Před blížícím se mistrovstvím světa ve verbuňku, které se uskuteční poslední sobotu v červnu na folklorním festivalu ve Strážnici jsem vyzpovídala dalšího z postupujících přímo do finálového klání. Nejen o verbuňku jsme si povídala s Pavlem Vařechou, letošním nejlepším verbířem z Horňácka.
Obligátní otázka. Jak dlouho se věnuješ folkloru? Jak dlouho tančíš?
Začal jsem už v páté třídě základní školy v dětském souboru Lipovjánek. Když pominu dva roky mezi dokončením základní školy a příchodem do Lipovjanu, tak jsou to už skoro dvě desetiletí. A v Lipovjanu ještě stále tančím.
Pracuješ v náročném oboru IT. Je kromě folkloru ještě něco, co tě baví, čím relaxuješ?
Můj pradědeček byl velmi šikovný stolař a zanechal po sobě několik kusů krásného nářadí a taky nábytku. Asi po něm jsem podědil lásku ke dřevu, a tak ve volném čase renovuju nábytek. U toho si člověk od softwarů skvěle odpočine.
Jelikož jsi z Lipova, asi tuším, kdo tě učil tancovat verbuňk, ale prozraď to taky mým čtenářům.
Tušíš správně. Verbuňk jsme se učili už jako malí kluci v Lipovjánku, a i posléze v Lipovjanu u toho byl samozřejmě Jožíček Jagoš. Jeho rady s povděkem přijímám dodnes.
Otázka, kterou ti položil v předchozím rozhovoru tvůj soupeř z Kyjova leccos napovídá, mohl bys přesto shrnout své dosavadní úspěchy na verbířských soutěžích?
Od roku 2013 se mi podařilo ve Strážnici vybojovat jednou třetí příčku a třikrát jsem byl pátý. V regionálních kolech na Horňácku mám na kontě pět vítězství.
Co pro tebe osobně znamená verbuňk? Čím tě oslovuje, naplňuje, co pro tebe představuje?
Verbuňk pro mě znamená volnost, příležitost, radost z pohybu, emoce, soutěživost. Každý tanec je jiný. Vždy záleží na okolnostech a aktuálním duševním rozpoložení. Každopádně je to směsice pocitů, kterou mám hrozně rád.
Kdo bude letos ve strážnické soutěži tvým největším konkurentem?
Adeptů na vítězství je mnoho. Mám několik osobních tipů, ty si ale nechám pro sebe.
Nemůžeš aspoň naznačit? Když nechceš odpovědět přímo, tak to zkus nějakou oklikou ať mé čtenáře trochu potrápíš.
Silné zastoupení mívá Podluží, ale v každém regionu se najde nejméně jeden verbíř, který má na vítězství.
Opět diplomatická odpověď. Víc z tebe asi nedostanu.
Bez ohledu na patriotismus a regionální příslušnost. Který verbířský styl (region), či konkrétní tanečník, se ti nejvíc líbí?
Bez ohledu na patriotismus a regionální příslušnost, je to jednoznačně verbuňk Horňácký.
A nějaké konkrétní jméno?
Jožíček Jagoš. Taky Hynek Chrenčík (ve Strážnici 1. místo 1997, několikrát 2. a 3.) a Jožka Machálek (v letech 1994 a 2006 3. místo na soutěži ve Strážnici). Dva vynikající verbíři, kteří vzešli z Lipovjanu pod Jožíčkovým vedením.
Jak zaháníš trému před soutěžním vystoupením? Pokud se po dvaceti letech na pódiích vůbec nějaká dostavuje.
Lehká nervozita je vždycky. Trocha adrenalinu dodává tanci ten správný náboj. Pokud jde o soutěž ve Strážnici, tam je nejlepší lék na trému výborný moderátor a opora ve skvělé muzice.
To je sice moc hezky řečeno, muzikanty i moderátora tvoje odpověď určitě potěší, ale nevěřím, že to je lék na trému. Opravdu není nic, čím bys ji zaháněl? Co třeba kalíšek dobré horňácké slivovice?
Ano, štamprlu si obvykle dáme.
Teď měla přijít otázka od jedné z tvých fanynek, ale řekl jsi mi, že už druhý rok šťastně verbuješ bez kosárků. Pro méně znalé čtenáře to znamená, že jsi kosárky za klobúkem vyměnil za snubní prstýnek. Otázku fanynky teda asi nebudeme riskovat a zeptám se já. Co na tvé verbování říká tvoje žena? Na co by se tě, jako verbíře, zeptala ona?
Je to má velká fanynka, ale taky rádkyně. O verbuňku, který bych si měl do soutěže vybrat má jasno dřív, než o tom já začnu vůbec přemýšlet. Při verbování se taky často něco roztrhne, a to je pak zase práce pro její šikovné ruce. Zkrátka, jak říkají sportovci, případný úspěch patří celému týmu.
V předchozím rozhovoru se tě letošní kyjovský vítěz Milan Pokorák ptá: „Pavle, pravidelně se ve Strážnici umisťuješ v první pětce. Cítíš se letos konečně na prvenství?“ Co mu odpovíš?
Cítil jsem se na to, že bych se mohl dostat do finále, a to se mi podařilo. Teď se těším na to, že si ve Strážnici po chuti zaverbuju. (pozn. redakce: vítězové regionálních kol automaticky postupují do finále soutěže ve Strážnici)
Odpovídáš až příliš diplomaticky. Nechceš svou odpověď poopravit a trochu rozvířit vášně, ať nám to tu správně verbířsky zajiskří?
Snad každý, kdo se účastní nějaké soutěže do toho jde s tím, že by chtěl vyhrát, a to je i můj případ. Pro mě je ale podstatné, abych z pódia odcházel s dobrým pocitem. Když můj výkon ohodnotí i porota, budu rád.
Jakou otázku položíš jednomu ze svých soupeřů ty?
Zeptám se Tondy Žmoly, jestli ho nemrzí, že se vítězstvím v regionálním kole připravil o možnost získat ve Strážnici tradičně cenu publika.
Na Tondovu odpověď se budu těšit v dalším rozhovoru. Tobě děkuju za rozhovor a přeju hodně zdaru v soutěži!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
