Z bláta do louže. Tak by se dala popsat současná situace ostravského rappera známého jako Hard Rico, který má statisíce sledujících na sítích a dalšími miliony zhlédnutí se může pyšnit u svých videoklipů. Dvaadvacetiletý hudebník byl společně se čtyřmi komplici v minulém týdnu zatčen. Společně měli podle policistů vylákat, vydírat a následně oloupit člověka, to vše kvůli rychlé hotovosti. Pobyt ve vazbě a strašáka v podobě dekády v kriminálu se však rapper rozhodl využít po svém. Vydal nový kontroverzní track, kolekci tematického merche a na sítích ze sebe udělal mučedníka.

„Řekl mi, že jsem tlustá, a tak jsem dostala anorexii.“ Takhle jednoduše si někteří představují vznik poruchy příjmu potravy. Realita je ale mnohem složitější. Svou roli hrají biologické predispozice, rodinné prostředí, emočně náročné situace nebo traumatické zážitky včetně sexuálního zneužívání. Jsou ale i případy, kdy se žádná jasná příčina nenajde.

Mentální anorexie není jen výmysl dnešní doby. Dnešní badatelé se shodují, že poruchou příjmu potravy nejspíš trpěla i rakouská císařovna Alžběta Bavorská, manželka císaře Františka Josefa. Nasvědčují tomu totiž její zdravotní problémy i chování.

Psychiatrická léčebna – pro někoho místo klidu, terapie a pochopení, pro jiného noční můra plná restrikcí. V tomto díle sdílíme skutečné zkušenosti pacientek – od citlivé péče a podpory až po tvrdé metody, jako je kurtování za odmítání jídla. Přečtěte si autentické příběhy a zjistěte, proč je klíčové začít s léčbou včas a dobrovolně.

Co skutečně pomáhá na cestě z anorexie? Pojďte se podívat na konkrétní detaily, které mohou udělat velký rozdíl – od napsání dopisu anorexii po odstranění zrcadel. Je dobrý nápad nafotit anorektické fotky? V jakém případě mohou pomoci a kdy naopak uškodit?

Dnes, 8. března, slavíme Mezinárodní den žen. Jedná se o socialistický přežitek nebo stále důležitý svátek? A mohou karafiáty a bonboniéry napravit přetrvávající rozdíly v platech i příležitostech pro ženy?

Cesta z anorexie může být plná absurdních překážek. Lékař, co vám řekne, že nejste dost hubená. Šarlatán, co vás vezme do minulého života. Psychiatr, co tvrdí, že jste posedlá ďáblem. Proč se nenechat odradit neprofesionály a pokračovat v hledání skutečné pomoci?

„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

V posledních týdnech se v reakci na nekompromisní konkurenci mezi maloobchodními prodejci potravin, kteří se snaží ukrojit každou desetinu procenta z tržního podílu ve svůj prospěch, opět rozvířila debata o slevách v maloobchodě. Že se ceny mění. Že je slev moc. Že jsou v různý čas v různých obchodech. Že jsou vázané na retenční zákaznické programy. A zaznívají různé nápady, jak slevy omezit, či dokonce zakázat. Mně osobně debata o omezování slev přijde absurdní, čímž se vracím k titulku článku. Důvod, proč slevy existují tisíce let, vás totiž skutečně nepřekvapí: Je to proto, že lidé slevy a slevové akce milují.

Přibrat kvůli kabelce? Zní to povrchně? Možná. Ale právě jednoduché, hmatatelné cíle mohou být tou nejlepší motivací nejen na cestě z poruch příjmu potravy. V dnešním článku se dozvíte, proč je lepší přestat snít o abstraktním zdraví a raději se soustředit na malé, konkrétní odměny.