Měla to být debatní diskuze dvou názorových oponentů. Uvolněný zastupitel pro sociální začleňování Martin Freund (Žít Brno) vyzval hlavu hnutí Slušní lidé Zdeňka Pernicu k pomyslnému společnému stolu. Důvodem byla častá kritika a útoky hnutí na brněnské projekty sociálního bydlení Housing First nebo Rapid Re-Housing. Zdeněk Pernica na setkání do Dělnického domu dorazil, debatoval za něj však náhradník, bystrcký zastupitel Viktor Lošťák (bez pol.př.). Sálem během úterního podvečera prolétlo spoustu argumentů, většina z nich ale nepadla ani míli od úrodné půdy. Výsledkem debaty tak bylo spíš emocionální vybití značné části publika.
Atmosféra v židenickém Dělnickém domě bylo od počátku elektrizující. Stačila totiž jiskřička a plamínky vášní se rozhořely naplno. Značná část diváků se rozhodla vystoupit z rolí pasivních přihlížejících a "zapojila" se do diskuze výkřiky "hanba", "lež", "fůůůj" či hlasitým pískotem. A když sem tam padlo i "hovado" nebo "čuráááku", to už se jal emoce diváků krotit i moderátor Marek Fišer.
Duel totiž začal zostra už na pódiu. Martin Freund seděl na divadelních prknech sám. Stoleček určený druhému řečníkovi zel prázdnotou a brněnský zastupitel se ho snažil obsadit opakovanými výzvami směrem ke Zdeňku Pernicovi. „Vyzývám ho, aby nebyl srab a šel si obhájit své názory" opakoval několikrát Freund, marně. „Nebudu si hrát ně něco, co nejsu. Nejsu rétor. Tak jsme si pozvali člověka, co sdílí stejné názory jako Slušní lidé," zdůvodnil Drbně po debatě Pernica.
Jako náhradník tak do debaty nastoupil bystrcký zastupitel Viktor Lošťák. „Před časem jsem měl spor u nás v Bystrci ohledně pana Freunda a jejich programů, dostal jsem tedy nabídku od Slušných lidí, jestli bych svůj postoj neprezentoval v diskuzi, tak jsem přijal," zdůvodnil svoji přítomnost bystrcký zastupitel.
Hned zkraje rezonovalo debatou téma platu. Lošťák Freunda za verbální podpory zhruba poloviny lidí v sále nařkl z parazitování na státě (na kterém se prý společně podílí s Matějem Hollanem), kvůli údajně přemrštěnému platu padesát tisíc korun měsíčně a "kšeftům pro svoje neziskovky". Martin Freund kontroval tvrzením, že takový plat je tabulkový a má ho každý uvolněný zastupitel v Brně (a nejen zde). Následovala přestřelka z publika: "proč tolik, když obecní zastupitelé mají jen pár stovek měsíčně?!" a jaký je tedy rozdíl mezi uvolněným a "běžným" zastupitelem.
Mohli bychom pokračovat ve výčtu témat a následných argumentů, které při debatě padly. Brání v tom však silný vnitřní pocit, který si autor tohoto textu (a nejen on) z večera odnesl: marnost. Marnost snahy o jakoukoliv konstruktivní debatu. Příklad? „Suplujete roli státu! O tyhle lidi se má starat stát, ne obec," obžalovala Freunda žena z publika. „Nikoliv. Tohle je povinnost obce," reagoval Freund. Během následující hodiny to i přes stávající nesouhlas musel prohlásit ještě dvakrát.
Freund se na debatě snažil ohánět čísly. Projekt Rapid Re-Housing, který nabídl bydlení 50 sociálně slabým rodinám, má podle něj vynikající 97% úspěšnost. Lošťák s částí publika kontrují, že jde o lež. "Úspěšný pro koho? Je úspěšný pro české rodiny, pro české děti?," ptala se sborově první řada. Mezi řádky šlo snadno vycítit, že jednoduše nejde o to, zdali projekt pomáhal, jde o to, "jak moc Čech" byl ten, komu pomohl. Zastupitel Freund se čísly nezavděčil, vybral si podle (části) publika totiž špatnou cílovou skupinu pomoci. „Cikáni si totiž ničeho neváží," zaznělo z publika.
„Když je člověk na ulici, častěji využívá lékařskou péči, i ta policie něco stojí. Azylové domy něco stojí. Zabránili jsme několika odebrání dětí a několik dětí se vrátilo k rodinám. Víte, kolik stojí jedno dítě v dětském domově? Sedmset tisíc! A v pěstounské péči tři sta tisíc. Ušetřili jsme státu několik milionů. A to z peněz, které jsme do Brna jako první v historii v téhle oblasti dostali z evropských fondů, takže ne z našich kapes," snažil se bránit nařknutí z "tunelování" státu Freund. Opět marně. Podle Viktora Lošťáka totiž například Bystrc žádné bezdomovce nemá. Pomáhat bezdomovcům je podle něj zbytečné, protože to stojí spoustu peněz. A pokud by někdo měl řešit bezdomovectví, tak především policie.
V podobném duchu nedorozumění bychom mohli pokračovat celou další hodinu, stejně jako "debata" v sále. V Dělnickém domě totiž zazněly dvě písničky a každý si zatancoval na tu svou a zabučel na tu druhou. „Lidé se přišli vykřičet, tak se vykřičeli. Bylo to jen divadlo. Pokud byste chtěl vést racionální debatu, musel byste si sednout s kalkulačkou a počítat," shrnul debatu Viktor Lošťák.
„Opravdu těžko se něco vysvětluje, když vás někdo neposlouchá, když vás ani poslouchat nechtějí. Můžete přijít s fakty, říct je čtyřikrát a čtyřikrát je někteří lidé zpochybní nebo jim neuvěří. Ale doufám, že lidi, kteří si přišli skutečně poslechnout informace o našich projektech, se něco zajímavého dozvěděli," uvedl Freund. „Přesto, že tu byla spousta odpůrců, i přesto si myslím, že jít k lidem blíž, mluvit s nimi a vysvětlovat, to je jediná cesta, jak dělat komunální politiku," uzavřel Freund.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
