Pochází z námořnické rodiny, ve Španělsku vedl průmyslovou firmu, aby se nakonec odstěhoval do České republiky. Tam se naučil sochařskému řemeslu, založil rodinu a rozjel podnikání v Brně. I přes četné aktivity ale jednapadesátiletý Ramón Macía Rodriguez nezapomíná na rodnou zemi. Vždy si najde čas, aby na sebe navlékl kuchařskou zástěru a pohostil kolemjdoucí španělskými lahůdkami.
Příběh pracovitého Španěla je v mnoha ohledech nevšední. Pochází z přístavního města Allicante, a tak nebylo překvapení, že se jako malý kluk ochomýtal v docích a u lodí. Rodiče i prarodiče chlapce byli námořníci, jenže Ramón nakonec šel jinou cestou. Vypracoval se na šéfa průmyslové firmy, s níž se mu dařilo. Jenže úspěch si vybral daň. Podnikání přinášelo obrovský stres, a proto se jednoho dne muž z Pyrenejského ostrova rozhodl pro radikální krok.
„Byl jsem z práce vyčerpaný a v neustálém napětí. Na noze jsem cítil stále vibrace mobilu, i když mi nikdo nevolal. To jsem už věděl, že musím udělat změnu. Sbalil jsem se, odjel do České republiky, kterou jsem znal jen z cestování, a začal úplně nanovo,“ ohlíží se na třináct let nazpět cizinec, který vládne znamenitou češtinou.
Ramóna nečekalo v cizí zemi nic lehkého. Neuměl jazyk a neznal zdejší prostředí, což mu výrazně znesnadňovalo pobyt. Sice si našel bydlení, ale s hledáním zaměstnání už to bylo složitější. Za vděk proto vzal dělnické práce.
„Jednu dobu jsem kopal krumpáčem. Pak mi nabídl známý, jestli nechci pracovat na zámku v Lednici jako kameník. Já ale o řemeslu nic nevěděl, přesto jsem nabídku přijal. Ze začátku to bylo velmi obtížné. Nakonec jsem se však práci naučil, poznal tam svou ženu a zlepšil češtinu, takže mi tato práce hodně dala,“ popisuje jihomoravskou náročnou anabázi, po níž definitivně zakotvil v Brně.
Ramón a jeho tapas. Foto: la mediterraneaPrávě v největším jihomoravském městě našel nový domov i přátele. Poznal také, jak rozdílní jsou Češi a Španělé. „Češi jsou obecně konzervativní a udržují si odstup. Hodně dbají na dodržování různých tradic, což u nás není. Jsou ale také hodně pracovití, učenliví a jazykově vybavení. U nás se příliš jazyky neučíme. Úroveň angličtiny není nijak valná. Na druhou stranu španělsky se domluvíte po celém světě,“ zamýšlí se cizinec, kterého mrzí, že oba národy o sobě příliš nevědí. I kvůli tomu čelí čas od času různým předsudkům.
„Češi ví, že máme moře. Ale o horách na severu mnohdy nemají ponětí. Stejně téměř nic netuší o občanské válce. Jinak ale máte dobré znalosti evropských dějin. My se ve školách spíše učíme o Latinské Americe nebo arabském světě. Pro nás Evropa není v tomhle ohledu až tak důležitá,“ zamýšlí se padesátník z nejjižnější části autonomního společenství Valencie.
Neděle, 9. října 2022, 16:40
Pracoval na vysokých pozicích velkých nadnárodních společností, vládne perfektní němčinou a procestoval kus světa. Osmatřicetiletého Jana Holze ale nakonec osud zavál zpět do Brna, kam se vrátil po více než dvaceti letech z Vídně. V moravské...
Ramón si s přibývajícím čase v České republice zvykl natolik, že tady založil rodinu. Přesto na rodnou zemi nezapomíná. Pravidelně jezdí domů za příbuznými a vychutnává si místní jídlo, které v České republice marně sháněl. Tuzemské speciality jako vepřové se zelím nebo omáčky s knedlíky ho příliš neoslovily.
„Pivo tady máte vynikající, jídlo je také dobré, ale příliš často si ho nedávám. Je škoda, že dobrých španělských restaurací se nachází tady velmi málo. Myslím, že je těžké sem přenést tamější koncept. Španělé chodí do podniků až večer. Na večeři či do baru si klidně zajdou po desáté a stolují jinak. K pití si objednají různé pokrmy, které jsou pro všechny a společně také za vše zaplatí. Naopak Češi si dají pouze vlastní jídlo a platí zvlášť. Navíc po desáté večer vám sotva dají pivo, natož uvaří třeba čerstvé krevety,“ zamýšlí milovník mořských plodů nebo červeného vína, který si nakonec v Česku poradil po svém.
Jednou z oblíbených španělských potravin je šunka neboli jamón. Foto: La mediterraneaŠpanělský cestovatel si při návštěvě rodné země předzásoboval místními potravinami. Kufr si třeba plnil olivovým olejem, chorizem, sýry nebo vínem. Časem si vytvořil vlastní síť kontaktů, což ocenili i zdejší podnikatelé z gastra, kteří si výběrové suroviny objednávali.
„Mám Španělsko procestované, takže vím, kam zajet pro skvělé maso, jamón, olivy nebo ančovičky. Seženu prakticky všechno. Španělské pokrmy bez místních surovin zkrátka neuděláte,“ popisuje Ramón, který posléze svůj okruh zájmu ještě rozšířil.
Ramón od mládí rád vařil. Vášeň ho neopustila ani po příjezdu do České republiky. Brzy se o jeho talentu dozvěděli restauratéři, takže dostával pozvánky na vaření do restaurací v Brně i Praze. Domovský podnik našel v brněnském podniku La Vida Loca, který funguje v centru Brna jako španělský bar i restaurace. Do provozovny dodává nejen suroviny, ale také připravuje hispánské dobroty v čele s paellou. Právě pokrm z rýže patří mezi hlavní speciality mistra, na kterou si lidé v sezoně klidně vystojí dlouhou frontu.
„Recepty mám ještě od babičky. Pro mě je vaření skvělý relax. Španělské jídlo miluji, a tak se ho sem snažím alespoň takto dovést,“ dodává Ramón, který obvykle s obrovskou pánví stojí přímo na ulici na rušném Jakubské náměstí.
Ramóna potkají lidé nejčastěji na Jakubském náměstí, kde tvoří španělské speciality v podniku La Vida Loca. Foto: La mediterranea
