Jako dítě prožila hrůzy druhé světové války, později pracovala v účtárně v jáchymovských dolech. Nakonec se Milena Blatná dostala i do míst, kde byli uvěznění lidé, kterým pronášela jídlo a dopisy. Právě tam se seznámila se svým manželem. Téměř shakespearovsky laděný příběh o lásce z lágru a celoživotním boji proti útlaku a nespravedlnosti čeká na návštěvníky interaktivní výstavy brněnského Institutu Paměti národa.
„Komunistický režim nebyl žádný ráj na zemi. Bylo to hrozné bezpráví a šílená bezmoc,“ vypráví devětaosmdesátiletá Milena Blatná, jejíž osud zaznamenává mnoho děsivých momentů minulého století. Narodila se v roce 1934 v Uhelné Příbrami na Vysočině, dětství pak prožila v Jitkově a Kadani.
Už v útlém věku pociťovala všudypřítomný strach, jenž se za druhé světové války stal nedílnou součástí každodenního života. Ani s koncem okupace se však její dětské duši neulevilo. Politický vývoj v zemi se rodičům pamětnice nelíbil a otec za nedlouho zemřel. Po únoru 1948 navíc bylo rozhodnuto. V následujících letech mladá dívka vnímala děsivé politické procesy, zatýkání nevinných lidí a změny celospolečenské nálady.
Po maturitě v roce 1952 Milena získala místo v účtárně jáchymovských dolů. Až později se dostala k vězňům zavřeným v tamním lágru. Ačkoliv je znala pouze jako bezejmenná čísla, rozhodla se, že zavřeným lidem musí nějak pomoct. Když se na ni tedy jednoho dne obrátil bývalý voják, zdali by jeho rodině předala dopis, neváhala. S podobnými prosbami pak přicházeli i další. Někdy vězňům přinesla psaní od jejich blízkých, jindy se jí podařili propašovat třeba kus chleba.
I za takovou drobnou pomoc hrdince hrozilo nebezpečí a výslechu na StB se nevyhnula. „Odvezli mě ze šachty rovnou na StB. Měla jsem u sebe tehdy asi tři dopisy, byla jsem hrůzou bez sebe. Ale měla jsem je na sobě pod podvazkovým pasem. A přišla tam bachařka, která mě měla prohlédnout. Přejížděla po mně a ptala se, co to na to místě mám. Odpověděla jsem, že podvazkový pás a ona mě nechala,“ vypráví se smíchem.
V lágru se mladá žena seznámila s Jiřím Blatným, jenž dostal za velezradu a špionáž třináct let. Jako vysokoškolák se totiž v Brně připojil k odbojové skupině, která především roznášela protikomunistické letáky. Infiltrovali se mezi ně dva konfidenti, kteří na ostatní členy nastražili používání zbraní, za které dostali vysoké tresty.
Z Jáchymova Milena musela odejít v roce 1954, jejího budoucího manžela ale pustili až o čtyři roky později. Vídali se málo, kontakt udržovali hlavně přes cenzurované dopisy a Milena mezitím studovala v Praze. Zamilovaný pár ale mnohá příkoří vydržel a vzal se jen pár dní poté, co se Jiří vrátil z dolů. Ani pak ale jejich život nebyl lehký a svobodný. V osmašedesátém rodina málem emigrovala do Ameriky, odradily je ale obavy o rodiče Jiřího, kteří měli pozemek na Kamenném vrchu v Brně.
Právě v jihomoravské metropoli v současné době Milena Blatná bydlí. V září vyhrála spor o vedení Konfederace politických vězňů (KPV ČR), které tedy opět předsedá. Vedení KPV v čele s pamětnicí bylo před třemi lety na údajné schůzi tajně a neprávem odvoláno a ztratilo nad institucí veškerou kontrolu. „Bohudík pro nás se zjistilo, že ta schůze se nekonala. Soud rozhodl, že všechna rozhodnutí jsou zdánlivá,” vysvětluje a dodává, že tím ale sdružení utrpělo.
Inspirativní příběh plný odvahy a odhodlání je součástí nové interaktivní expozice Tichá hrdinství, kterou zájemci navštěvují v brněnské Radnické ulici v Institutu Paměti národa. Skrz moderní technologie zájemci prožívají další čtyři osudy, jejichž hlavními postavami a vypravěči jsou obyčejní lidé, kteří se v těžké době rozhodli udělat hrdinský čin.
Foto Paměť národa/archiv Mileny Blatné
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
