Na hvězdy se dají balit holky. Díky tomu jsem se svojí ženou, říká velitel stroje na zázraky Jiří Dušek

V médiích, a dokonce i v mailové komunikaci uvádíte sám sebe jako velitele stroje na zázraky. Co přesně tento váš titul znamená?

To je jednoduché. Když se otevřelo digitální planetárium, bylo tady představení Divadla Husa na provázku. Tehdejší ředitel pan Morávek nazval planetárium strojem na vizuální zázraky a mně se to strašně zalíbilo. Když jsme pak otevírali 3D planetárium minulý rok, vymysleli jsme kampaň, kdy jsme si rozdělili různé vojenské funkce. Kolegyně byla například komandérka programu, já velitel stroje na zázraky. A zůstalo mi to. (smích)

Ptají se vás na to lidi?

Ano, občas to někoho zaujme. My jako hvězdárna máme obecně takovou tezi, že poskytujeme seriózní informace, ale neměli bychom se brát smrtelně vážně.

Cesta do vesmíru byl dětský sen. Přestože jsem ve věku, kdy se do vesmíru pořád létá, už se tam nejspíš nepodívám

Kdy a proč jste se začal profesionálně zajímat o vesmír?

Když mi bylo v roce 1978 sedm let, Vladimír Remek letěl do vesmíru a já si ještě teď pamatuji, jak na nás v televizi mluvil z vesmíru. Tehdy jsem se rozhodl, že se stanu kosmonautem.

Proč jste se jím nestal?

V osmdesátých a devadesátých letech byla cesta do vesmíru nereálná – narodil jsem se v době, kdy létání do vesmíru nebylo běžné, obzvláště ne pro Čechy. Alespoň jsem si o něm ale začal něco číst, pozorovat ho, věnoval jsem se astronomii. Po gymnáziu jsem šel studovat astrofyziku a už jsem u toho zůstal.

Mrzí vás, že jste se do vesmíru nepodíval?

Dneska už ne. Je to takový dětský sen. Moje profese a postavení mi to bohatě vynahradilo.

Jsem zážitkový astronom, kromě několika vesmírných úkazů bych chtěl ještě vidět start kosmické rakety

Máte nějakou oblíbenou hvězdu, souhvězdí nebo galaxii?

Já jsem dřív hodně pozoroval oblohu a musím říct, že mám spíše oblíbené vesmírné jevy. Říkám tomu zážitková astronomie. Jako je zážitková gastronomie, tak já jsem zážitkový astronom. Jsou vesmírné jevy, které dnes už nejsou vědecky zajímavé, ale jsou vizuálně krásné. Typickým příkladem je úplné zatmění slunce. Já se tyto jevy snažím sbírat, chci je alespoň jednou vidět na vlastní oči.

Co všechno už máte splněno?

Loni se mi podařilo vidět polární záře, takové ty, co vidíme ve filmech. Dalším zážitkem je meteorický roj, podařila se mi pozorovat i jasná kometa. Letos jsem viděl nejkrásnější oblohu na světě – na hoře Paranal v Chile.

A kolik věcí ze seznamu ještě chybí?

Už toho moc není, skoro všechno už jsem viděl. (smích) Splnit bych si chtěl ještě návštěvu nějakého kosmodromu a vidět start kosmické rakety. Co se týče přímo oblohy, tak mi chybí ještě prstencové zatmění slunce, kdy měsíční kotouč zakryje podstatnou část slunce a kolem černého terče se objeví horký zářící prstenec.

Máte nějaký zajímavý zážitek z pozorování?

To není úplně zážitek z pozorování, ale když mi bylo asi 18 nebo 19, jel jsem do Maroka. V 94. to byla velká dobrodružná výprava. Přijeli jsme tam a bylo zataženo. Takže to proběhlo, my nic neviděli a jeli jsme domů.

Brno je taková vesnička má středisková, ale neměnil bych

Snažil jste se v mládí zalíbit opačnému pohlaví tím, že rozumíte hvězdám? Využíval jste na rande svých znalostí?

No jasně, já jsem na to sbalil svoji ženu, se kterou mám dnes dvě děti. To není nic nelegitimního, normálně to funguje. Na hvězdy se dají balit holky. (smích)

Vy nejste úplně původní Brňák, mám pravdu?

Narodil jsem se na Šumavě, ale když mi byly tři roky, rodiče se do Brna přestěhovali. To, že jsem se narodil zrovna v Sušici, byla vlastně taková náhoda, proto se považuji za Brňáka.

V čem je podle vás Brno výjimečné?

Je to taková vesnička má středisková. Na jednu stranu úžasné moderní město, kam jezdí spousta cizinců a všichni jsou z Brna nadšení. Na druhou stranu se sem dá špatně dostat a město je téměř neprůjezdné. V Brně je všechno kousek, když si sednete na Českou, do pěti minut potkáte kamaráda, a to mi vyhovuje. Brno už taky není vnímáno jen jako město dobrého jídla, pití a krásných žen, ale také jako město špičkové vědy. V žádném případě bych neměnil.

Když píšu maily jako senátor, podpis 'velitel stroje na zázraky' nepoužívám. V senátu by to nikdo nepochopil, tam se všichni berou smrtelně vážně

Kromě ředitele hvězdárny jste také senátor. Která práce je náročnější?

Každá je úplně jiná. Být senátorem je úplně jiný svět než svět hvězdárny, vědy a techniky a rozumného myšlení. Být senátor je iracionální podpásová politika. Na druhou stranu je senát v tomto ještě trošku normální. Já tam mám na starosti vědecká témata – vědu, výzkum, vědecká témata, moderní technologie a podobně. Tam je výhoda, že tomu rozumím, protože to v senátu není úplně časté. A taky mě to baví, protože to hvězdárně jako takové přináší obrovské možnosti.

Využíváte jich?

Ano. Zvu do Brna odborníky, domluvil jsem business inkubátor Evropské kosmické agentury, který vznikl v Brně. Když je člověk senátorem, otevírá mu to dveře. Nemusím sedět někde v předpokoji, ale hrdě nakráčím za ministry a bavím se s nimi jako rovný s rovnými.

Proč jste se senátorem stal?

Proto, abych měl pokoj od politiky. (smích) Ředitelem hvězdárny jsem už řadu let a dostával jsem různé nabídky vstupu do politiky. Všechny jsem ale odmítal, nechtěl jsem s tím mít nic společného. Před třemi lety jsem si řekl: zkusím to, prohraju, a budu mít nadosmrti klid, protože budu moct říct, že už jsem to jednou zkusil a nevyšlo to. Jenže ono to vyšlo. Musím říct, že to nebylo vůbec jednoduché. Volby byly v říjnu, kdy se nám měla narodit dcera, takže já ve finále ani moc neřešil senát, ale to, jak ženu odvezu do porodnice a postarám se o syna.

Dá se říct, která práce vás baví a naplňuje víc?

Hvězdárna, bezesporu. Bez hvězdárny bych nebyl senátorem. Hvězdárna je kreativní a výsledky jsou vidět okamžitě. Senát je brán vážně, nemůže se tam moc žertovat, na sarkasmus tam není prostor. Výsledky nevidíte buď vůbec, anebo za dlouho. Hvězdárna mě naplňuje víc.