Kdo by si snad myslel, že folklorní život je vymezen hranicemi tradičních regionů, jakými jsou Slovácko, Valašsko nebo Haná, ten by se hodně mýlil. Představy o folkloru a o životě folkloristů se však různí a často jsou bohužel realitě na hony vzdálené.
První obecně známou představu o životě folkloristů bychom mohli nazvat představou Moravou nepolíbeného Pražáka. (Nutno zdůraznit, že tímto pojmenováním nechci urazit obyvatele hlavního města, zdaleka se to netýká jen jich). Tato početná skupina zahrnuje osoby, jejichž představa je asi taková:
Folkloristé, tedy většina obyvatel jižní Moravy mimo Brno, se každé ráno oblékají do kroje, pak zamíří do sklípku, ve kterém tráví většinu času popíjením vína, pojídáním uzeného a prozpěvováním lidovek (rozuměj dechovku).
S touto představou se pojí také stereotypní vnímání Moraváků folkloristů, jako veselých, pohostinných a zcela bezstarostných obyvatel naší země, žijících „tam někde na východě“.
A zatímco životním cílem každého katolíka, kterých je na Moravě násobně více než v jiných koutech naší vlasti, je dostat se do ráje, snem každého Moravou nepolíbeného Pražáka je dostat se na bezstarostnou Moravu.
Druhou skupinu bychom mohli pojmenovat folklorem nepolíbení Moraváci. Jde též o velmi početnou skupinu a také je zde nutné zdůraznit, že nejde pouze o Moraváky. Tito sice vědí, že folkloristé oblékají kroje jen při jistých příležitostech (a ne každé ráno), že ne každý vlastní sklípek a že víno do sklípku nepřitéká samo, ale musí se tvrdou prací vypěstovat a sklidit. V jejich představách jsou však folkloristé lidé sdružující se ve spolcích, kde tančí, zpívají a k tomu „slopají“ víno .
Vlastně podobně jako mažoretky, fotbalisti, myslivci nebo šachisti. Nacvičují a při vhodné příležitosti svůj um prezentují na domácích a zahraničních pódiích. Ano, tahle představa je vlastně dost blízko pravdě, ale jenom její malé části.
(Přiznávám.. Najdou se i tací, kteří dokonale zapadají do jedné z uvedených kategorií, je jich však opravdu pomálu.)
Typický folklorista vypadá úplně jinak. Je to „obyčejný“ člověk, který pracuje nebo studuje. Často v Brně, Praze nebo Ostravě, které mu nabízejí mnohem zajímavější možnosti uplatnění, ale ještě častěji ve svém rodném kraji, městečku, dědině. Pravý folklorista je se svým rodištěm spoután tak mocně, že není síla, která by toto pouto mohla rozbít. I ti pražští, brněnští a ostravští se do svých rodných končin vracejí, jak často jen mohou.
Ti, kteří se narodili a vyrostli ve „velkém světě“, balí batohy a vyráží jako folklorní trampové tam, kam je srdce táhne.A když se zrovna nemohou vrátit nebo vyrazit, tak folklorem žijí – v Brně, v Praze, v Ostravě..
Akcí a aktivit, které se odehrávají v krojích i bez krojů, oficiálně i neoficiálně najdete v těchto městech bezpočet, vlastně více než v regionech. Jsou často moderní, inovativní nebo spontánní. Sejít se v podchodu u Myší díry nebo na Čáře a jen tak si zahrát, pro radost, pro pobavení publika i pro nějaký ten „groš“ vhozený do futrálu – není nic neobvyklého.
Folklor není konzerva s prošlou trvanlivostí ani zaprášená vitrínka s uctívanými artefakty. Je to živý organismus, je tak mladý a srdce mu tepe tak silně, jak mladé má následovníky. A těch je teď, díky Bohu, nepočítaně.
Folklorní Drbnu připravuje redakce Brněnské Drbny ve spolupráci s agenturou Taktiq Communications.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
