Komplikovaně hojící se rány, kožní defekty a chronická onemocnění. Specialisté na hojení využívají k léčbě poranění moderní metody i terapii larvami bzučivky zelené. Odbornou pomoc poskytují nemocným také školené ranhojičky z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA).
Vrchní sestra Markéta Zapletalová se věnuje práci ve zdravotnictví již jednatřicet let. Z toho šestadvacet let pomáhá pacientům léčit rány. Dalo by se říci, že je moderní ranhojičkou, specialistkou na hojení a defekty. Péče o nemocné s chronickou ránou je podle ní velmi složitý proces, který si žádá specifický přístup. „Je důležité mít proškolený personál, mít vybrané sestry ranhojičky, které umí zhodnotit, popsat a zdokumentovat ránu, zjistit bolestivost rány u klienta, umět edukovat klienta i rodinu, navrhnout správný postup hojení, zajistit i zlepšení nutričního stavu pacienta, prostě stanovit jasný postup i plán,“ popisuje Zapletalová, jež pracuje na II. chirurgické klinice FNUSA.
Být ranhojičkou není ani v současné době snadným úkolem, denním chlebem proškolených sester v brněnské nemocnici je zvládání nepříjemných pachů, pohled na rozpadlé rány i práce s larvami. Jednou z úspěšných a dlouhodobě využívaných alternativních metod léčení ran je totiž využití sterilních larev bzučivky zelené. „Larvy používáme například na léčbu ran u bércových vředů, proleženin, syndromu diabetické nohy nebo k vyčištění rány před transplantací. Larvy totiž dokáží produkovat vysoce účinné enzymy, které štěpí nekrotickou tkáň, živé buňky ale nepoškozují," vysvětluje Zapletalová.
Například zmíněné bércové vředy jsou závažným chronickým onemocněním, které postihuje především ženy. Nejenže postižené trápí velké otevřené rány, jež je omezují v běžném fungování, ale především jim život ztěžuje neustálá bolest. „Důsledkem bolesti je pomalejší hojení rány. Chronická bolest vede ke snížení chuti k jídlu, k poruchám spánku, ke slabosti a únavě. Pacienti udávají sníženou pohyblivost, což vede k omezení sociálních kontaktů až k sociální izolaci,“ vysvětlila Veronika Slonková, která je primářkou Kožního oddělení Nemocnice Znojmo.
Při léčbě larvální terapií může nastat problém v podobě zhoršeného psychického stavu pacienta. Larvy bzučivky zelené, kterým se mezi mediky přezdívá biologický nůž, se v ránách nemocných totiž citelně pohybují, což může být dotyčnému nepříjemné. „Během léčby se musí řešit i nepříjemný zápach. Larvy ale podporují hojení ran, stimulují spodinu rány, zlepšují její prokrvení a podporují tvorbu granulační tkáně,“ upřesnila Zapletalová. Při aplikaci a umístění na gázu nejdou larvy téměř vidět a zvětší se až poté, co zkonzumují nekrotickou tkáň.
Problematika hojení ran a defektů je i v současné době důležitá, ale rozhodně ne jednoduchá. Podle Zapletalové je neustále potřeba se dále vzdělávat. „Vedu kurzy, přednáším, zajišťuji praktickou stáž studentek v kurzu Hojení ran a defektů, a pořád se mám co učit. Péče o nemocné s chronickou ránou je složitý proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup, logický postup, návaznost léčby a zapojení pacienta i rodiny do péče o ránu," přiblížila vrchní sestra.
Foto FNUSA
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
