Nechte nás být! Bojujte jen s podvodníky, nikoliv proti slušným lidem!

Vždyť podnikatel Babiš a jeho podřízení museli mít v uplynulých letech s nesmyslnou byrokracií státu zkušeností až nad hlavu. Takže se ptám: Proboha proč se současnými podřízenými plánuje to samé, co mu před tím vadilo?

Samozřejmě mluvím o novele zákona o dani z přidané hodnoty, která mj. počítá s rozšířením byrokratické zátěže pro plátce DPH. Ti by měli nově bez výjimky posílat každý měsíc hlášení o svých tržbách finančnímu úřadu. Proč je toto opatření kontroverzní? Zmiňme dva důvody.

První problém, hojně diskutovaný, je spojený s otravnou administrativní zátěží pro podnikatele. Ta je podle vládního návrhu vyčíslena na zhruba 3,5 hodiny měsíčně. Opomeňme pro jednou fakt, že politici a jejich úředníci (bez praxe z reálného života) mají tendence podobné náklady spíše podceňovat než nadhodnocovat, a kalkulujme s vládním údajem. 3,5 hodiny měsíčně, to máme za dvanáct měsíců aditivní byrokratickou zátěž 42 hodin, tedy více než jeden pracovní týden úředníka. Ten pracuje 8 hodin denně. Podnikatel tak – pokud to dobře půjde – zabije celý jeden týden svého drahocenného času papírováním kvůli novele zákona o DPH, přičemž od další povinné administrativy rozhodně nemá pokoj. Porovnejme si to s elektronickým systémem v Estonsku, kde kompletní daňové přiznání vyplníte za pár minut. Stále vám přijde 3,5 hodiny měsíčně jako málo? Mně rozhodně ne!

Druhý problém, již ne tak hojně probíraný, může být brán jako univerzální výtka proti chybně nastavenému boji s daňovými úniky. Zní: „BOJUJTE JEN S PODVODNÍKY A NEPŘIDĚLÁVEJTE PRÁCI SLUŠNÝM LIDEM!“ Přesně to se totiž děje. Místo toho, aby armády z daní placených úředníků vyrazily do terénu a svých 40 hodin týdně, o které chtějí připravit podnikatele zbytečnou administrativou, si na své platy pořádně odpracovali, vypadá to spíš, že si zjednodušují práci. Podobné pokusy však nejsou v České republice nijak výjimečné. Bohužel. A přitom nedávají logiku – soustředit se na boj proti všem namísto boje proti podvodníkům nejen že přináší obrovské náklady podnikatelům (viz výše), ale přináší obrovské nároky na rozpínání státní správy. Vsadím se, že nebude trvat dlouho, a úředníci na finančních úřadech budou (přirozeně) požadovat rozšíření svých stavů, protože (logicky) nebudou stíhat administraci a kontrolu nových čtvrt milionu formulářů, které jim každý měsíc přistanou v jejich schránkách. Kolik drobných podnikatelů dře na průměrný měsíční plat jednoho úředníka, není těžké spočítat. Jedince, kteří cíleně podvádí a jsou vždy o krok před státní správou (jinak by to přeci nedělali), to rozhodně bude motivovat k vymýšlení dalších způsobů jak „daňově optimalizovat“. Nedělejme si iluze, že je tato novela polepší. Ale administrativa se zvýší všem…

V úvodu jsem položil otázku, proč Andrej Babiš na něco podobného vůbec přistoupil? Napadá mě jediné vysvětlení – informační asymetrie mezi politikem (ministr) a úředníkem. Nejeden politik změnil svůj světonázor poté, co na něho jakožto nováčka bez zkušeností v ministerském křesle „vypustili“ protřelé úředníky s roky praxe a s neoddiskutovatelnými argumenty, neprůstřelnými statistikami a tabulkami, nejnovějšími analýzami či skvělými zkušenostmi z vybraných zemí. Podobnému tlaku zevnitř je velmi snadné podlehnout, respektive velmi obtížné vzdorovat. Zvláště když si uvědomíme, že volby, jakkoliv jsou zatím daleko, se blíží a nepopulární opatření je vhodné časovat spíše do první poloviny volebního cyklu.

Čas ukáže, jak si skutečně Andrej Babiš a jeho noví kolegové ve vedení ministerstva financí dokážou poradit proti stovkám a tisícům byrokratů, jejichž cíle se od cílů politiků značně liší a mají jedno společné. Do té doby nechme druhé neméně příjemné možné vysvětlení – a sice o názorové nekonzistenci v období před volbami a po volbách – nevyřčené naplno…

Napsal Aleš Rod