Devětadvacetiletý Tomáš Řepa se vyučil keramikem. Na řemeslo stále nedá dopustit, přesto v poslední době vystřídala keramiku vášeň k šití. I když vzal jehlu do ruky poprvé teprve před třemi roky, tak má dnes společně se svým partnerem vlastní podnik na výrobu kvalitního českého oblečení, které vytváří výhradně z lokálních materiálů.

Vladislav Vítek z Kunštátu na Blanensku je velkým milovníkem koní, shoda náhod jej ale zavedla k ovcím. Z počátku se k ubečeným přežvýkavcům příliš neměl. Dnes už ale chová ovečky bezmála čtyřicet let a nedá ně dopustit. I proto v regionu patří za vyhlášeného baču, který ví o ovcích doslova první poslední.

Jiří Szotkowski (52) ví o šnecích doslova první poslední. Aby také ne, ve Vlkoši u Kyjova na Hodonínsku má jednu z největších šnečích farem v republice, na které žije tisíce tvorů s ulitami. Hlemýždě dokáže nejen vychovat, ale také z nich připravit vybrané pochoutky, jimiž nepohrdnou ani zarytí odpůrci kulinářských experimentů.

Osobu Vladimíra Šmicera netřeba dlouze představovat. První český vítěz Ligy mistrů ve fotbale, Slávista a dlouholetá opora klubů jako Lens nebo Liverpool v dubnu oznámil kandidaturu na předsedu fotbalové asociace. Po necelém měsíci vzal své rozhodnutí zpět a podpořil Petra Fouska, proti němuž se tak 3. června na valné hromadě v Nymburce postaví pouze Karel Poborský. O tom, co český fotbal potřebuje jsme si v dalším díle (Ne)obyčejných povídali právě s Vladimírem Šmicerem.

Téměř pětatřicet let jezdí za Janou Tošnarovou (79) trávit dovolenou do brněnské Travní ulice čtyřnozí hosté. Pobyt u oblíbené milovnice zvířat si nemůžou vynachválit. Však také z tamního psího hotelu, který je nejstarším svého druhu v Česku, žádný host nikdy neutekl.

K velikonočním tradicím neodmyslitelně patří zdobení kraslic. Nejinak je tomu ve Vacenovicích na Hodonínsku, kde už téměř osmdesát let chodí lidé z širokého okolí obdivovat výtvory Marie Jakubíčkové. Na vajíčka škrábe tradiční vzory odkazující na  rodnou obec a krajinu jižní Moravy.

V soukromém životě podniká v právu a nemovitostech. Denně se schází s řediteli velkých firem, s nimiž dojednává obchody. Jakmile ale z práce přijde domů, odhodí počítač do kouta, nasadí batoh, připraví fotoaparát a vyráží do celého světa prozkoumávat opuštěné objekty. Kvůli unikátním snímkům se urbexerka Alex klidně nechá prohnat smečkou zuřivých psů.

Sháníte šroubky, těsnění, rozbila se vám forma na bábovku nebo vám chybí součástka, kterou ani nedokážete pojmenovat? Snad každý Brňan žijící v centru měl na takové situace jasné řešení – cesta za Cimrmanem. Nikoliv do divadla, ale na Masarykovu ulici do legendárních domácích potřeb. Ty jsou bohužel již minulostí, cedule “zavřeno” visí na dveřích po dlouhých třiceti letech.

Těžko byste v Brně hledali většího patriota, než je tramvaják Renda. Dětství strávil na fotbale a hokeji za Lužánkami, svoje milované Brno projíždí křížem krážem už 25 let. A i přes ta léta se pokaždé dojme, když vidí věže Petrova a řekne si: kurňa, tady su doma.