Keramika je jako terapie, člověk u ní dokáže vypnout hlavu, říká majitelka keramického studia

Jak vlastně vznikl nápad na založení keramického studia?

Ten nápad vznikl celkem sám od sebe. Vyvíjel se tak přirozeně, protože původně to bylo spíš takové nutkání začít tvořit. Já jsem studovala film v Londýně, ale potom během covidu, když jsem dokončila školu, tak jsem se tomu filmu nevěnovala. Dělala jsem v jedné firmě lidské zdroje a chyběla mi nějaká kreativní činnost. Přemýšlela jsem, co bych vlastně mohla dělat a ta keramika mě hrozně lákala. Takže jsem si koupila hlínu domů a začala jsem tvořit. Postupem času jsem ale zjistila, že už ta kuchyň nestačí a že bych tam asi raději jen vařila, než tam měla vyskládaných 30 hrnků na poličce. Takže jsem si řekla, že si najdu nějaké studio, nebo spíš pokoj, kde si v budu chodit vyrábět ty hrnečky. Zároveň jsem doufala, že by si je časem někdo kupoval a tím by se vydělalo na nájem toho prostoru.

Takže tvůj původní nápad bylo studio jenom pro tvé vlastní tvoření?

Ano, původní nápad ani nebyl, že si sem lidi budou chodit tvořit. To přišlo pak tak samovolně skrz mé kamarády, kteří si to chtěli vyzkoušet. Tak jsem zjistila, že to zajímá víc lidí. Začala jsem si dopoledne tvořit a odpoledne tam za mnou chodili kamarádi, potom kamarádi kamarádů a takhle se to vlastně vytvořilo samo. Nejdřív jsem neměla takhle velký prostor, měla jsem malé studio v Králově poli a pak jsem zjistila, že bych se klidně mohla přistěhovat i do většího.

A s kamarády jsi pak vytvořila tým, se kterým provozujete současné studio?

Já jsem začala s mým nejlepším kamarádem a postupně jsme k sobě přibírali lidi. Ze začátku to nebyli všichni úplně kamarádi, byli to třeba známí. Teď je nás tady šest. Myslím si, že jsme skvělý tým a máme spolu trpělivost. Já s nimi, když se něco nepodaří a oni se mnou, protože taky vedu nějaký takový tým poprvé.

Měla jsi s vedením podniku nějaké předchozí zkušenosti?

Během covidu jsem dělala v takovém startupu, kde jsem vedla pár lidí, dělala jsem směny a výplaty, takže to jsem si vyzkoušela. Pak je ale úplně něco jiného, když ty lidi musím i vést a hlídat, že to, co chci, aby se dělo, tak se fakt děje. Na začátku bylo asi nejtěžší papírování, protože jsem s tím neměla vůbec zkušenost. Takže takové to kolečko, které si každý nový podnik musí oběhnout, bylo za mě hodně těžké.  

„Jako většina Čechů jsem chodila na základce na keramiku...“

V keramice jsi konkrétně jsi začala jako samouk, nebo jsi měla nějakou profesionálnější zkušenost?

Tak asi jako většina z nás v Česku jsem chodila na základce na keramiku, kde jsme otiskovali ruce do hlíny a pak to nosili domů rodičům. Ale jinak jsem se všechno naučila na Instagramu a na YouTube, kde jsem se dívala na nějaké tutoriály a dělala to i hodně pocitově. Párkrát mi upadlo ouško u hrnku, tak jsem si pak přečetla, co by bylo dobré udělat jinak.

Na čem jsi tedy založila koncept studia?

Ten koncept je vlastně to, že jsem chtěla umožnit, aby ta keramika byla dostupná co nejvíce lidem a aby si to mohli třeba jenom vyzkoušet. Protože než jsem si sama koupila hlínu, pec a všechny pomůcky domů, tak jsem samozřejmě hledala nějaké podobné studio, jako máme teď my, ale nic takového v Brně tehdy nebylo. Byly jenom takové kroužky, kde musí člověk docházet třeba půl roku. A málo kdo, včetně mě, si může dovolit se někde upsat na půl roku. Říkala jsem si, že co když mě to nebude bavit. Co když prostě chci někam jednou přijít, tam si to vyzkoušet a třeba už nikdy nepřijít. Myslím si ale, že hodně lidí si tu hlínu domů prostě nekoupí a pak může třeba přijít o koníček. A tak jsem chtěla vytvořit prostor, kde si to lidi můžou jednou přijít vyzkoušet a když to vůbec nebude pro ně, tak už nemusí nikdy přijít znovu.

A plánujete ve studiu tvořit i věci mimo keramiku?

Ano, snažíme se pořádat workshopy, co jsou i mimo keramiku, protože by se mi líbilo, kdyby okolo studia vznikla taková komunita kreativních lidí, co si chtějí vyzkoušet něco nového. Pořád bych se chtěla držet té keramiky, protože si myslím, že to je ten náš základ, ale vůbec se nebráním k tomu, aby se tady sem tam o víkendu zavřelo a věnovali jsme se třeba tvoření věnců teď na Vánoce.

„Když je venku šedo, lidi přijdou sem, kde je to barevné, rozzářené a pozitivní.“

Prostory studia jsou velmi barevné a hravé. Co tě inspirovalo k tomu to takto vydekorovat?

Asi moje povaha a to, co já chci a čím se chci obklopovat. Doufala jsem, že jsou takoví podobní lidi jako já, kterým to bude taky příjemné. Já jsem začínala tvořit doma v obýváku a na terase, tak jsem si říkala, že chci jenom přenést ten můj domácí prostor sem. Chtěla jsem tady zakomponovat hodně barev, aby lidi, když je venku šedo, přišli sem, kde je to barevné, rozzářené a pozitivní.

Když tady někdo přijde v běžný den, co konkrétně má možnost si tady vytvořit nebo zkusit?

Takhle v normální den, kdy máme otevřeno, si můžou lidi buď vytvořit něco z hlíny nebo si vyberou nějaký náš hotový výrobek, který my předpřipravujeme, a jenom si ho nabarví. A to je vlastně všechno, co se týká té keramiky.

Jak tady funguje váš systém? Musí se lidi nějak objednat dopředu?

Momentálně je lepší si udělat rezervaci. Třeba o prázdninách, když bylo v Brně méně lidí, tak jsme měli prostor i pro lidi, co šli kolem, ale momentálně je dobré se aspoň pár dnů dopředu objednat. Potom, když člověk přijde a vytvoří si něco, my to dva týdny musíme vysušit a pak vlastně následně vypálit, aby se na to pak dalo lépe barvit glazurami. Zároveň každému dáváme u příchodu takový papírek k vyplnění, kde si napíše, jaký výrobek si vytvořil a jestli si ho nějak podepsal a podle toho my se v tom vlastně vyznáme. A říkáme lidem, aby si dělali fotky těch výrobků, protože někdy si člověk pamatuje, když přijde třeba až po měsíci, že to bylo obrovské, ale vlastně pak zjistí, že je to malý hrneček.

Keramika je aktivita pro všechny

Podle toho, co říkáš, je o keramiku velký zájem, čekala jsi to?

Vůbec jsem to nečekala, ale teď se tomu zpětně vůbec nedivím, protože si myslím, že je to aktivita fakt úplně pro všechny. Chodí sem stejně staří jako jsem já, ale i mladší děti to baví, a třeba i babičky s vnoučaty. Míváme tu i kluky, když je teda holky donutí, ale pak mi přijde, že ti kluci si to někdy užívají víc než ty holky.

A proč o to mají podle tebe lidi takový zájem?

Tak třeba konkrétně u té keramiky si myslím, a to mi tady říká hodně lidí, že to má jako terapii. Člověk se začne soustředit třeba na konkrétní tvar nebo co si tam napíše nebo vyryje a většina lidí u toho opravdu zvládá vypnout hlavu. A to nemusí být jenom ta keramika, může to být pro každého něco jiného. Proto jsem i sama začala, když jsem byla taková vyhořelá z práce a chtěla jsem něco dělat rukama a soustředit se jenom na tu činnost.

Prozradíš na závěr, jestli plánuješ studio do budoucna nějak rozšířit?

Ohledně toho se pořád radíme s týmem. Každý chodí s jinými nápady a máme jich hodně, ale chtěli bychom do budoucna rozšířit minimálně o nějaký další prostor v Brně. Já bych ideálně nejvíce chtěla, aby to bylo ve stejné budově jako aktuální studio. Nemuseli bychom řešit další pece a podobně. Tam bychom měli workshopy a více kruhů na točení keramiky. Takže tady by to bylo čistě na modelování a ty workshopy třeba pro 10 lidí by probíhaly v té jiné místnosti a studio nebude muset být během toho zavřené.