalnaté útesy zarostlé zelení. Nad panenskou přírodou se tyčí azurové nebe. Ráj na zemi. Přesto se vnímání známého indonéského ostrova Bali liší podle zážitků, které se tam člověk vydá hledat. Bali může znamenat nekonečný večírek, ale také objevení božského klidu, vyrovnanosti a svobody. O tom, že tato slova nejsou jen prázdnými frázemi, se snadno přesvědčíte přečtením prvních řádků blogu Stěhujeme se na Bali. Jeho autoři, Radim s Dančou, manželé původem z Brna, jsou důkazem, že velké a mnohdy riskantní životní změny mohou vést k tomu nejdůležitějšímu, co může člověk v životě naleznout. Ke štěstí.

Jsem máma dvou malých kluků. A moje „maminkovská role“ je pro mě opravdu velmi zasádní – a prioritní. Jsem tedy v první řadě mámou – a pak až vším ostatním. Věřím, holky, že pokud už máte děti, vnímáte to naprosto stejně…

Dnes čtete můj první článek do Brněnské Drbny. Tímto se zapisuji do historie tohoto online deníku. Jsem vzrušená, nervózní, šťastná a plná motivace. Nejdřív bych chtěla říci, že je to moje vůbec první zkušenost psát do veřejného média. Těší mě, že u mých začátků budete se mnou právě s Drbnou.

Na internetu se objevily fotografie ukazující, jak v brněnské mešitě cvičí muslimský aktivista Lukáš Větrovec se samopalem. Agenturu Mediafax o tom v pondělí informoval bývalý muslimský konvertita Lukáš Lhoťan, který se o svá zjištění podělil i se čtenáři svého blogu na serveru idnes.cz.