Bára z dětského domova potřebovala rovnátka. Zastání našla až u ombudsmana

Dívka z dětského domova potřebovala rovnátka, bylo jí ale řečeno, že si polovinu musí zaplatit sama. A to i přesto, že rovnátka má dětem hradit právě dětský domov. Výjimkou je podle zákona pouze situace, kdy si je pro své dítě vyžádají rodiče. 

S jinou zkušeností se na dětského ombudsmana obrátila Bára. Domov jí plánoval za rovnátka uhradit jen polovinu částky, zbytek si měla zaplatit sama. Oporou měl být instituci vnitřní řád, který ale nerespektoval platné právní předpisy. Po zásahu dětského ombudsmana domov svá pravidla změnil a dívce rovnátka opatřil. Náklady se nakonec vyšplhaly na takřka padesát tisíc korun.

Bára žije v dětském domově. Rovnátka jí doporučil lékař, začala proto docházet na vyšetření a konzultace. Po boku dívce vždy stál někdo ze zaměstnanců domova. Instituce tudíž po celou dobu věděla, co lékaři dívce doporučují a kolik to bude stát.

Když přišlo na otázku financování, čekalo dívku nemilé překvapení. Rovnátka měla stát okolo padesáti tisíc korun. Polovinu uhradil dětský domov, druhou však měla doplatit podle vnitřního řádu dětského domova Bára sama. Přestože si něco málo ušetřila z brigády, nezdálo se jí to spravedlivé. Obrátila se proto na dětského ombudsmana Martina Beneše.

Beneš naznal, že dětský domov nepostupoval v souladu se zákon. Kontaktoval proto vedení zařízení, které po jeho zásahu pravidla změnilo. „Mrzí mě, že se dívka musela zabývat finanční stránkou svého ošetření, která vůbec neměla být její starostí. Dětský domov nesmí od dětí požadovat peníze za rovnátka ani za jiné zdravotní služby. Jejich úhrada je pro dětský domov v podobných případech povinnost, ne volba,“ upozornil dětský ombudsman.

Podle zákona musí dětem domovy uhradit náklady na zdravotní služby, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazené ze zdravotního pojištění. To vše v případě, že si je nevyžádali zákonní zástupci dítěte. Mezi takové položky patří i rovnátka. Dítě dále musí mít hrazené stravování, ubytování a ošacení, učební potřeby a pomůcky, nezbytné náklady na vzdělávání, dopravu do školy a také kapesné, osobní dary a věcnou pomoc při odchodu zletilých ze zařízení.