GLOSA: Až příliš horlivý revizor aneb Jak jsem přestal používat brněnskou MHD

Tehdy jsem jel ze Slatiny z noční směny. Pamatuji si  že tehdy na kopci u učňáku nastoupila skupina učňů. Byli celkem veselí a než jsme přijeli na zastávku, kde jsem měl vystupovat, na vteřinu jsem zavřel oči. Byla to chyba, protože když jsem je otevřel, autobus právě vyjížděl ze zastávky, kde jsem měl v plánu vystoupit.

Jak už to v životě bývá, když se daří, tak se daří. Autobusu naskočila na semaforu červená a než blikla zelená, aby autobus mohl pokračovat v cestě a já mohl vystoupit, byl jsem „odhalen“.

Revizor zjistil, že mám o jednu minutu přejetou jízdenku. Tato minuta mě stála 700 korun, které jsem měl připravené na vánoční dárek, knihu o brněnských autobusech. Tu jsem si jako fanda historie autobusů chtěl koupit na Vánoce. Upřímně mi to tehdy předvánoční čas zkazilo, neměl jsem 700 korun, což před Vánocemi zabolelo, ale ani knihu o brněnských autobusech, což mě mrzí dodnes.

Vím, že jsem tehdy porušil předpis, jízdenka byla před zastávkou, na které jsem chtěl vystoupit, jednu minutu neplatná. Byla to moje chyba, ale každá taková situace má několik řešení. Kdyby se mnou šel revizor za řidičem, u něhož bych si jízdenku koupil a označil, abych mohl v klidu vystoupit, řekl bych, že ten revizor byl frajer a vzpomínal bych na něho v dobrém.

Skutečné řešení celé situace je však pro mě, jako pro člověka, který se celý život zajímá o naše autobusy a veřejnou dopravu, velké zklamání, na které se nezapomíná a dodnes ji beru jako určitou křivdu.

Je mi jasné, že být revizorem v MHD není nijak jednoduchá úloha, naopak je to po psychické stránce velmi náročná práce. V dnešní společnosti, ve které z mého pohledu stoupá agresivita, je práce revizorů náročnější než dřív. Vím, že černí pasažéři byli, jsou a budou, někteří vědomě, jiní, jako v mém případě, nevědomky. Stačila však minuta a byl ze mě černý pasažér. Netušil jsem, jak jednoduché to je, stát se jím.

I když bude téhle historce už osmnáct let, na ten den jsem nezapomněl a ten určitý pocit křivdy ve mně zůstává. Kdybych měl jízdenku neplatnou deset nebo patnáct minut, řekl bych si, že jsem blbý a měl bych platit, ale o minutu...