Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Dřív jsem si říkal, co je pro vězně horší čin, jestli vražda nebo znásilnění. Dnes už to vím a vysvětlím vám, jak jsem se k tomu dopracoval.Takže se vrátím tam, kde jsem minule skončil…
PLÁN ÚTĚKU, 1. DÍL: Teď, nebo nikdy
PLÁN ÚTĚKU, 2. DÍL: Čekání na peklo jménem Valdice
PLÁN ÚTĚKU, 3. DÍL: Vítej v pekle
Stále čekám na nástupce, týden uběhl celkem v klidu. Po týdnu se cimra vyprazdňovala, až jsem zůstal zase sám. Hned ten den jsem k sobě dostal 4 nováčky. Seznámení v base je celkem stereotyp. Plácne se rukou, zeptáš se, odkud je a kolik trestu má do konce. Ze začátku není vhodné se ptát, za co sedí.
První byl mladej vyjukanej bezzubej týpek, seděl poprvé, nezávidím mu Valdice. Už podle vzhledu mně bylo jasné, buď feťák, nebo vařič. Byl to vařič! 3 roky za distribuci.
Další 40 letej v pohodě cigán, 20 let odsezeno, na toho si dávat pozor. Za 20 let už umí v base chodit. El paso (loupežné přepadení) 5 let. Třetí 30 letej týpek, se kterým jsem si rozuměl nejvíc, sedí po druhé, napadení policajta. No a čtvrtej 45 letej typickej vesnickej buran - seděl za to, že dal facku klukovi, co šikanoval jeho syna, 3 roky.
Dny utíkaly, docela fajn parta, žádnej konflikt, žádná rvačka. Tak jsem hledal to pozitivní po tom všem, co jsem viděl, a říkal jsem si, že Valdice nejsou zase tak hrozný. S bachařema se dalo i mluvit a já jako útěkář jsem byl v daleko větším klidu než v Brně.
Asi po týdnu klid přešel a začalo peklo. U oběda se otevřel katr a chodbař, co rozváží jídlo, dvoumetrovej 120 kilovej borec, a volá na nás: „Máte na cimře prcačkáře!“ Cože? Slyšel jsem dobře a začal jsem se pídit „kdo“. A hned jsem měl jasno. Ale říkal jsem si, že to jsou jenom muklovské kecy. Večer přišel znovu a řekl i jméno. Cikán se s ním vůbec nesral, takže padla nějaká ta facka.
Dostal zákaz jíst u stolu, od teď jenom na záchodě. Od chodbařů dostával každé ráno horkým čajem do obličeje. Každé ráno ho bachaři vytahovali uklízet. Ale moc toho neuklidil. Pustili ho mezi tu zvěř. Takže facky, kopačky do rozkroku, musel sedat na zvon nebo násadu od koštěte, samé zvěrstvo.
5 dní to statečně držel, atmosféra pokoje šla do kopru. Nikdy jsem neviděl nikoho tak zmláceného a na dně. Pátý den mě v noci probudí rána, otevřu oči a vidím, jak se houpe na prostěradle. Takže jsem ho společně s jedním odřízl a vymáčknul bonzák. Nalítlo tam 5 bachařů, borce ještě dokopali a nás seřvali, proč jsme ho nenechali chcípnout.
I když je člověk jakej je, nikdy bych nemohl koukat, jak umírá. A tohle je moje další zkušenost s krutostí Valdic! Na začátku jsem psal, co je horší, jestli vražda nebo znásilnění… Co kdybych vám řekl, že ten nařachanej chodbař sedí za vraždu 14 leté holky?
Mimochodem dnes už vím o tom znásilnění víc. Byl to pokus o znásilnění jeho bývalé ženy a to tak, že se oba opili, nepohodli se, on jí dal facku a vyhodil ji z baráku. Ona se naštvala a podala na něj pokus o znásilnění. Ale kdo ví, jaká je pravda.
Jenže ten člověk už nikdy nebude normální. Valdice mají svoje zákony, svůj svět. A všechno se to jednou ven dostane. A až zjistí, kdo tohle píše, skončím stejně, jako ten „prcačkář“. Ale mně to za to stojí!!! Než lidi odsoudíte, poslechněte si aspoň jejich příběh!
Rubrika PLÁN ÚTĚKU je unikátním svědectvím vznikající přímo v prostředí českého vězeňství. Vyprávěčem je odsouzený muž, který se rozhodl riskovat svobodu, aby získal zpět svou rodinu. O svém útěku z brněnské věznice vypráví v 1. díle.