Pálavou se šíří invazní rostlina. Na první pohled je sympatická, páchá ale obrovské škody, varují ochránci

„Na první pohled sympatická okrasná a medonosná bylina klejicha hedvábná původem ze Severní Ameriky je ve skutečnosti úporný invazní druh s potenciálem ničit biodiverzitu původních ekosystémů, způsobovat ekonomické škody a nebezpečně působit na lidské zdraví,“ uvedli ochránci. Na Pálavě její plošnější šíření evidují od loňského roku, a to v polích, vinohradech a zahradách na jižním úpatí mikulovského Svatého kopečku a v Klentnici.

V teplých oblastech Moravy a Čech se klejicha šíří teprve v posledních letech. Tato až metr a půl vysoká rostlina se do Evropy dostala jako okrasný druh, využívala se i jako medonosná rostlina. Díky schopnosti snadného šíření pomocí lehkých ochmýřených semen, kterých jedna rostlina vyprodukuje zhruba 1500 a která vyklíčí klidně i po pěti letech, i vegetativního šíření pomocí oddenků, dokáže rychle ovládnout plochy, jako jsou okraje silnic a tratí, louky, vinice, sady i pole. Oddenky přitom mohou být až 1,5 metru pod zemí. Vyráží z nich výhony, kterých může být až 30 na metr čtvereční. Při poranění rostlina roní bílé jedovaté mléko.

„V případě zjištěného výskytu klejichy hedvábné je potřebné zakročit neprodleně, a to pětiprocentním postřikem herbicidu na bázi glyfosátu, který se aplikuje bodově na její listy – prvně v červnu před vykvetením a pak v srpnu před uložením asimilátů do kořenů. Stejným roztokem lze ošetřit i mladé jedince pajasanu žláznatého, a sice nátěrem oloupaných kmínků. Zásahy je nezbytné trpělivě opakovat několik let až do odstranění celé populace invazního druhu,“ uvedli ochránci.

Klejicha je od roku 2017 zařazena na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Evropskou unii, cílem je její úplná likvidace na českém území. Mechanická likvidace ale není až na výjimky účinná, kdy posečení vede k rychlému růstu z oddenků. Prakticky jedinou možností, jak se jí zbavit, je aplikovat herbicid.

CHKO Pálava má rozlohu zhruba 83 kilometrů čtverečních, vyhlášena byla v roce 1976. Ceněné jsou v ní především biotopy druhově bohatých skalních, drnových a lučních stepí a lesostepí, také teplomilných doubrav a suťových lesů vyvinutých na vápencových kopcích Pavlovských vrchů.