Když zůstal po třech dekádách v srpnu roku 2017 přírodní amfiteátr Trutnově opuštěný, mnoho lidí to považovalo za předzvěst definitivního konce jednoho výjimečného festivalu. Stranou pozornosti však začali organizátoři objíždět republiku a hledat, kde by "český Woodstock" mohl najít nový domov. Všechny cesty je nakonec dovedly na jižní Moravu. V čem se kraj zalitý sluncem a vínem a konkrétně moravská metropole nabízela jako ideální kandidát na založení nové festivalové tradice, jsme se zeptali hlavního organizátora Martina Věcheta.
Martin „Geronimo" Věchet si na Drbnu našel čas těsně před svým odletem do San Francisca, kde bude přednášet o vzniku festivalu, který „při narození místo plácnutí přes zadnici dostal několik ran obuchem a misto rozesmatých tváři na sále jej vítaly potemnělé lampičky v šedivých vyšetřovnách."
Proč zrovna Brno? Existuje nějaké myšlenkové spojení mezi atmosférou Trutnova a povahou Brna?
Brno vždy bylo a je alternativní. A tedy do naší specifické dramaturgie zcela zapadající. Navíc na náš festival pod hory jezdilo mnoho lidi a kmenových uskupení právě z Brna a jeho širokého okolí.
Věřím, že by se naše festivalové setkání mohlo stát nálepkou, známkou Brna s místními umělci, divadly, kapelami, performery, o něž toto město nemá nouzi. Brno vždy inklinovalo k alternativě. Když v Praze zakázali spoustu kapel, v Brně rozkvétala alternativa a vznikaly dobré kapely. S nadsázkou: za každou zakázanou kapelu v Praze vznikly dvě, tři v Brně. Když se psalo po zdech Nechte zpívat Mišíka!, v Brně vesele hrál Dunaj, Odvážní Bobříci, Ještě jsme se nedohodli, Petr Váša a spousty dalších.
Vzpomínám, jak jsme nemohli uvěřit a divili se, že taková kapela jako Ještě jsme se nedohodli, vůbec může v té době hrát veřejně. Bylo to neuvěřitelné…A tato nit alternativy a něčeho neobvyklého, jiného, se v Brně táhne dodnes. Paradoxně jsem se o většině těchto kapel dozvídal z nahrávek u náčelníka na Hrádečku. V Brně a na Moravě obecně vzniká dodnes také mnoho současných alternativních projektů. A to do naší specifické dramaturgie pěkně zapadá.
Jak konstatovala i Česká televize v pořadu Bigbít: „To nejpodivnější a nejzvláštnější, co se v našem rocku 80. let objevilo, přišlo z Brna. Brno bylo vždycky vůči Praze v jakési permanentní opozici a pokaždé, když z Prahy v rámci rocku cosi vyšlo, Brno muselo kontrovat něčím totálně odlišným. Srdce brněnských hudebníků tloukla bezvýhradně pro nekomerční a alternativní projekty.“
Existují nějaké historické paralely mezi areálem v Trutnově a v Brně?
Myslíte z Bojiště na Střelnici? (v areálu Na Bojišti v Trutnově se dlouhá léta festival odehrával, brněnskou destinací by mohl být areál Na střelnici nedaleko Anthroposu, pozn. red.) Už jenom to z „Na Bojišti – Na Střelnici“ mluví za mnohé. Jakoby to bylo předurčeno a leccos naznačuje.
Když jsme přišli v roce 1990 do Trutnova na Bojiště po rozehnaných pokusech o uskutečnění nezávislého a svobodného festivalu v roce 1984 a 87, zelo místo prázdnotou a byly tam jen prvomájové veselice a družstevní dny s letním kinem. Občas koncerty. Za třicet let, co jen chátralo a město do něj od roku 1990 nevložilo téměř ani korunu, jsme z něj vytvořili poutní a kultovní místo.
Město jsme zviditelnili a dnes si pod pojmem Trutnov téměř každý napříč generacemi nepředstaví město, ale festival. Nemyslím to nějak vytahovačně, je to fakt. Narozdíl od areálu Bojiště má ale Střelnice v Brně svoji dlouhodobou historii, příběh a genius loci už nyní.
Trutnovský festival měl vždy jedinečnou atmosféru (Visací zámek a publikum), foto: Trutnoff
Lidé věřili, že zde protéká potok s léčivou vodou a již ve ve čtyřicátých letech zde bylo zázemí pro letní divadlo pod taktovkou Wilhelma Thiela! Park v roce 1892 navštívil i František Josef I., který zahajoval IV. rakouské spolkové střelby a navštívil i sál a hostinec, který vytvořil tehdejší střelecký klub. Tedy letní Open Air divadlo, lázně i střelnice, kde dodnes stojí baráky po wehrmachtu. Bylo to živé místo s restaurací, sálem a kulturním životem. A dnes se k tomu opět přímo nabízí. S uchováním lesoparku a vytvořením přírodního kulturního amfiteátru s hledištěm, který Brnu schází. Sice se zde scházelo i pár komunistů a už v roce 1890 tady byla první oslava Svátku práce.
To však ale není vše. Komouši se tam jednou za rok scházejí dodnes, ale později se tady především scházela nezávislá a svobodná mládež, která se tehdy označovala za „závadovou“.
Na Střeláku byla hospoda, sedělo se i venku. Sedávaly tu spousty mladých lidí, svobodně smýšlejících huňáčů, „mániček“, alternativně přemýšlejících, kteří si nenechali kydat hnůj na hlavu a žili si svým životem bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.
S prvomájovými schůzkami bolševiků to byl pěkný paradox a bylo samozřejmě trnem v oku tehdejší moci a establishmentu. Někdy v roce 1983, vlastně rok před naším prvním pokusem o nezávislý festival u Trutnova, se měl uskutečnit druhý ročník festivalu v Žabčicích, který pořádal Petr „Mauglí“ Kadlec. Rozehnala jej však stejně jako ten náš policie. Ze Žabčic se však všichni sjeli na Střelák, kde Státní bezpečnost a tehdejší VB tvrdě zasáhla, mladé lidi brutálně zmlátila a dopadla na ně ruka tehdejší moci. Mnoho jich zatkla a mnozí šli za účast na Střeláku natvrdo sedět. Jedním z nich byl třeba Radek „Sucháč“ Nečas z Brna. Jiným alespoň rozmlátili hudební nástroje, jako třeba Karlu Heřmanovi z dnešní kapely Čankišou, mj. stálice našeho festivalu. Takový příběh Bojiště nemá a ve svobodných časech již nemůže mít.
Jak probíhalo hledání vhodného místa v Brně?
V Brně jsme se poohlíželi v podstatě minimálně šest let. Když jsme vyhlásili pauzu, sešlo se nám postupně na dvacítku nabídek z celé republiky. V Brně jsme jeden víkend sedli do auta a projezdili s tehdejším náměstkem a radním všechny možné kouty. Jenže o jednom jsme nevěděli. O Střeláku. Mluvil jsem s mnoha hudebníky, divadelniky, brněnskými i odjinud, měli jsme spousty tipů, ale Střelák nikoho kupodivu nanapadl. Zapomenutý a zanedbaný kout.
Až když přijel do hor brněnský polotechnař Martin a ptal se co Brno, sám odpověděl – a co Střelák? My koukali. Odjel, natočil to zkušeným okem a nám málem vypadly oči z důlků a spadla brada. Ani největší stařešinové to netušili. Evě, náčelníci s moravskou krví v těle, to bylo jasné hned. Mně to začalo celé zapadat a propojovat se po čtvrté návštěvě. Teď je to o jednání, krůček po krůčku a kompromisech. Ale tam, kde je vůle a dobra mysl, hledají se cesty, kde není, výmluvy a překážky. V historii festivalu by se o tom mohly psat elaboráty.
Vinnetou a Nšo-či na trutnovském festivalu, 2013
I jiná místa z té dvacítky byla úžasná. Nakonec jsme si je zúžili na 3-4 a všechna byla kupodivu na jižní Moravě. V kraji zalitém slunkem a dobrým vínem. (O ohnivé vodě nemluvě a v Brně samozřejmě i pivkem.) Věříme, že by se něco podobného jako na Bojišti mohlo podařit Na Střeláku, kde na rozdíl od Trutnova chce radnice investovat desítky milionů, aby se zde vytvořil kulturně-sportovní prostor.
V Trutnově z festivalu žije a těží dodnes mnoho aktivit. Jak napsal nedávno jeden z trutnovských zastupitelů, který má bohužel jako jeden z mála odvahu se ozvat: „Možnost spolupodílet se na něčem zcela jedinečném jsme si sami z města vypráskali a zásluhy pořadatelů ještě poplivali. Budeme tady dělat tu svou kulturu, hobití, provinční. Přitom se tak trochu všichni vezou na jejich vlně.“
Jak jste spokojen s finálním výběrem místa?
Nevím, jestli je to místo finální. Když by se to ale povedlo, bylo by to skvělé, naše Pow-Wow by mělo nová loviště pro své wigwamy, Brno svůj festival a také areál, kterým by se nemohlo pochlubit žádné jiné větší město.
Ale jak jsem zmiňoval, spokojeni s tím nejsou lidovci, kteří by chtěli na místě pouze další obří sportoviště, ne nic pro kulturu. To se ale snad začíná měnit. Záležet bude také na projektantovi. Ten prostor naskýtá i jiné možnosti než jej vyčerpat jen na jednoúčelové využití, které ostatně už dříve sloužilo pro společenský život a kulturu.
My navrhujeme úspornější variantu víceúčelového využití, aby zde mohl vzniknout v budoucnu rozsáhlý kulturně sportovní areál s přírodním hledištěm, které Brnu tolik schází. Ne vše vybetonované, ale zachovat co nejvíce ráz lesoparku. Věřím, že k tomu pomalu směřujeme. Poslední jednání to naznačují.
Inspiraci, jak by takové místo mohlo vypadat, aby bylo citlivě zasazeno do lesoparku, jsme viděli na několika místech, třeba právě na jihu Ameriky v Californii i jiných částech. Tady “Na Střelnici” jsou třeba i bývalé baráky po wehrmachtu. V těchto barácích a při současné oblíbenosti “retra” se dá mnohé vymýšlet. Jsou unikátní.
Pokud by něco takového by zůstalo v Anglii či západní Evropě nebo Americe, hýčkali by si to a opečovávali. Třeba se to podaří i tady. Na Střelnici jsou také vzrostlé stromy s kouzelnou dubovou alejí, kaskádami a řekou Svratkou, kterou jsme si přejmenovali na Sun River Svratka. To místo už nyní má genius loci a je silné.
Brali byste Brno pouze jako přechodnou stanici nebo by se festival mohl v Brně usadit nadobro?
Nebereme. Festival se pro Brno může stát jeho známkou, tak jako jí byl pro Trutnov. Jak říká náš letitý kamarád z Brna: „Není podstatné a nejde o to, kolik je malých akci, ale jde o jednu velkou.“ Tady nehrají roli počty, ale viditelnost té největší.
Trutnov je o minulosti a nejistotě, Brno o budoucnosti a jistotě. Když se domluvíme a město náš festival přijme (narozdíl od radnice v Trutnově) za svůj, tak nic nebrání tomu, abychom naše wigwamy zpod hor přemístili k jižním úrodným lovištím.
Z nových teritorií by se mohlo stát nové posvátné místo, které bude mluvit dál řečí našich předků a mnoho poutníků zde společně najde cíl své cesty a poznání. Festival nejsme jen my, ale mnoho squaw, spolubojovníků a poutníků, kteří jej spoluvytvářejí svojí přítomností a protkávají vlastní energií. Právě ta tvoří a několik let z ní povstává naše Pow-Wow.
Místo splňuje naše celkem náročné představy o členitosti, zeleni a přírodním charakteru. V mnohém předčí trutnovské Bojiště.
Hollywoodský herec a představitel Froda Elijah Wood, foto: Superbeat.cz/archiv Trutnoff
V patnácti tisícovém Veselí, kde nám byla nabídnuta úžasná místa včetně přístavu a koupaliště. Na radnici se kvůli nám sešlo asi dvacet lidi z vedení města a různých institucí majících blízko k radnici. A hledali jsme cesty, jak vše vymyslet, aby se mohlo uskutečnit a bylo i přínosem pro město. Navíc se v tom hodně angažoval i starosta ze sousední obce Ota z Kozojídek, která byla krajskou obcí roku a festival dobře zná.
V osmitisícové Strážnici, kde paní starostka přijela i na festival, původně na otočku, ale nakonec zůstala i se svým mužem několik dnů, se k tomu vyjádřili jednoznačně – radnice jednohlasně odsouhlasila případný přesun festivalu do Strážnice. Něco podobného se v třicetitisícovém Trutnově za třicet let nestalo.
Zatímco i v Brně se celý záměr řeší napříč politickým spektrem, všichni se snaží věc usnadnit a vymyslet vše, aby k tomu mohlo dojít, v Trutnově to vždy záleželo na rozhodnutí jednoho muže. A v tom je velký rozdíl. Pod horami o všem přes dvacet let rozhoduje jeden muž a vše je ve městě podřízeno jeho libovůli.
V Brně, ale i v jiných menších městech než je Trutnov, kde jsme se domlouvali, se o tom diskutuje. Schází se celé kolokvium. V Brně si to Piráti vzali za své, líbí se to ODS i sociální demokracii, podporoval to i bývalý primátor, s nímž bylo mnohé předjednáno a domluveno. Proti byli před volbami jen komunisté, což je v pořádku.
Chystáte se zachovat programové a myšlenkové nastavení festivalu stejně jako v Trutnově? Nebo dojde k nějaké změně poplatné novému místu?
Nové místo i Brno umožňuje více věcí a možností. Bojiště strčí do kapsy. Základ by byly samozřejmě naše undergroundové kořeny, jak jej léta znají naše věrné kmenové squaw a spolubojovníci. K nim se hlásíme. Ale určitě bychom chtěli rozšířit o divadla, které mají v Brně velkou tradici, performery a mnoho dalších věcí pro nové a mladé příchozí bojovníky. Větší prostor pro Open Air Bohoslužby, přednášky. Ostatní věci nemá v tuto chvíli význam prozrazovat, dokud nebude jasno.
Jisté je, že festival by se měl vedle našich kořenů do budoucna rozšiřovat svým doprovodným programem a zaměřovat na mladé lidi a mladší publikum. Záležet bude na možnostech areálu. Nemyslím tím jít do nějaké komerce. Ale festival měl vždy i jiný než jen hudební podtext. To samozřejmě zůstane. Nově by mohl vzniknout prostor pro studentské filmy a divadelní představení. Pěkná by byla ranní jogínská cvičení u Sun River Svratka, vegetariánské gastro a umělecké workshopy. O nápady není nouze. Přednášky o závadových potravinách a pastech na spotřebitele, debaty o současné době, nenávisti a lásce, pozitivním i negativním vlivu sociálních sítí na myšlení lidí a společnost, témata po tom volají.
Bohoslužba pod širým nebem, archiv Trutnoff
V místě se dá mnohem více vymýšlet, kapacitou několikanásobně převyšuje Bojiště. Je jak harmonika, dá se smršťovat i rozšiřovat. Podle vizí a situace. Podstatné je, že když je jistota, je i možnost dlouhodobého plánování. Zahraniční kapely se přitom domlouvají 3-4 roky dopředu, někdy i více.
Jaké máte pocity z jednání s městem? Vítá vás Brno s otevřenou náručí?
Je to nesrovnatelné. Vždy je to o lidech. Zde je snaha a chuť se domluvit. Je vůle. Hledají se cesty. A to je podstatné. Uvidíme jestli se koalični patrneři mezi sebou domluví a lidovci dojdou k tomu, že by pro Brno víceúčelový areál i pro kulturu namísto jednoúčelového jen pro sport byl přínosem.
Jak předchozí vedení s Petrem Vokřálem v čele, který myšlenku festivalu od počátku podporoval a líbila se mu, tak i současné vedení v čele s paní primátorkou Vaňkovou celý záměr podporuje a snažíme se společně vymyslet vše, aby se festival mohl uskutečnit a fungovalo to.
(Piráti si podporu přesunu dali dokonce i do svého programu, doslova: „Nabídneme pořadatelům festivalu Trutnov možnost uspořádat akci v Brně, když o ni město Trutnov nemá zájem.“ )
Hudba by měla spojovat. Co už jiného... Záměr se líbí i na kraji. Samozřejmě přijdou úskalí, ale podstatné je, jestli je zájem a chuť je řešit. A ta je. Dobrý základ k novým lovištím, kam můžeme přesunout naše wigwamy. Stále však není nic jisté.
Foto Archiv Trutnoff
