Manažer vyměnil po dvaceti letech Vídeň za Brno a otevřel si rakouský podnik

Holz z jihomoravského města sice pochází, kořeny ale zapustil v Rakousku. Do německy mluvící země odešel na střední školu koncem devadesátých let. Tehdy jej do zahraničí vypravila maminka, která chtěla, aby získal kvalitní vzdělání. „Byly to pro mě hodně tvrdé časy. Škola byla náročná, příliš jsem nezvládal rakouskou němčinu a Rakušané tehdy nebyli k Čechům příjemní. Brali nás trochu jako méněcenný národ z východu. Já tehdy bydlel na internátu ve Znojmě a při cestách do Rakouska si dodnes vybavuji cedule na hranicích, kde stálo: Češi, nekraďte. Dnes je vše úplné jiné,“ vzpomíná podnikatel, který se zabývá oblastí IT.

Rakousko jako Narnie

Po maturitě zamířil absolvent strojárny na vysokou školu do Vídně, kde zahájil studium místní techniky. Jenže přednášky, seminární práce či skládání zkoušek ho přestalo bavit a vrhl se raději na budování kariéry. Postupem času stoupal v hierarchii velkých nadnárodních firem. Zanedlouho si založil vlastní úspěšnou firmu, oženil se a usadil ve Vídni. Mezi moravskou a rakouskou metropolí přejížděl jen tehdy, když navštěvoval maminku a bratra. 

„Nebyly to příjemné cesty. Kdykoliv jsem přijel, bylo Brno hrozně ošuntělé a takové smutné. Když jsem se vracel do Rakouska, bylo to pro mě, jako kdybych vstoupil do Narnie. Vše uklizené, čisté a zcela jiné prostředí. Zvláště o nedělích byl vidět velký rozdíl. V Rakousku jsou zavřené obchody, lidé jsou venku v parcích, a ne například v obchodních centrech. Tady mi přišlo, že každý den plyne stejně. Nemluvě o podnicích, jejichž úroveň tu byla hodně špatná,“ popisuje Holz, který nyní pozoruje, jak výrazný krok kupředu město za posledních dvacet letech udělalo.  

Holz otevřel nový obchod s bratrem, se kterým zvládá i manuální práce 

Vídeň je Brnu blíže než Praha

Expert na informační technologie, který část života strávil také ve Švýcarsku nebo Francii, nakonec zavelel po dlouhém čase v zahraničí k návratu. Brno si zvolil nejen kvůli tomu, že se tam narodil, ale také díky jeho rozvoji i blízkosti od Vídně, kam stále dojíždí.

„Vůbec se to nedá srovnávat s minulou dobou. Město se strašně zvedlo i díky tomu, že je tu více firem a peněz. Ve skutečnosti je Vídeň Brnu podobná více než třeba Praha. Obě města mají podobnou architekturu, historii i mentalitu lidí. Říká se, že každý správný Vídeňák má minimálně babičku z Česka. Stačí se podívat na rakouská jména. Jsou to často zkomoleniny z češtiny,“ vypraví nadšený milovník vín, který nejvíce oceňuje suché rakouské veltlíny.

Podnikání v Česku svazuje nedůvěra

Po návratu do územního celku, jehož dominantou je hrad Špilberk, měl chuť zkusit něco nového. Doposud trávil veškerý čas v kancelářích u počítače, na cestách či jednáních. Nyní se ale ohání za barem v Pekařské ulici, kde otevřel společně s bratrem podnik nazvaný Kšeft. Provozovnu pojímá jako obchod, kavárnu i bar. Od záměru ho neodradil covid, chybějící zkušenosti v gastronomickém oboru ani peripetie spojené s podnikáním v České republice. 

„Mezi podnikáním v Rakousku a Česku panuje odlišné prostředí. V Rakousku je byznys založený na dohodě a důvěře, což vše zrychluje. Oproti tomu Češi jsou hrozně nedůvěřiví. Bez smlouvy, právníků nebo platby předem nikdo nic neudělá. Těžko bychom podnik otevřeli, kdyby nám nepomáhala bývalá majitelka, která v budově dříve provozovala kavárnu,“ všímá si manažer, jenž pochází z německy mluvící rodiny. 

Součástí sortimentu jsou také tradiční rakouské limonády či piva

(Ne)kvalitní české potraviny

Jakmile se vypořádal s městskými vyhláškami, přestavbou prostor nebo hygienickými nařízeními, vrhl se na cestu po alpské zemi k místním dodavatelům, vinařům či provozovatelům restaurací, aby vybral nejlepší sortiment pro svůj kšeft. Produkty si přivezl převážně z Rakouska, aby mu v Brně příliš nechybělo. 

„Zjistil jsem, že mi tady chybí spousta potravin. Třeba šunka či salámy jsou tu hrozné kvality. Můžete sice jít do speciálních obchodů, ale tam je to hrozně drahé. V tomhle ohledu je v Česku zbytečně nízká životní úroveň. Přitom v Rakousku si koupíte za dvě eura skvělý produkt, takže většinu věcí odtud vozím,“ myslí si businessman, který si obchod vyzdobil červenou a bílou, tedy barvami, které nese rakouská vlajka i znak Brna. 

Za schnitzlem po dálnici

Tým Holze v současné době zaměstnává dolaďování detailů v prostorách podniku. Gastronomičtí nadšenci chystají třeba výstavbu kuchyně. Právě tam hodlají připravovat zřejmě nejznámější produkt rakouské gastronomie, pravý vídeňský schnitzel. Na pochutinu by lidé tak nemuseli jezdit pouze k západním sousedům, k nimž stále nedojedou po dálnici. Na vině je fakt, že Češi se za pětadvacet let s výstavbou D52 nepohnuli ani o metr, zatímco Rakušané mají dopravní dílo hotové.

„Je to ostuda. Přál bych si, aby Češi postavili dálnici, protože cesta je hrozná a bere hodně času. Ani si nepamatuji, kolikrát jsem ji už jel. Jezdím vždy v noci, kdy není takový provoz, to naštěstí lépe uteče,“ dodává Holz.

Holz ve svém podniku, který nabízí oblíbené pochutiny alpské země