V Brně se narodila roztomilá antilopa. Až vyroste, bude mít bílou lysinu a punčochy

Chovatelé v brněnské zoo se radují z nejnovějšího přírůstku. Narodilo se jim mládě buvolce běločelého, tedy středně velké jihoafrické antilopy, která je větším ze dvou poddruhů buvolce pestrého.

„Naše mládě prospívá velmi dobře a drží se u matky ve stádě samic. Pokud budete mít štěstí, můžete jej ve výběhu zahlédnout už při prvních odvážných průzkumech okolí," napsali zástupci zahrady na sociálních sítích.

A čím je tento druh tak výjimečný? Jde o jediné buvolce, které se daří dlouhodobě a úspěšně chovat v zoologických zahradách. „Buvolec běločelý je elegantní antilopa s protáhlou hlavou a dozadu se svažujícím hřbetem. Typickým znakem je výrazná bílá lysina na čele, často přerušená tmavým pruhem mezi očima, a bílé punčochy na končetinách. Srst na těle má matně červenohnědou barvu, záď je světlejší," vysvětlili chovatelé.  

Samci jsou větší než samice, jsou výrazně teritoriální. Své území si značí velmi důsledně, konkrétně hromadami trusu na viditelných místech, rozhrabáváním země i výměškem předočních žláz, který otírají o traviny a větvičky. Zajímavé je i jejich soubojové gesto, kdy si samec klekne na přední nohy a nastaví soupeři špičky rohů. Opravdové boje jsou však vzácné, většina konfliktů probíhá jen ritualizovaně.

Mládě se rodí jednobarevně žlutavé, bez bílé skvrny na čele. „A je neuvěřitelně rychlé. Už pět až deset minut po porodu se dokáže postavit a během patnácti až dvaceti minut chodí. V dospělosti mohou buvolci vyvinout rychlost až 80 kilometrů v hodině," popsali chovatelé.

V přírodě buvolci obývají otevřené travnaté oblasti jižní Afriky. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byli kvůli lovu téměř vyhubeni, přežilo zhruba dva tisíce jedinců v Jihoafrické republice. Díky ochraně a chovu v lidské péči se je podařilo vrátit do původního areálu a dnes se znovu vyskytují i v dalších zemích jižní Afriky.