Na soutěže vypravuju celé autobusy svých fanoušků, mají oběd zdarma, vtipkuje nejlepší verbíř Uherskohradišťska

Jak dlouho se věnuješ folkloru, a jak dlouho verbuňku? Jsi členem nějakého souboru?

První pokusy o tanec proběhly v patnácti letech na hodech u nás v Kněžpoli. Pak jsem začal chodit do souboru Kalina v Babicích a jsem tam dodnes. V Kalině (a na hodech) jsem taky začal s verbuňkem.

Co děláš, když zrovna netančíš a nezpíváš?

Pracuju v pojišťovnictví. A když zrovna netančím, nezpívám a nepojišťuju, tak rád sportuju. Pravidelně hrajeme fotbálek s klukama z jiných souborů a muzik. Rád jezdím na kole a oblíbil jsem si CrossFit. Taky teď rekonstruuju dům, takže hromada práce.

Čtenáře určitě zajímá, co je CrossFit, mě ale víc zajímá, jestli jako odborník na pojištění nabízíš svým soupeřům nějaké výhodné pojištění končetin. Jde přece jen o finalisty mistrovství světa.

Moderátor Ladik Šimeček mi při minulém ročníku udělal pěknou pojišťováckou reklamu, ale kluci to do zákulisí neslyšeli, tak jsem ještě nikoho nepojistil.

Kdo tě učil tančit verbuňk?

Když jsem začínal, učil jsem se první kroky od kluků u nás v chase, později pak od tanečníků v souboru. Taky jsem se zúčastnil několika seminářů. Inspiraci jsem sbíral i na zábavách při muzice a z různých videozáznamů. Vzorů je určitě víc: Jožka Bazala, Erik Feldvabel, Jakub Tomala, David Pavlíček, každý z nich má svůj osobitý styl a od všech se dá něco odkoukat.

Tuším, že už jsi snad pětkrát získal ve strážnickém předkole cenu diváka. Tvůj projev se publiku buď hodně libí, nebo si s sebou vozíš hordy fanoušků. Jak je to?

Ve spolupráci s jednou nejmenovanou společností vypravujeme pravidelně autobusy na předkolo soutěže. Akce je spojená s obědem zdarma a drobným dárkem. Ne, dělám si srandu. Mám prostě spoustu a spoustu kamarádů i kamarádek a ti mě vždy podpoří.

Čím je pro tebe verbuňk?

Nechci, aby to znělo jako klišé, ale verbuňk pro mě v životě znamená strašně moc. Jde o to kouzlo okamžiku, vyjádření pocitů a emocí právě tam, právě v tu chvíli. Verbuňk taky hodně ovlivnil můj život, poznal jsem díky němu svoji galánku, prožil hromadu zážitků a poznal spoustu lidí, ze kterých se později stali blízcí přátelé.

V rozhovoru nesmí chybět otázka, kterou pokládá jedna z tvých fanynek. Ta zní: „Dokážeš na verbuňk sbalit babu?“ Výše už jsi ji vlastně zodpověděl, nechceš ale odpověď ještě trochu rozvést?

To je spíš otázka na moji galánku. Poznal jsem ji, když jsem byl chasu ve Spytihněvi učit verbovat. Od začátku se spolu dohadujeme, jestli jsem ji já sbalil na verbuňk nebo jestli ona, bez ohledu na mé verbířské schopnosti, sbalila mě.

Který verbířský styl (region), či konkrétní tanečník, se ti nejvíc líbí? A nemusíš být zrovna zatvrzelý patriot.

Od patriotismu se odpoutat nelze, takže nejvíce určitě ten náš, Uherskohradištský. Pokud bych ale měl jeden region vybrat jako další, bylo by to Horňácko.

Máš při vystoupením před strážnickým auditoriem trému?

Mám trému vždycky, v patnácti, v pětadvaceti, i teď pomalu ve třiceti. A čím jsem starší, tím je tréma větší. Vždy ale jen do chvíle, než udělám první krok na jeviště. Pak ze mě všechno spadne a už si jen užívám.

Před vystoupením se ji samozřejmě snažím odbourat, ale musím dávat pozor, abych místo trémy neodboural sám sebe.

Jak odpovíš na otázku, kterou ti v předchozím rozhovoru položil Pavel Vařecha?

Tu teď slýchám často. Jsem rád, že jsem se díky vítězství v regionálním kole posunul přímo do finále. Cena diváků, pro mě ale byla vždy velkou motivací pokračovat dál, vydržet a zlepšovat se. A když se při vyhlášení nedostanu na bednu, tak si můžu říct: „Vítěze zvolilo jen pár porotců, chlapů, ale cena publika je od všech, hlavně od bab. A verbuňk tančíme přece hlavně pro ně a kvůli nim.“

Řada soupeřů z regionů, kterým můžeš položit taky svou otázku se úží. Koho a na co se zeptáš?

Martine Vaculíku: Pivo nebo víno? Nosíš si práci taky domů?

Docela vtipná otázka. Čtenáři, kteří netuší, proč se ptáš zrovna na tohle si holt budou muset přečíst další rozhovor a počkat si na odpověď. Hodně zdaru!