Stálice na nebi moravské lidové hudby – obří klišé, které však na „varmužovce“ perfektně sedí. Rodinná muzika, která bezmála pětapadesát let patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru u nás najdete. Hudba vycházející z hluboce zakořeněné víry, pokory a muzikantského fortelu.
To, že je Varmužova cimbálová muzika Klapzubovou jedenáctkou Slovácka, prohlásil kdysi Josef Holcman, soudce, spisovatel, folklorista a velký patriot Kyjovska a svých rodných Skoronic. Určitě neměl na mysli jen velký rodinný klan, který dominuje folklornímu dění na Kyjovsku, ale především to, že hlava rodiny, Josef Varmuža st., vychoval ze svých synů (a také dcer) skvělé muzikanty, kteří stejně jako zmínění Klapzubáci dobyli svět (další klišé, ale je to tak).
Muziku v roce 1964 založili bratři Josef a Pavel Varmužovi a postupně se rozrůstala o další členy rodinného klanu. V jednom období v kapele hráli oba bratři, čtyři Josefovi synové, dvorními zpěvačkami byly Hedvika Varmužová (manželka Josefa) a také její dcera Kateřina, takže „varmužova osmička“. Připočteme-li dětský pěvecký sboreček, ve kterém zpívala nejmladší ze sourozenců Varmužových Hana a také několik nejstarších dětí bratrů Varmužů (již třetí generace), pak zmíněnou jedenáctku hravě překonáme.
U zrodu muziky stáli v počátcích také sourozenci Josef a Jaroslav Kolečkářovi, primáš Jan Slaměna a klarinetista Josef Doležal. Kapela navázala na tradici hudeckých a cimbálových muzik ve Svatobořicích-Mistříně, tedy především na muziku Vratislava Hladkého a později muziku Jana Bimky, ve které už oba bratři Varmuži získávali své muzikantské ostruhy.
Všichni synové Josefa Varmuži st. začínali jako houslisté a doplňovali sestavu i aktuálně chybějící muzikanty. Nejstarší z bratrů Josef během svého angažmá v muzice vystřídal posty na primu, druhých houslích, violové kontře a nakonec kontrabasu. Druhý v pořadí, Pavel Varmuža, vystudoval hru na housle na kroměřížské konzervatoři a stal se primášem muziky, kterým je doposud. Jiří se od houslí přesunul k viole a nejmladší Petr obstarává další houslové posty, většinou dokonce dva najednou. Vystudoval housle na JAMU, a protože jej bratr k primování rodinné muziky často nepustí, vede z pozice prvních houslí alespoň legendární BROLN.
Po odchodu cimbalisty Richarda Mokrého zaujal jeho post Jiří Martykán, manžel Kateřiny Varmužové (Martykánové) a tak v současné době zůstává v kapele jediný „vetřelec“ mimo rodinný klan, basista Libor Vacenovský. Také obě sestry, které s muzikou příležitostně zpívají jsou profesionální hudebnice. Starší Kateřina je klavíristka a varhanice, mladší Hana flétnistka, donedávna působící v slovenském SLUKu. V rodinné kapele si ale nezahrají a od odchodu klarinetisty z původní sestavy chybí taky tento nástroj. Proč? Protože co je v muzice horší než ženská (baba)? Klarinet! A co je horší než klarinet? Dva klarinety! Na tom se všichni bratři shodnou.
Pokud jste fanoušky muzikantského experimentování, propojování regionů či dokonce žánrů, u Varmužů nepochodíte. Varmužova muzika se upsala rodnému Kyjovsku. Zde všichni žijí, inspirují se a tvoří. Je pravda, že na starších nahrávkách najdete i pár technicky náročnějších kousků z temperamentnějších regionů Maďarska nebo Rumunska, ale ty jsou opravdu ojedinělé. Technicky mimořádně vybavení muzikanti jsou věrni tomu, co nabízí Kyjovské Dolňácko a s pokorou sobě vlastní nevybočují z „brázdy“, kterou „vyoral“ jejich otec a strýc. Každý, kdo se alespoň trochu vyzná, pozná už po prvních tónech nezaměnitelný zvuk, vedení houslových variací i harmonii Varmužovy muziky.
Varmužova muzika se objevila i tam, kde byste ji nikdy nečekali - v horroru Hostel II.
Rozhodně nelze říci, že by muzikanty nelákaly jiné žánry a styly, jen je prostě netahají do kapely. O širokém rozhledu i rozletu svědčí hudební aktivity, které dělají takříkajíc po práci. Pod vedením Petra Varmuži funguje již několik let chrámový pěvecký sbor Amatores Musicae Antiquae a také swingový band Eager Swingers. V obou se angažuje většina sourozenců a také několik potomků z třetí generace (většina se mimochodem muzice profesionálně věnuje).
Nabízí se otázka, zda současnou sestavu nezačnou postupně doplňovat dospívající děti bratrů Varmužů. Ti se ale shodují na tom, že by to nebyla dobrá cesta. Jistě by ale rádi viděli, jak se formuje mladá muzika, která se ve spolupráci sourozenců a bratranců snaží šlapat na paty „starým pánům“. Bohužel většinu potomků třetí generace, alespoň těch starších, tvoří dívky a o babách v muzice už jsme psali, chlapci ale postupně dorůstají, a tak se možná brzy dočkáme. Je pravda, že pokud bychom dali do kupy všechny aktivně hrající hudebníky s příjmením Varmuža/Varmužová, vznikl by poměrně početný orchestr i s pěveckým sborem.
Rubrika Folklorní Drbna vzniká ve spolupráci s agenturou Taktiq communications.
