Expert na střední a Blízký východ a zástupce vedoucího katedry politologie na Masarykově univerzitě v Brně. V rozhovoru Josef Kraus prozradil něco málo o svém životě, ale také vyslovil názor experta na tureckou ofenzívu v severní Sýrii.
Co vás vedlo ke studiu politologie?
Poměrně jednoduchý kalkul v posledním ročníku gymnázia – nikdy jsem nebyl na matematiku, fyziku či chemii, naopak mě bavila historie, zeměpis a společenské vědy. Politologie se tak zdála jako dobrá volba kombinující tyto mé zájmy. Nějak jsem v tu dobu neuvažoval, že bych u tohoto oboru měl profesně zůstávat, vlastně jsem si to v těch devatenácti letech ani pořádně nedovedl představit. A vida, zadařilo se.
Proč jste se rozhodl zaměřit zrovna na islámské politické myšlení, islámský extrémismus a oblast středního a Blízkého východu?
Mě vždy fascinovala oblastní Blízkého a středního východu. Ještě jako student jsem tam za ušetřené peníze jezdil za čistě turistickými cíli a zkušenostmi. Pak jsem přišel na to, že se mnou nabyté zkušenosti a znalosti dají využít i studijně, výzkumně a profesně. Tento region je hodně zajímavý z bezpečnostního i politologického hlediska. Specifikum představují vztahy mezi jednotlivými státními i nestátními aktéry, na nichž se podepisuje náboženská, etnická, kulturní i jazyková různorodost oblasti. A do toho všeho fenomény jako islámský extremismus, sektářské násilí, terorismus, konflikty o suroviny atd. Prostě je to výzkumně hodně zajímavé a přitažlivé, jakkoli chápu, že pro většinu běžných lidí jsou to spíše oblasti, kterým by se raději pěkně zdaleka vyhnuli.
Proč jste se rozhodl pro studium a práci v Brně, když jste ze severních Čech? Nebyla pro vás lepší Praha?
Logisticky i jinak určitě byla. Ale tehdy i teď bylo pro mě vždy Brno jasnou volbou. Předně Fakulta sociálních studií na Masarykově univerzitě, a to nejen v oblasti bezpečnostních studií a politologie, byla vždy kvalitnější než její konkurenční pražská Fakulta sociálních věd. Šel jsem za lepším. Dalším důvodem bylo, že mám Brno a jih Moravy obecně moc rád. Je to krásné a dynamické město, lidé jsou tu super, kvalita života vysoká, všude blízko. Naopak nejsem velkým fanouškem Prahy. Pravidelně do hlavního města jezdívám pracovně i jinak, ale na mě je příliš velké, chaotické, přeplněné a necítím se tam moc příjemně. Vždy se odtamtud těším zpět do Brna, které je teď mým domovem.
Našel jsem něco ohledně Daniela Landy, že vás v minulosti urazil ve své řeči. Cítil jste se skutečně uražen? Jak to bylo?
Tohle už žije vlastním životem a je to hodně úsměvná záležitost. Vše to začalo tím, že jsem se kdysi pro Lidové noviny vyjadřoval k oněm důležitým afghánským kontaktům Daniela Landy, které tak rád v médiích zmiňoval. Pan Landa, aniž by mě pochopitelně vůbec znal, se jen obecně vyjádřil v DVTV s tím, že ten Josef Kraus neví, co mluví a nerozumí problematice Afghánistánu. To bylo vše a také by u toho zůstalo, kdyby mi druhý den nevolal deník Blesk požadující mé vyjádření k této záležitosti. Tehdy jsem odpověděl něco jako že celá situace je spíš směšná a že se k ní nehodlám vyjadřovat. No a do hodiny visel na Blesk.cz článek s mou fotografií a titulkem, že se cítím uražen a Landovi se vysmívám. A pak už to dostalo úplně jiný směr, protože jsem se logicky stal sám terčem škodolibého posměchu svých kolegů i studentů, vysloužil jsem si satirickou facebookovou stránku, která je do dnes funkční a baví studenty i další mé „fanoušky“ a žije si svým vlastním životem. Sám se tím také velmi bavím, vůči Danielu Landovi necítím žádnou zášť, ani se necítím uražen, je to opravdu jen legrace.
Titulní fotografie již zmiňovaného článku. Autor: Blesk
Mohl byste říct váš názor na situaci v Rojavě?
Obecně celá ta současná situace kolem Kurdů v Sýrii je z mého hlediska velice nešťastná. Kurdové jsou nešťastný národ, největší národ na světě bez vlastní státnosti, který se historicky stával terčem velké řady represí ze strany těch státních autorit, na jejichž území se Kurdové historicky vyskytují. Ve zkratce, nyní jsme svědky předvídatelné situace, kdy Kurdové byli prospěšní během jejich boji proti tzv. Islámskému státu v Sýrii a Iráku, ale po odeznění této hrozby se k nim jejich spojenci otočí zády a nechají ostatní regionální aktéry, aby si s nimi začali vyřizovat účty. Ostatně turecká politika vůči Kurdům od samého začátku konfliktu v Sýrii byla taková, že Turci dělali maximum pro oslabení kurdských ozbrojených skupin, třeba i podporou arabských extremistů bojujících v či po boku tzv. Islámského státu. Americké vojenské stažení v oblasti tak najednou dalo zelenou Turkům k tomuto intenzivnímu útoku na kurdské pozice a jimi chráněné území v sousedním státě, opět ve spolupráci s nejrůznějšími fanatiky a válečnými zločinci, představující doslova existenční hrozbu této komunity na severu Sýrie.
Co je skutečnou záminkou Turků pro útok v severní Sýrii?
Boj proti terorismu je samozřejmě čistě turecký argument, kterým si ospravedlňují téměř až genocidní chování vůči Kurdům žijícím v zahraničí. Turci jednoduše hájí své národní zájmy a potlačují preventivně kurdské ozbrojené skupiny, u nichž se obávají, že by mohly v budoucnu obrátit zbraně proti nim v rámci nějaké širší regionální kurdské národní emancipace. Zároveň se jim tím daří držet v šachu důležitého regionálního rivala Sýrii, proti němuž do značné míry vystupovali v průběhu celé občanské války od roku 2011 do současnosti. Kurdové v tuto chvíli bojují doslova o vlastní přežití. Jejich sen o jakési kurdské autonomii na syrském území se bortí pod nájezdem tureckých tanků a dělostřelectva. Demokracie je v tomto regionu úplně iluzorní představa, ženská emancipace či ekologie jsou pak tématy hodně vzdálenými aktuálním válečným prioritám obou stran.
Myslíte, že demonstrace probíhající po celé Evropě mají nějaký smysl?
Není úplně špatně, že probíhají, protože pomáhají vytvářet tlak na evropské vlády, aby to Turecku nedávaly úplně zadarmo. Věřím, že je důležité projevit nesouhlas s tím, co Turecko aktuálně v Sýrii provádí, že by Evropské státy měly tureckou invazi odsoudit a třeba i přistoupit k nějakým sankčním opatřením. Samozřejmě na průběh konfliktu to bude mít jen malý dopad. Turci na toto nejspíše nebudou brát žádný ohled a pojedou si dál po své linii. Pouze bitevní pole ukáže, jestli na toto dobrodružství vůbec mají, či je čeká nějaká obdoba amerického Vietnamu či sovětského Afghánistánu.
Fotografie premiérovy manželky z turecké riviéry na sociální siti. Autor: Monika Babišová
Například demonstrace u nás cílila na Vládu ČR. Zmůže s tím vůbec něco?
Není třeba si tu představovat, že síla české diplomacie ve světě je nějak velká. Jsme malá země s omezenými možnostmi, jakýkoli tlak na Turecko z naší strany se této země prakticky nedotkne. Něco zmůžeme pouze ve spolupráci s našimi evropskými spojenci, pokud budeme postupovat všichni svorně a v souladu. Další úrovní tlaku může být i individuální rozhodnutí každého z nás protestovat třeba tím, že vynecháme dovolenou na turecké riviéře a pojedeme raději do Egypta či Tuniska. Rusům se tímto podařilo citelně zasáhnout turecký turistický průmysl a ovlivnit tak vztahy obou zemí. Ale když během probíhajícího konfliktu vidíme na sociálních sítích dovolenkové fotky manželky českého premiéra z turecké riviéry, tak je zřejmé, že nějaký větší český tlak shora na Turecko očekávat nelze.
Ve spojitosti s Rojavou se zmiňuje i NATO. Je něco, co v tomto konfliktu může udělat NATO?
NATO jako takové asi ne, ale členské státy se mohou například rozhodnout přestat vyvážet zbraňové systémy, náhradní díly či munici do Turecka, případně jej vyloučit z některých mezinárodních zbrojních projektů. To by pro Turecko, postavené téměř čistě na západní vojenské technice, znamenalo skutečně značný problém omezující jeho vojenské a bojové schopnosti.
Co si myslíte o vyjádření tureckého prezidenta Erdogana o přesunu syrských uprchlíků do bezpečné zóny?
To je argument hodně cílící na domácí publikum. Je třeba si uvědomit, že v Turecku se nachází na tři miliony syrských uprchlíků, což představuje pro Turky značnou ekonomickou i logistickou zátěž. Většina tureckého obyvatelstva se jich prostě chce zbavit. Ospravedlňuje to tak spolu s argumentem o vytvoření nárazníkového bezpečnostního pásma. Je to navíc argument, na který by mohla slyšet i Evropa, zvlášť v kontextu tureckých výhružek o tom, že jinak tuto masu lidí prostě pustí směrem na Západ, ať se s tím evropské státy poperou, jak chtějí.
Proč se američtí vojáci stahují do Iráku? Znamená to, že Spojené státy politicky vyklízí tuto oblast?
Američané obecně nestáli a nestojí o angažmá v syrském konfliktu. Balancují zde moc Ruska a Íránu, důležitých amerických rivalů, ale nechtějí se nechat do konfliktu více zatáhnout. Pouze existence a bestialita (nelidské počínání – pozn. autora) takzvaného Islámského státu vedly k tomu, že tlak americké veřejnosti směřující k ozbrojené intervenci a pomstě za americké občany podřezané před kamerami Islámského státu, způsobila časově omezené a přímé americké vojenské angažmá v oblasti. Islámský stát je již minulostí a USA řeší řadu dalších svých problémů v regionu, než aby se chtěly nechat uvrtat do dalšího nevyřešeného konfliktu. Navíc americké prezidentské volby se blíží. Kdyby se měla stát tato válka předmětem politické kampaně, mohlo by to stávající administrativu poškodit.
Turecký útok byl dlouho plánovaný a lidem vadí dovoz vojenského materiálu z České republiky. Myslíte, že se vědělo, na co materiál bude použit?
Vývoz zbrojního materiálu je vždy problematickou a kontroverzní záležitostí. Je regulován mezinárodním právem, sankčními režimy OSN či v našem případě i Evropským kodexem o vývozu zbraní. Pokud je vše legální, není důvod nevyvážet, protože nevyvezeme-li my, vyveze někdo jiný, například Belgičani či Francouzi. Nicméně je vidět, že existují jisté linie, které již nelze politickým rozhodnutím pro podporu zbraňového vývozu překračovat. Řada států, a Česká republika mezi ně nyní patří, se rozhodla z důvodu současné situace na turecko-syrském pomezí zastavit vývoz zbraní do Turecka. Je zřejmé, že určité hodnoty jsou výše než pouhý ekonomický zisk, a je to tak v pořádku.
Co může znamenat destabilizace regionu pro Blízký východ?
Vůbec nic pěkného. Celý syrský konflikt znamenal ohromné problémy, které se ze Sýrie začaly přelévat do sousedních zemí, vlnou uprchlíků počínaje, nárůstem islámského extremismu a terorismu konče. Tato turecká ofenziva v podstatě znamená oddálení vyřešení syrské občanské války a postkonfliktní obnovu postiženého území. To není nikdy dobře, protože se tím zadělává na hromadu problémů do budoucna. Hrozí také riziko, že se konflikt rozšíří či někam přelije. Lze očekávat větší zapojení Ruska a Íránu, přímé srážky syrské a turecké armády, navýšení odbojových aktivit Kurdských skupin na území Turecka a opětovný nárůst etnického a náboženského napětí.
Z jakého důvodu se v severní Sýrii vojensky angažuje Rusko?
Ruské angažmá v syrské občanské válce obecně je motivováno celou řadou příčin. Jednak se jedná o podporu prakticky jediného stabilního ruského spojence v oblasti – režimu Bašára Asada, prezidenta Sýrie. Dalším důvodem je ve studenoválečnickém kontextu balancování americké moci a vlivu v oblasti. Určitě důležitým důvodem pro přímé vojenské angažmá Ruska byla přítomnost vlastních ruských občanů ve strukturách takzvaného Islámského státu a dalších islámsko-extremistických skupin. Jedná se o především o lidi ze Severního Kavkazu – Čečence, Inguše, Dagestánce a další. Pro Rusy je výhodnější je likvidovat na syrském území než riskovat jejich návrat do vlasti a nárůst bezpečnostních hrozeb na jihu vlastní země. No a konečně aktuální situace dává Rusku silnou pozici jakéhosi moderátora konfliktu, hovoří se o tom, že právě ruská armáda by mohla být jakýmsi garantem fungování onoho nárazníkového pásma. To posiluje ruskou diplomatickou pozici v regionu i vlastní prestiž.
Může střet zájmů Turecka a Ruska narušit prohlubující se spolupráci obou zemí?
Do jisté míry může. Na druhou stranu se již pragmatismus obou v zahraniční politice několikrát projevil. Dovedu si představit, že převládne i nyní a obě strany se nakonec domluví na nějakém modu vivendi (dohoda mezi dvěma státy stvrzena smlouvou - pozn.autora). Jakkoli vždy může do běhu událostí zasáhnout nějaká nečekaná událost, například nechtěné sestřelení ruského letadla tureckou protivzdušnou obranou nebo něco podobného.
Co by znamenal střet syrských a tureckých sil na severu Sýrie?
Hodně by záleželo na tom, o jak silný střet by se jednalo. Syrská armáda je hodně vyčerpána dlouhotrvající občanskou válkou, navíc je papírově i reálně výrazně slabší jak armáda Turecká. Nejednalo by se o rovný boj ani ve spolupráci s kurdskými ozbrojenci. To ovšem dává příležitost pro uplatnění jiné taktiky boje. Přímý vojenský střet na bojové linii by byl nahrazen například nějakým asymetrickým způsobem boje – guerillovou taktikou (partyzánský styl boje – pozn. autora), nepřímými vojenskými střety, sporadickým ostřelováním apod.
Jak se k nově vzniklé situaci staví Írán, který se vyjádřil proti vojenském zásahu Turecka a zároveň je jedním z klíčových hráčů regionu?
Íránská pozice je poměrně zajímavá. Írán je přirozeným tureckým rivalem v oblasti. Zároveň dlouhodobým spojencem a podporovatelem syrského prezidenta Bašára Asada. Rovněž velkým nepřítelem tzv. Islámského státu, vůči němuž dokonce podporoval kurdské milice. Na straně druhé ale již jednou Kurdy ve prospěch vlastních zájmů obětoval a podpořil ofenzivu iráckých sil pro dobytí města Kirkúk, klíčového místa irácké/kurdské ekonomiky kvůli velkým nalezištím ropy v jeho blízkosti. Íránský zájmem tedy na jednu stranu je oslabování Turecka a posilování Bašára Asada, na stranu druhou ale ze stejných důvodů jak Turecko (na íránském území se rovněž nachází kurdská menšina tvořící zhruba 8 % obyvatelstva Islámské republiky - pozn. autora) nestojí o silné a ozbrojené Kurdy. Írán tak podle všeho bude balancovat a pečlivě si hlídat vlastní národní zájmy v regionu.
