Jedno z nejvýznamnějších témat letošních Velikonoc, snad ještě větší než médii tradičně hrané písničky „alkohol za volantem“ či „úspěšní koledníci“, se objevilo poměrně nečekaně. Ve čtvrtek 2. dubna se v poslanecké sněmovně strhla debata nad možností zařazení tzv. Velkého pátku mezi tuzemské státní svátky, což vyvolalo čiré nadšení.
Ačkoliv je dle posledního Sčítání lidí, domů a bytů v České republice pouze zhruba pětina lidí věřících, vidina dalšího jistého prodlouženého víkendu jako by náboženskou skladbu společnosti úplně obrátila.
Nad avizovaným návrhem KDU-ČSL, který by měl dle předkladatelů obyvatelům ČR přinést více volného času ke vzpomínkám na smrt Ježíše Krista na kříži, spokojeně pokyvují hlavou i ti, kteří význam Velikonoc vidí v ryze světských radovánkách. Mezi argumenty pro nebo proti bývají často používány argumenty ekonomické, tj. že další státní svátek pomůže, respektive uškodí ekonomice. Právě na tuto problematiku se nyní zaměřme.
Na území České republiky se každý rok vyprodukuje přes 4 biliony Kč zboží a služeb. V roce 2014 činila absolutní hodnota hrubého domácího produktu 4,266 bilionu Kč, tedy 4266 tisíc miliard Kč. V roce 2014 bylo celkem 252 pracovních dní. Jednoduchým podílem nám připadá 16,99 miliardy Kč produkce na jeden pracovní den. Kdyby pracovních dní bylo o jeden více, tedy 253, rozdíl v celoroční produkci celé ekonomiky by činil naprosto zanedbatelných 67 milionů Kč (cca 0,001 %).
Navíc... Říci, že se užitečná kratochvíle jménem ekonomická aktivita provozuje pouze v pracovních dnech, je samozřejmě nesmysl. Ekonomika se o víkendech nebo státních svátcích nezastaví, naopak. Některá odvětví, jako jsou např. maloobchod, cestovní ruch nebo wellness, zažívají svůj boom právě o víkendech nebo státních svátcích. Lidé v pracovních dnech vydělávají peníze, které chtějí ve volných dnech utratit. A spotřební výdaje tvoří nejvýznamnější podíl na celkové ekonomické aktivitě v naší zemi. Pokud bychom výpočet z výše uvedeného odstavce aplikovali na 365 kalendářních dní (pracovní dni včetně svátků a víkendů), o jeden státní svátek více nebo méně nehraje vůbec žádnou roli.
Na druhou stranu pro některé firmy, zejména ryze výrobní podniky, může státní svátek navíc představovat nemalé náklady. Ať už na výrobu, která se nevytvoří (a bude muset být s vyšší produktivitou vytvořena jiný den), na náklady spojené se zastavením výrobních linek a jejich obnovení, nebo kompenzační platby (bonusy, příplatky) zaměstnancům za to, že jsou i ve svátek ochotni přijít do práce.
Jestli jsou víc plusy, nebo minusy, není jednoduše možné určit. Na existenci státního svátku vždycky někdo vydělá a jiný na ní prodělá. Někdo bude spokojený, někdo bude nadávat. Ale jedna věc je jasná – v objemu produkce, který se každoročně realizuje, jeden pracovní den nehraje žádnou roli. Rozhodnutí o novém státním svátku by proto nemělo být rozhodnutím ekonomickým. Jde ryze o politické rozhodnutí, které by mělo respektovat kulturní nebo jiné tradice, a taky preference voličů. A proto mají politici jasno...
Napsal : Aleš Rod
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
