Brněnští vědci zkoumají nemoc stromů z Ameriky. Ublížit může i člověku

Když se po druhé světové válce v evropských zemích objevily první případy sazného onemocnění stromů, dlouhá desetiletí o tomto patogenu neměli tušení ani odborníci. Až v posledních dvaceti letech se kvůli teplejšímu počasí a změně klimatu choroba rozšířila téměř po celém kontinentu. Šířením patogenu, jemuž se nejvíc daří v horkých a suchých létech, se zabývají vědci z brněnské univerzity, kteří změřili, kam až jsou spory této zákeřné houby schopné vzduchem doputovat.

Ve stromě organismus žije třeba i dlouhé roky před tím, než se projeví na povrchu. Houba prorůstá střední částí kmene a když pro ni nastane příhodná doba, dosáhne až k jeho okraji do vrstev kůry. Uvnitř potom vytvoří plodnici, černou, několik decimetrů až metrů rozsáhlou masu zvanou stroma, která se odhalí po odtržení vnější kůry.

„V tu chvíli můžeme pozorovat nejtypičtější příznak přítomnosti této houby, vrstvu černohnědých sazí neboli výtrusů, které, jak jsme zjistili, překonávají díky vzdušným proudům i stovky kilometrů,“ popsal Miloň Dvořák z Ústavu ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. 

Loupači javorové kůry

Spory tak lehce napadají další zeleň, která má jakýmkoli způsobem obnažené dřevo. Nejvíc náchylný k tomuto zákeřnému onemocnění je javor klen. Na pozoru by ale měli být i lidé. Zdravému člověku sice nejspíš neublíží, ale citlivým osobám může způsobit hypersenzitivní pneumonitidu. Pokud není léčena, může postižený člověk i umřít.

Obdobné případy zaznamenali už ve 40. letech v Severní Americe, kde také houby poprvé popsali. Dodnes se nemoci přezdívá plíce loupačů javorové kůry a je zařazená i v Mezinárodní klasifikaci nemocí.

Celá Evropa

Jihomoravští odborníci se společně s kolegy z Francie, Švýcarska, Itálie, Potugalska a Švédska vydali na nelehkou cestu za výzkumem pohybu patogenu. Po složitém procesu, při kterém jim byly k dispozici pouze pět let staré vzorky, ale došli k zajímavým výsledkům. Laboratorní diagnostika potvrdila výskyt takzvané Cryptostroma corticale napříč celým evropským kontinentem.

Onemocnění trápí i lesníky na západním pobřeží Spojených států, vyskytuje se například ve Washingtonu a Kalifornii. Dvořák proto pracuje na vývoji lapače spor. S americkými odborníky sestrojí levný, malý, ale houbě na míru přizpůsobený stroj, díky kterému budou šíření výtrusů kontrolovat.

„Aby měl monitoring smysl, lapače musí být umístěny na velkém území, a protože jeden standardní volumetrický lapač stojí přes sto tisíc korun, domluvili jsme se na tomto postupu,“ přiblížil.

Velká neznámá 

Na řadu dalších otázek ale výzkumníci ještě odpovědi nemají. Podobnou černou masu výtrusů totiž produkují i jiné houby, které kolonizují už odumřelé javory. Podle Dvořáka i to může být jedním z důvodů, proč vědci tuto houbu tak dlouho přehlíželi.

„Mysleli jsme, že černá masa je něco, co už dávno známe. Rozdíl je ale například v barvě výtrusů. U sazné nemoci kůry javorů není čistě černá, ale černo-hnědá, vytváří silnější vrstvy stromat než jiné houby a po kontaktu se uvolňuje do vzduchu. Stačí závan větru a ze stromu se vznáší tmavý mrak,“ doplnil.

Jediným způsobem, jak dřeviny před chorobou chránit, je větší informovanost lesníků a správců zeleně, a to zejména ve městech. Patogen se totiž do javorů dostává hlavně přes mechanické poškození kůry. „Ve větších obcích jsou stromy poškozovány nejvíc, například následky necitlivých arboristických zásahů, anebo naopak na zcela opuštěných rumištích, kde se javory živelně zmlazují a v přehoustlých porostech těžce soupeří o dostupnou vláhu,“ uzavřel.