Půlka Brna zůstala po bombardování Sověty a Američany v troskách. Uplyne osmdesát let od zahájení náletů

Sověti za druhé světové války začali cíle v Brně bombardovat 8. dubna, nálety pokračovaly více než dva týdny. Do 26. dubna, kdy bylo město osvobozeno, si vyžádaly 274 mrtvých a 333 zraněných. Tyto letecké útoky byly podle historika součástí přípravy na vojenské dobytí města. „Úkoly všech dubnových bombardování byly v podstatě tyto tři – ničení živé síly nepřítele, omezení pohybu vojska, vojenského materiálu a obecně narušení zásobování a zničení infrastruktury ve městě obsazeném německým vojskem. Zkrátka ztížit wehrmachtu co nejvíce podmínky pro obranu Brna," popsal Vachůt.

Obecně je podle něj lepší a jednodušší zničit nepřítele ze vzduchu, než s ním složitě bojovat v ulicích města. „Letadla tak útočila na vojenské kolony, které se přesunovaly po Brně, na palebné posty, zkrátka jakýkoli cíl, který mohl sloužit wehrmachtu a volkssturmu k obraně," řekl historik. Dalším cílem byly dopravní uzly, přes které proudil dovnitř a ven z města vojenský materiál, zbraně, munice, pohonné hmoty či vojáci. Terčem se tak stala prakticky všechna brněnská vlaková nádraží.

„Německá logistika byla velmi propracovaná a schopná mimořádných operativních přesunů. Když se obráncům Brna nedostávalo těžké techniky, byla v Opavě 19. dubna naložena na vlak tanková divize, v noci převezena na jih a již druhý den ráno tito obrněnci pomohli zastavit postup Rudé armády na Brno u Popůvek," uvedl historik. Takovým transferům se dalo zabránit právě ničením nádraží a kolejí, ideálně ze vzduchu pomocí stíhacích i klasických bombardérů. Dalším důležitým cílem náletů byla strategická místa infrastruktury – elektrické rozvodny, plynárny, vodárny.

„Wehrmacht na to reagoval propracovanou protileteckou obranou, baterie pozemních 'flaků' (protileteckých děl) neustále kontrolovaly nebe nad Brnem. Jen pomoc luftwaffe byla v této fázi již jen sporadická, Němcům se nedostávalo ani letuschopných strojů, ani pilotů, ani pohonných hmot do letadel. Přesto byla řada sovětských letounů v dubnu sestřelena při vzdušných soubojích," uvedl Vachůt.

Přesné škody po sovětských náletech už podle něj nelze spočítat. Na konci války nefungovala pověstná německá byrokratická mašinérie, takže na rozdíl od bombardování Brna v roce 1944 historici podle něj nemají tolik přesných záznamů. Podle Vachůta je také těžké rozlišit, které škody způsobila letecká puma a které dělostřelecký granát. Známý je podle Vachůta ale konečný účet leteckých a pozemních bojů o Brno, zničena nebo poškozena byla zhruba polovina domů ve městě. Každá brněnská čtvrť podle historika utrpěla více či méně lokální škody.

„Pokud spojíme následky bombardování z roku 1944 a 1945, byly následky opravdu fatální. Prakticky půl Brna bylo v troskách," uvedl historik. Fatálnější následky mělo podle něj spojenecké bombardování v roce 1944, protože americké bombardéry nesly mnohem těžší a ničivější pumy. Sovětské letouny neměly za úkol ničit celé průmyslové areály, ale spíše menší cíle, proto si vystačily s menší municí.

„Zjednodušeně řečeno, po výbuchu americké bomby většinou nastupovala odklízecí firma, dům zasažený ruskou pumou se dal ještě opravit," uvedl Vachůt. Každopádně pomyslná tvář Brna se po náletech na mnoha místech zcela změnila. Nejvíce poznamenány byly podle historika Komárov, Staré Brno a Židenice. „Pokud by na tato místa dnes přišel Brňák z roku 1940, vůbec by asi netušil, kde se nachází. Ve středu Brna pak stále najdeme proluky například na Kolišti či v ulici Veselá, kde se dnes staví Janáčkovo kulturní centrum," uvedl Vachůt.

Letecká ofenziva Rudé armády podle něj splnila všechny zásadní cíle. „Obráncům Brna ztížila podmínky tím, že po náletech skončilo zásobování města vodou, plynem a elektřinou. Za denního světla si žádná vojenská jednotka nemohla být jista před útočícími letouny, proto se přesuny wehrmachtu odehrávaly hlavně v noci. A i tehdy byly kolony osvětlené světlicemi zasahovány bombami a střelbou z lehkých letounů sovětského letectva," uzavřel Vachůt.