YOUNGPRIMITIVE: Lidé chtějí vědět, odkud mají oblečení. A tak to má být

Asi tak by se dalo velmi úzce shrnout dvanáct let zkušeností s výrobou streetového oblečení. Zkušenosti Filipa Urbana a jeho manželky Jitky, šťastných rodičů a zakladatelů značky youngprimitive.

S mladými kreativci si již před pár lety Drbna popovídala. A čtení je to zajímavé. Zjistili jsme tehdy, jaká cesta vedla ke vzniku unikátní značky youngprimitive, co obnáší dělat lokální, ručně dělanou módu v Česku či kam bude směřovat značka do budoucnosti. Tedy do dneška.

Jak se tedy proměnil youngprimitive a jeho tvůrci v čase jsme se nyní vydali podívat přímo do útrob jejich brněnského sídla v Řečkovicích. Ba co víc, přinášíme vám svědectví přímo z výroby originálních kousků s logem mladého primitiva, modeláře s kluzákem v ruce.

Dříve jste vsázeli spíš na originální, barevné motivy a potisky. Dneska už při pohledu na váš e-shop tisknuté motivy ustupují. Co se změnilo?

J: Jednak nás to už přestává bavit, druhak už klademe víc důraz na střih a materiál.

F: Dřív to bylo o tom potisknout tričko nějakým motivem, vtipnou grafikou. To už dneska dělá kde kdo. Lidé toho jsou už nasycení. A my taky.

J: A taky je to tím, že jsme asi zestárli. (smích)

Takže vaše produkty reflektují i změnu ve vašem životě..

J: Určitě. Je to o tom, co nás zajímá, co se nás týká. Podívej se okolo sebe (Jitka ukazuje směrem k vystaveným dětským bodíčkům) -  dětská kolekce.

(Předčítám z tři roky starého rozhovoru pro Drbnu) „Na dětskou módu se zatím nechystáme…“

J: Nás do toho tehdy spousta známých tlačila. Naši zákazníci měli očividně asi děti dřív než my, tak to po nás chtěli.

Mně tehdy to téma přišlo strašně vzdálený. Jak se nám narodil syn, tak jsme zjistili, že chceme řešit, co bude nosit, co mu budeme kupovat a pustili jsme se do toho.

Pustili jste se tedy do dětské kolekce, abyste měli malého do čeho oblékat?

J: To ani ne. Ale hodně nás semlela ta první facka, ten střet s realitou při nákupu oblečení pro miminka. Týkalo se to především těch barev..

F: Že kluci mají modrý, holky růžový…

J: Přesně, kluci mají modrý Spider-Many, holky růžový Hello Kitty a přes to nejede vlak. I když už se to možná trošku zlepšilo. Každopádně! My jsme si řekli: proč ne? Seženeme výrobu, zkusíme to.

F: A aspoň můžeme tady dělat dál ty vtipný motivy. Protože život s miminem to je jedna velká sranda.

J: Udělali jsme nejdřív pár věcí pro miminka. Nemůžeme sice cenou konkurovat velkým řetězcům, ale je to super jako dárkové zboží.

F: Maminky jsou v tomhle hodně racionální. Nechtějí kupovat dětem drahé věci, když z nich za chviličku vyrostou.

J: Já taky nechci zbytečně utrácet, to je jasný. Lidi to ale kupují jako dárek miminkům před narozením. A nás to baví. Navíc jak nám malý vyrůstá, děláme podle toho nové věci – pro větší děti.

Co všechno pro děti tedy prodáváte?

J: Děláme bodíčka s krátkým rukávem, tepláčky, mikiny, doplňky...

F: Zavinovačku máme, plyšáky, hračky. Jeden řezbář, nám udělal dřevěnou hračku – pána na letadýlku, náš motiv.

J: Vždycky to nějak doplníme. Nám se líbí tyhle blbiny. Ale nikdy to nebudou naše hlavní produkty… (Jitka rázně mávne rukou) Střih! A za pět let sedíme mezi samým dětským zbožím. (smích)

Sortiment jste tedy trochu obměnili. Co materiál?

J: Hodně! Já se teď snažím nakupovat netradiční, zajímavé látky. Například viskózy s Itálie nebo bambus tady z Brna. V Česku je ale dost těžké tyhle látky shánět. A když už to seženeš, je to dražší a je toho bohužel málo. Neuděláme toho tolik, kolik bychom chtěli, jelikož ta látka prostě není.

Zvyšovat výrobu se tedy nechystáte?

J: Víš, že ani ne? My jsme konstantní v prodeji, distribuujeme si to sami a to nám stačí. Navíc bychom museli sehnat švadleny a to je dneska obrovský problém.

F: Není to směr, kterým bychom se chtěli vydávat. Nám to stačí, jak to je a myslím, že ti lidé spíš ocení, že to není masovka.

Zůstaneme u té výroby. Je všechno, co prodáváte, čistě vaším výrobkem?

F: Až na menší detaily – jako například sublimační potisk materiálu na legíny nebo dětské hračky, tak ano.

Funguje to tak, že Jitka navrhne střih a objedná látku. Udělá se vzorek, odsouhlasí se, rozmnoží se podle velikostí. Na řezačce se pak ve vrstvě třeba dvaceti kusů najednou nařežou střihy. Vedle je sítotisk (Filip ukazuje na zeď směrem k vedlejší místnosti), kde nám to potisknou a jde to zpátky k nám, do rukou našich úžasných švadlenek.

(Ukazuje směrem k paní Lence, která se smělým úsměvem sedí za šicím strojem. Paní Romana je na zasloužené dovolené)

J: Akorát určitý speciální produkty – jako legíny, které se tisknou sublimací a na to vedle nejsou stroje, nebo dětské věci - na ty jsou zase určité normy, nám tisknou jinde. Šijeme si všechno sami.

Máte svoje stabilní zákazníky?

J: Máme, hodně stabilní. A jsme za to strašně rádi.

F: Ženský, především. Ty se k nám vrací. Chlap si koupí dvě, tři trika a má na rok vystaráno.

J: Je pravda, že ženy jsou otevřenější k experimentu. Kluci chtějí osvědčený design a klidně si po třech letech koupí to stejné triko znovu. Akorát my ho už neprodáváme a oni kvůli tomu nadávají. (smích)

F: Hlavně naši zákazníci nás znají. Znají nás, znají ten příběh, co za tím stojí a pak nám i snadněji odpouští případný chyby. A to je super. (smích)

J: Já byla teď půl roku na mateřské, takže jsem byla mimo a hrozně jsem se těšila, až vyjedeme někam na trh prezentovat naše zboží. Jak nemáme svůj kamenný obchod, tak nám trochu chybí kontakt se zákazníky a já se přitom s nimi potkávám strašně ráda!

Když se s nimi takhle rádi potkáváte, vidíte nějakou razantní změnu v jejich chování, v jejich preferencích?

J: Vidíme. A je to výrazný. Obecně si lidi začali mnohem víc všímat, co si kupují. Dneska lidi velmi zajímá, odkud mají zeleninu, odkud pochází jídlo, které jí. Stejně tak je zajímá, odkud mají oblečení. A to je boží.

F: Dřív by nás třeba nenapadlo napsat o sobě, že jsme česká značka. Ale dneska je to benefit, který lidi ocení.

J: Navíc ta minimalizace: my se snažíme, aby si lidi raději koupili jedno pořádný triko, které jim vydrží, než dvacet triček, která za chvíli můžou vyhodit.

Jak vidíte směřování youngprimitive do dalších let?

J: Musím trochu sebevědomě říct, že rosteme. Ale pořád je to v únosné míře, že to v těch třech můžeme zvládat. (Spolu s Filipem a Jitkou tvoří youngprimitive nově také Tereza, která se stará o komunikaci se zákazníky a expedici zboží) Jsme dost omezeni výrobou. Jak už látkami, protože těch něčím výjimečných je v Česku k sehnání málo, tak prací švadlen.

Sehnat dnes švadlenu je opravdu problém. Střední školy v tomto oboru už téměř nejsou, mladí směřují spíš k navrhování než šití samotnému. Zbývá to tedy na starších, zkušených paních a těch není moc. Nám například určité specifické práce – jako šití dírek na knoflíky u košil nebo pletení – obstarávají starší paní v důchodu - naše kouzelné babičky.

A směřování z hlediska designu?

J: Já si myslím, že ten směr, kterým se YP bude dál ubírat, jsme nabrali už od loňského roku. Víc se teď soustředíme na látky a střihy. A myslím, že to slaví úspěch.

Jak moc se necháváte ovlivňovat trendy?

J: Já ty trendy moc nestíhám. Raději se dívám okolo sebe, všímám si věcí na ulici a spíš to v sobě nechávám uzrát.

Například teď mám v hlavě na jaro kostičkovaný šaty.  Takže musím sehnat látku podle mých představ, musí být vhodný střih a ještě musí být cenově dostupná.  Když si ty šaty v hlavě srovnám v lednu, tak v dubnu, květnu už budou k dispozici. Ráda si s tím hraju.

A pak je tu Filip, který přijde a je to ráz naráz. (Filip zvedá obočí a kývá souhlasně hlavou)

Jak to zvládáte s rodinou?

J: Začala jsem před půl rokem, před tím jsem byla s malým na mateřské. Teď jsem tu tak dvakrát týdně, jinak hlídá babička, Filip, nebo kamarádka, která dělá chůvu. Nejdřív jsem měla výčitky, že nejsem s malým doma, ale pak jsem zas měla výčitky, že nejsem tady, protože mě ta práce baví. Nakonec jsem našla ten správný kompromis. A k tomu máme navíc Terku, která je po ruce.

(Terka se culí, sama nejspíš ví nejlépe, že je to pravda.)

Jak to máte teď ve firmě rozdělené?

J: Filip má dost svých vlastních klientů (zakázková grafika, pozn. red.). Ale u nás i tak dělá vlastně všechno – web, grafiku, grafiku potisků, marketing, sociální média, fotí.

F: Ona je šéfová. Já tu už jen tahám bedny. (smích)

Martin Šeda

Foto: Tomáš Hrivňák

PR text

Soutěž o tričko youngprimitive 

Soutěžní otázka: Od jakého roku YP jako oděvní značka oficiálně funguje?

Výherci si budou moci vybrat pánské či dámské tričko (na obrázích) youngprimitive dle vlastní velikosti. 

Nápověda: správnou odpověď lze najít na stránkách youngprimitive, stačí jen šikovně hledat ;)

Své odpovědi zasílejte na emailovou adresu: sefredaktor@brnenskadrbna.cz. Soutěž končí 7. února 2017 o půlnoci, poté budou vylosováni a kontaktováni výherci.