Netradiční cestu zvolil po konci profesionální sportovní kariéry bývalý hokejový útočník Brna, ale také Olomouce či Prostějova Vilém Burian – jen pár stovek metrů od olomouckého zimního stadionu si otevřel ateliér zaměřený na zážitkovou tvorbu obrazů s využitím takzvaných licích technik.
Na zakázku vyrobené dřevěné houpačky na barvy, fén, kádinky a plátna, to jsou pomůcky, se kterými pracuje a tvoří po uzavření úspěšné hokejové životní kapitoly Vilém Burian ve svém ateliéru NOP NOG v Krapkově ulici u Čechových sadů v Olomouci. NOP NOG je zkratkou pro plný název No paint, no game. Sportovec s bohatou profesionální kariérou vysvětluje, že jde o parafrázi na známé motivační úsloví No pain, no gain, tedy bez bolesti není zisk či bez práce nejsou koláče. V ateliéru ale podle upraveného sloganu hraje prim zábava, tvořivost a volnost. „Každý může přijít se svými nápady, myšlenkami a vybrat si barvy, které má rád. Zvolenou technikou může aplikovat hravost na plátno a odnést si svůj originál. Postupy, které si mohou lidé zkusit, jsou jednoduché na provedení, ale vysoce efektní,“ říká bývalý hokejista, který má na kontě takřka šest stovek extraligových zápasů, ve značné části z nich hájil barvy olomouckých kohoutů.
Svůj ateliér poblíž centra Olomouce má Vilém Burian už tři roky, ale dříve v něm rozvíjel svou další zálibu, kterou je fotografování. Kamarády, známé i veřejnost tak zval do prostor zvaných Cvakárna. Ta v uplynulých měsících získala nový název a funkci, do místa dříve primárně určeného pro pózování před aparátem, vstupují lidé v ochranných oblecích a s utěsněnými návleky na boty. Při abstraktní tvorbě se totiž mohou akrylové barvy rozlétnout i nečekaným směrem. „Lidé si to chtějí vyzkoušet, vidí to třeba na Instagramu a zaujme je výsledný efekt. Kdo v sobě má tvořivost, tak si myslím, že ho taková aktivita naplní a pobaví. Meze se nekladou, tvořit mohou lidé sami, v páru nebo i jako rodina. Kdyby se do toho člověk hodně nadchnul, tak by se to třeba mohl naučit a tvořit i doma, ale to si asi nikdo moc nelajzne. Nepořádek z barev určitě je, ale na to jsme připravení a není to problém. Uklízení vezmu na sebe,“ směje se Burian.
Nyní šestatřicetiletý podnikatel ukončil hokejovou kariéru po loňské sezoně, ve které ještě dojížděl z Olomouce bojovat v dresu prostějovských Jestřábů. „Potřeboval jsem životní změnu a věnovat se zase něčemu jinému. Myslím, že hokeje v životě bylo tak akorát a je čas zkusit zase jinou roli. Už během hokeje jsem začal fotit, spíš to bylo nejdřív jenom pro mě, chtěl jsem mít hezké fotky z cestování. Bavilo mě to, začal jsem se rozvíjet dál. Nabalil se na mi k cestovatelskému focení i ateliér, chtěl jsem mít takové svoje kreativní doupě. A postupně se vše posunulo až k tvorbě obrazů. Zaujalo mě to, protože jsem hledal, co bych mohl ještě v ateliéru dělat pro lidi. Když jsem si techniky vyzkoušel, tak mě bavily a nadchl mě i výsledek. Přitom jsem ale nikdy tímhle směrem netíhl,“ zamýšlí se průvodce zážitkovou tvorbou obrazů. „Vždycky si vzpomenu na skvělý film Nedotknutelní, kde jeden z hlavních hrdinů dílo z náhodných cákanců prodá za obrovskou částku. Je to forma nějakého abstraktního umění, každý se s tím může nějak ztotožnit. Jde o zkušenost a zábavu, která lidi většinou tak pohltí, že jim čas opravdu příjemně uteče,“ podotýká Vilém Burian.
První poznávání technik absolvoval v Praze, poté se věnoval samostudiu. „Jsme na začátku a nyní máme tři čtyři odzkoušené techniky. Myslím, že to budu dál rozvíjet a zkoušet další věci. Mám pořád v hlavě spoustu nápadů a myšlenek na projekty. Musím se krotit, teď se chci soustředit na ateliér,“ říká rodák z Třebíče, který už osm let žije v hanácké metropoli. „Z Třebíče jsem odešel ve třiadvaceti letech, byl jsem ještě čtyři roky v Brně. Olomouc mi přirostla k srdci, město je krásné, mám tu spoustu přátel a teď i ateliér. Uvidíme, co se bude dít, ale zatím myslím, že moje budoucnost je spojená s Olomoucí,“ uvažuje sportovec, cestovatel a nově i majitel kreativního malířského ateliéru.
Na časy strávené na ledové ploše už myslí jen občas, i poslední ze šesti sezon v olomoucké plecharéně pro něj byla speciální, přestože pro Hanáky skončila už v předkole play-off s Vítkovicemi. „Poslední sezona v Olomouci už nebyla úplně jednoduchá, už jsem neměl takovou pozici a jezdil jsem hrát i do Třebíče. Ale když se za tím ohlídnu, tak tam byla i super pozitiva. Zahrál jsem si v jednom týmu s Davidem Krejčím, mohl jsem takového člověka poznat, lidé byli pobláznění a chodili na zimák ještě víc než předtím. Byl jsem rád, že jsem mohl být součástí klubu, škoda, že jsme to v té sezoně nedotáhli ještě dál. Ale mám hezké vzpomínky,“ uzavírá s úsměvem vytáhlý dobrodruh, který nyní jako při svém oblíbeném cestování poznává nové možnosti a zážitky, tentokrát v podobě kreativního rozptýlení s barvami.
Foto Michal Eger, Kometa Brno
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
