Nečekali jsme, že to dopadne takto dobře, říká člen vítězného týmu iGEMu

S návrhem řešení na čištění vody od sinic s využitím nástrojů syntetické biologie tým uspěl v mezinárodní konkurenci téměř 250 týmů a bezmála pěti tisíc soutěžících z 36 zemí světa. 

Jak váš tým vlastně vniknul, byli jste už předtím přáteli?

Zakladateli našeho týmu jsou Barbora Hrnčířová a Stanislav Juračka. Jejich inspiraci, pro soutěžení v iGEMu, získali na konferenci o syntetické biologii, kde právě přednášel i ambasador této soutěže. Rozhodli se tak rozvěsit náborové letáčky po brněnských univerzitách, k jejich překvapení se nás na první schůzce sešla pěkná kupa lidí. Přáteli jsme tedy předtím převážně nebyli, až na ty, kteří se již znali ze svého oboru. 

Kdo všechno váš tým tvoří?

Náš tým je hlavně tvořen ze studentů MUNI a VUT z různých fakult. Jsme velmi interdisciplinární tým, máme studenta práv, IT, molekulární biologie, biochemie a dokonce i marketingu, kde každý z nás hrál velmi významnou roli během celého projektu. Dokonce naše různorodost týmu velmi mile překvapila porotce soutěže. Mimo jiné do našeho týmu také patří supervizoři Mgr. Karel Říha PhD, Mgr. Pavel Dvořák PhD a Ing. RNDr. Martin Marek PhD a poradci, kteří nám pomáhali s různými problémy, kterým jsme čelili, za což jim jsme nesmírně vděční! Každopádně pokud by Vás zajímalo více informací o jednotlivcích, tak neváhejte navštívit naše stránky Generace Mendel.

Proč jste se do soutěže zapojili?

Myslím si, že počáteční impuls, proč se toho vlastně zúčastnit měl každý z nás nejspíš jiný. Avšak většinou to bylo z důvodu si vyzkoušet něco nového, naučit se v odvětvích, ke kterým normálně nemáme přístup, či další způsob jak popularizovat vědu.

Jaké všechny úkoly projekt zahrnoval?

iGEM je velmi komplexní soutěž, kromě práci v laboratoři a konzultace s odborníky, si tým musí dokázat sehnat vlastní finance na projekt, laboratoř na provedení, komunikovat s lidmi o projektu a dokonce se je snažit do něho zapojit. Také je nutné navázat spolupráci s jinými týmy. Navíc iGEM byl doposud na našich univerzitách a celkově v České republice poměrně neznámou věcí, a tak některé věci byly trochu těžší zajistit než jiné.

To muselo zabrat hodně času, jak dlouho jste na něm pracovali?

Od první schůzky, která se konala vloni v listopadu až do konce soutěže, která vlastně končila teď v listopadu, takže tedy po dobu jednoho roku. 

Jak jste tedy během celého roku postupovali?

Zprvu jsme hlasovali o vícero tématech, jejichž výběr se postupně zužoval až na dvě, které jsme rozpracovali více dopodrobna a prezentovali naším supervizorům.  A z toho nakonec vyšlo naše téma sinice, tak jsme se do něho pustili na plno. Po přečtení hromady literatury, konzultacích s experty a vymazlení našeho návrhu projektu, jsme začali obvolávat firmy jakožto potencionální sponzory, občas dokonce i úspěšně, avšak díky koroně z toho převážně vzešlo. Během toho jsme rozjeli sadu našich naučných kurzů na Facebooku, časopis a omalovánky do domova důchodců a dětí, a hlavně tedy přednášení na téma geneticky modifikovaných organismech. Což byla další velmi stresující záležitost, jelikož nikdo z nás neměl s přednášením zkušenosti, navíc to opětovně obsahovalo načtení další hromady literatury.

Naši IT se rovněž neflákali a v mezičase upravili a vylepšili vyhledávač iGEM týmů a vyrobili náš web Generace Mendel. Tohle vše se převážně konalo do konce června, pak jsme konečně byli po povolení restrikcí vpuštěni do labu, následovala téměř nepřetržitá práce v laboratoři až do poloviny října. IT se mezitím pustili do modelování našeho přístroje a tvoření Wiki stránky, jenž byla jedna z kritérií pro soutěž. Avšak během toho jsme se nadále snažili udržet chod našich kurzů a přednášek.

Mohl byste nám “laikům” v oblasti biologie představit výsledek a princip vašeho projektu?

Naším cílem je připravit plovoucí přístroj, v němž by byly patrony obsahující celulózové kuličky s upravenými bakteriemi Bacillus subtilis, jenž jsou schopné nejen rozkládat sinice, ale také jejich toxiny. Na povrch těchto bakterií jsme přidali proteinové lešení, na které jsme umístili proteiny a enzymy, které konají danou práci. Vytvořili jsme dva typy tohoto lešení, kdy bakterie má na sobě vždy jen jedno z nich. Lešení se zkratkou L na sebe váže enzym zvaný lysozym, jenž rozkládá sinice. Dále obsahuje protein microvirin, tento protein dává lešení typu L schopnost zahákovat sinice druhu Microcystis aeruginosa, což je nejhojnější druh sinice v České republice. Druhé lešení se zkratkou D na sebe váže sadu enzymů MrlA-C, jenž jsou schopny degradovat microcystin, toxin produkovaný sinicemi druhu Microcystis aeruginosa. Důležité dodat, že obě lešení navíc mají schopnost se vázat na celulózové kuličky. Avšak projekt ještě zdaleka není u konce, a je na něm ještě spoustu práce.

Měli jste během bádání chvíli “osvícení”? 

Sinice jsou problém, jenž sužují Českou republiku už po nějakou chvíli, někteří z nás s nimi dokonce pracují i mimo iGEM na jejich vědeckém ústavu. Co se týče ale navržení projektu, tak v tom nás inspirovali předešlé iGEM týmy a taky laboratoř bioinženýrství mikroorganismů Mgr. Pavla Dvořáka PhD, takže jsme valstně měli "osvícení" celou dobu (směje se).

Váš projekt tedy byl velmi založený na pomoci ekologii, jste všichni založení tímto směrem?

Myslím si, že všichni v týmu vnímají potřebu se chovat šetrněji k naší planetě. Navíc spousta ekologických problémů by právě mohla najít řešení v syntetické biologii.

Přicházeli jste všichni s nápady rovnoměrně?

Práci jsme se snažili rovnoměrně rozložit, avšak vedení měli na starost hlavně Barbora Hrnčířová a Standa Juračka, kteří nás po celou dobu nejen pozitivně motivovali, ale hlavně sloužili jako hlavní spojka mezi námi a supervizory. Co se týče nápadů, důležité věci a nové nápady jsme vždy řešili ve skupině na schůzkách formou brainstormingu, což vedlo většinou k úspěšnému rozvinutí idey. 

Jak jste to společně s povinnostmi do školy stíhali?

Jednoduše nestíhali, většina z nás k tomu měla brigádu a všichni biologové/biochemici navíc svoji vlastní laboratoř. Aby toho nebylo málo, tak navíc většina z nás v tu dobu státnicovala, takže naše bakalářky na tom nejspíš trochu utrpěly. Ale s tím jsme do toho šli, věděli jsme že to bude velmi náročné a snažili jsme si navzájem pomáhat, když už to bylo pro někoho neúnosné. 

Jak moc byl tento projekt finančně náročný? 

Každý vědecký projekt bývá poměrně finančně náročný, naštěstí nás v tom podpořili naše univerzity MUNI a VUT a jejich jednotlivé fakulty, výzkumný ústav CEITEC a Loschmidtovy laboratoře. Také nás podpořili formou reagencií a kitů firmy IDT, Promega a Eastsport. Komu jsem taky vděčný je JIC, jenž nám nabídl sídlo spolku a OPIS Engineering k.s. za tištění našich propagačních materiálů.

Národní opatření kvůli pandemii koronaviru musela být velkou komplikaci při vytváření projektu..

Ano, dost nám to narušilo naše plány. Do laboratoří jsme se dostali až v druhé části července, zrušilo se nám kvůli tomu spoustu naplánovaných akcí a přednášek, například jsme řešili stánek na Majáles. Na druhou stranu díky tomu vznikly i dobré věci, jako náš časopis pro domov důchodců. Také nutno říct, že nám plány nerušila jen opatření, ale také sám Covid-19, jelikož i jeden z nás se bohužel v průběhu srpna Covid-19 nakazil, což vedlo ke karanténě zbytku týmu. Od té doby jsme začali pracovat rozdělený do dvou skupin, aby se situace neopakovala. 

Musel to být velký stres se zapojit do mezinárodní soutěže, jak jste se cítili?

Bylo to stresující a unavující, obzvlášť ke konci soutěže, kdy jsme si nebyli jistí jak to celé dopadne, jelikož nám chyběla spousta experimentů, a čas tlačil. Avšak stal se z nás dobrý kolektiv a navzájem jsme se snažili co nejvíce podporovat. 

Jak jste reagovali na vaše vítězství? Byl to velký šok?

Velký je správný slovo, nečekali jsme, že to dopadne takto dobře, některým z nás trvalo den, než si uvědomili co se vlastně stalo. 

Co vám vítězství v soutěži přineslo? Získali jste nějaký grant, spolupráci s velkou firmou či nabídku stipendia?

Hlavně zkušenosti, spoustu nových vědomostí, úžasný kolektiv a hrdé rodiče. Po medializaci našeho úspěchu nám začali přicházet i některé nabídky o spolupráci.

Budou v ČR vaše poznatky z projektu využívány a někde vodu vyčistí?

To se uvidí, zatím je to v daleké budoucnosti.

Co plánujete jako tým do budoucna?

Určitě nadále působit jako spolek Generace Mendel, což je přednášení, tvoření kurzů a různých akcí. Dále bychom rádi dokončili náš projekt a třeba se s ním pokusit soutěžit i příští rok, to se vše ale ještě uvidí, nyní si užíváme sladké vítězství.

Chystáte se už na další soutěž? Máte nějaký nový vytyčený cíl?

Jako skupina jinou soutěž nejspíš ne, v iGEMu již víme jak to chodí a na co je potřeba se zaměřit. Navíc jsme si udělali přátele mezi ostatními soutěžícími, takže máme našlápnuto na dobrou spolupráci s jinými týmy do dalšího roku.

Setkáváte se jako tým mimo “pracovní dobu” ?

Před restrikcemi to bylo lehčí, ano snažíme se setkávat i mimo pracovní dobu, stali se z nás dobří přátelé. Momentálně teda hlavně online.

Jak trávíte svůj volný čas, máte nějaké zajímavé koníčky? 

Každý z nás má určitě nějaký divný či méně divný až normální koníček. Někteří z nás hrajou na nástroj, hlavně teda kytara či ukulele, máme mezi námi jedince, jenž larpují, další kreslí, každý má něco. Někteří z nás se mimo Generaci Mendel věnují jinému projektu pro popularizaci vědy jako je třeba Bioskop a IBIS. 

Vaši rodiče na vás musí byt určitě hrdí.  

Ano, mají velkou radost, obzvlášť poté medializaci, moje mamka po mně například chce abych jí udělal koláž z těch všech článků co o nás vyšly.

Co jsou vaše vysněná povolání, chtěli byste nadále pracovat všichni spolu, nebo třeba plánujete odjezd do zahraničí?

Popravdě tohle je asi složitější otázka, u které nemohu odpovědět za všechny. Myslím si, že většina z nás chce pokračovat ve svém oboru, i když možná s menší existenční krizí. Jsou mezi námi i tací co plánují částečný odjezd do zahraničí pro nabrání zkušeností. Co se týče společné spolupráce, to je otázka hodně do budoucna, ale pohrává se zde i s touto myšlenkou.