Z Brna zamířila na prestižní univerzitu v Británii, aby zlepšila kvalitu českého školství

Jak byste pár slovy popsala sama sebe?
Učím se o učení na University College London a snažím se svým dílem přispět k lepšímu vzdělávání v Česku. V posledních letech jsem pracovala v organizacích jako Česká středoškolská unie, Eduin, Eduzměna nebo MŠMT. Aktuálně se věnuji především studiu a dílčím projektům, například v rámci Partnerství pro vzdělávání 2030+. Ve volném čase pak nejraději cestuji a funguji v brněnském skautském oddíle.

Střední škola vás nenaplňovala, proto jste vstoupila do České středoškolské unie, jako 1. místopředsedkyně, abyste mohla bezprostředně ovlivňovat a měnit systém vzdělávání v ČR. Co přesně vám vadí na českém vzdělávacím systému?
Od střední školy se leccos změnilo, měla jsem příležitost prohlédnout si české vzdělávání i z pohledu učitelky a zaměstnankyně MŠMT, a odpověď na tuto otázku už se mi nezdá tak snadná jako dříve. V tuto chvíli vnímám jako nejpalčivější problém absenci kvalitního, systematického a dlouhodobého rozvoje a péče o zaměstnance napříč vzdělávací soustavou. Věřím, že jsou to právě lidé, na kterých vzdělávací systém stojí, a proto si zaslouží naši plnou pozornost. Přijde mi, že české školství pokulhává, ať už se bavíme o problematice syndromu vyhoření, komunikaci, budování týmu a komunity, ochotě se profesně i personálně rozvíjet, nebo o pocitu sounáležitosti a přebírání zodpovědnosti za sebe a svou práci. Zároveň jsem přesvědčená, že máme ohromné množství schopných a aktivních lidí, kteří ale bohužel hledají podporu jen horko těžko a ze školství buď odcházejí, zařadí se do vyjetých kolejí nebo se profesně vyčerpají. 

Napadá vás, jak by se daly tyto nedostatky zlepšit?
Tak jako u každé zásadní změny je klíčová finanční podpora, v tomto případě cílená na personalistiku a profesní rozvoj. Jako nejpodstatnější nicméně vnímám revizi hodnot na klíčových státních pozicích a přesměrování pozornosti z výsledků na proces. 

Po střední škole jste se rozhodla téma vzdělávání studovat na univerzitě ve Velké Británii. Máte za sebou 1. ročník bakalářského studia v oboru Education studies. Co přesně si pod tímto názvem máme představit?
Pro úvod bych chtěla zdůraznit, že nejde o studium učitelství. Education studies cílí na vzdělávací politiku, věnuje se sociologii, filozofii a psychologii vzdělávání, ale zahrnuje samozřejmě i pedagogiku. Přidává se k tomu také občasná práce s daty, lingvistika nebo historie. Celkově je našim cílem zkoumat učení (se) napříč sociálními skupinami, vzdělávacími systémy, prostorem a časem. Nejzajímavějším předmětem pro mě byl Living in a Schooled Society, kde jsme sledovali, jak školství (institucionalizované vzdělávání) ovlivňuje naše vnímání vztahů, urbanizaci, nebo třeba koncept lidského věku. Dalším skvělým předmětem byl Literacy, Language and Communication, ve kterém jsme se věnovali roli jazyka v učení, nebo například tomu, jak učení vypadá a jak ho můžeme pozorovat.

Proč jste si ke studiu vybrala právě UCL v Londýně? Vzhledem k vaší snaze zlepšit české školství, má nějaký zásadní přínos studium konkrétně ve Velké Británii? 
Moje prvotní motivace byla dost předvídatelná ⎼ UCL Institute of Education je v mém oboru v mezinárodních srovnáních dlouhodobě na první příčce. IoE má nicméně i spoustu dalších kvalit. Výuka je postavená na studentech a na tom, co do výuky přináší a co potřebují. Téměř veškerý obsah vážeme na naše vlastní zkušenosti a rozvíjíme teorie tím, že je aplikujeme na naše vlastní prostředí. Když chceme porozumět většímu celku, začínáme vždy u sebe. Teprve se rozkoukávám, ale domnívám se, že tyto kvality jsou spíš specifikem IoE než Velké Británie. Stejně tak jsem já sama nevyhledávala cíleně Velkou Británii ale přímo IoE. Nemohu ale popřít, že je příjemné znát místní jazyk a být letadlem jen kousek od domova. Zároveň ale vnímám, že mi při studiu chybí více českých spolužáků, se kterými bych mohla společně prozkoumávat český vzdělávací kontext.

Splnilo studium zatím vaše očekávání? Překvapilo vás něco? 
Studium moje očekávání zdaleka předčilo. Obzvlášť sympatická mi je skutečnost, že UCL funguje velmi „familiárně“. S vyučujícími se oslovujeme křestním jménem a celkově komunikujeme na kolegiální až přátelské rovině. Současně má výuka obsahově vysokou úroveň a pracuje se širokou škálou interaktivních metod, což oceňuji obzvlášť v době distančního vzdělávání.

Na studium v zahraničí se vám podařilo získat stipendium od Bakala Foundation. Jak by nejspíš vypadala vaše studia bez stipendia? 
Stipendium jsem letos využila na zaplacení školného, které činí pro můj ročník 9 250 GBP (pro nové studenty to již bude mnohonásobně více kvůli brexitu). Díky tomu jsem se nemusela zadlužit tím, že bych si vzala britskou studentskou půjčku. Vzhledem k pandemii jsem letos neměla možnost studovat prezenčně, a proto jsem do Londýna ani neodjela a absolvovala celý ročník ze svého pokoje v Brně. Tím mi odpadly některé další náklady spojené se životem v Británii.  

Jak vaše studium v Londýně ovlivnila pandemie, případně brexit? 
Jak už jsem uvedla, v letošním roce jsme v podstatě neměli možnost vzdělávat se prezenčně (s výjimkou asi tří seminářů začátkem roku). Rozhodla jsem se za těchto okolností zůstat v Brně. Adaptace na novou školu v cizím jazyce pro mě byla psychicky náročná a zpětně si vážím možnosti si nejdřív zvyknout na školu a až později na život v cizí zemi. Současně vnímám, že mi při studiu i v osobním životě značně chybí kolektiv spolužáků, který se přes bariéry časových pásem a internetu buduje dost těžko. Co se brexitu týče, mám to štěstí, že jsem v Británii začala studovat ještě před brexitem, a tak se na mě vztahují stejné studijní podmínky, jako platily doposud. Musela jsem si nicméně zařídit tzv. pre-settled status, který mi například umožňuje v Londýně pracovat a studovat bez víza. Zažádat si o tento status bylo možné do 30. června 2021.

Při pohledu do vašeho medailonku je až neuvěřitelné, kolik toho zvládáte. Jak relaxujete?
Vyhrazovat si čas na odpočinek se mi moc nedaří, dlouhodobě žiji s pocitem úzkosti z každé nevyužité příležitosti a často tak zanedbávám mentální hygienu. Zdá se mi, že tohle je problém mnoha mladých aktivních lidí a přijde mi důležité o tom otevřeně mluvit. V poslední době se každopádně snažím o pevný režim s volnými večery a víkendy a dovolené bez výčitek. Největším relaxem je pro mě cestování, obzvlášť pak chození po horách, loukách a lesích. To realizuji buď po vlastní ose nebo skrze skauting. Pokud nemám takovou možnost, ráda se věnuji józe, plavání, longboardingu, čtení a malování. Ze všeho nejradši ale stejně zajdu na jedno s přáteli.

Co byste chtěla dělat v budoucnu? Čeho byste chtěla dosáhnout?
Mé ambice asi nesměřují ke konkrétnímu hmotnému cíli, ráda bych udělala své maximum pro zkvalitnění českého vzdělávání, co nejvíc se toho naučila a celou tuhle cestu si užila. Po akademické stránce bych ráda navázala zahraničním magisterským studiem, nejspíš v oboru Education management/ leadership a eventuálně také doktorským studiem v Česku. Kariérně se vidím na mnoha pozicích. Chtěla bych si doplnit výcvik od Učitele naživo a pár let získávat praxi na různých školách. Ráda bych si vyzkoušela práci na českých pedagogických fakultách a navázala na svou předchozí činnost na ministerstvu. Chtěla bych se také blíže seznámit s prací ve výzkumu a v soukromém sektoru, s nimiž zatím nemám mnoho zkušeností. Když se vrátím ke druhé otázce, mým malým snem je dělat kvalitní personalistiku, management a leadership na školách nebo ve státní správě. Nejvíce bych se pak realizovala v přípravě budoucích učitelů či ředitelů, nicméně věřím, že k takové pozici mám ještě dlouhou cestu.