Plné ruce práce mají v posledních letech ochranáři přírody z chráněné krajinné oblasti Pálava a dobrovolníci s borytem barvířským. Invazivní rostlině se daří na Pavlovských vrších a vytlačuje vzácné druhy. S trháním plevele letos pomáhají také odsouzenci z břeclavské věznice.
Pro třiadvacetiletého Davida, jenž si odpykává trest ve věznici v Břeclavi, začal páteční den brzkým ranním vstáváním. Kolem sedmé ráno nasedl do minibusu i společně s dalšími devíti odsouzenci, které pečlivě vybralo vedení věznice, a vyrazili směr Pavlov, aby vytrhali z tamějších vrchů na Děvíně boryt lékařský.
„Jsme rádi, že můžeme být na čerstvém vzduchu a ještě v takové krásné přírodě, kam by se většina z nás jinak vůbec nepodívala. Trhání je dřina, protože se pořád šlape do kopce. Na druhou stranu já pocházím z hor, takže mi to vůbec nevadí,“ pochvaluje David, jenž si kvůli životním přešlapům vysloužil více než dva roky za mřížemi.
Kdysi platil boryt barvířský za vzácnou rostlinu, z níž se získávalo barvivo na tkaniny, takzvané nepravé indigo. Náročnou techniku ale v současné době praktikují pouze nadšenci a žlutě zbarvená květina z České republiky takřka vymizela. Výjimkou je Pálava, kde se nekontrolovaně rozšířila v posledních letech na zhruba dvaceti hektarech plochy. Svou rozpínavostí škodí ostatním vzácným kytkám, například kosatci nízkému, ožance horské a mnohým dalším ohroženým druhům. Květině původem ze Středomoří totiž svědčí tamější klima, a tak zbarvuje do žluta převážně jižně orientované svahy, kam svítí nejvíce sluníčka.
I přes rozvoj moderních technologií je jedinou účinnou a nezastupitelnou zbraní proti invazivnímu pleveli stará dobrá ruční práce. I proto se nedaleko zříceniny hradu Děvičky už osm let organizují brigády pro veřejnost, takzvané borytobraní. „Rostlinu je potřeba vytrhnout z kořenu ideálně na jaře, kdy kvete. Tím pádem nestihne zapustit semena. Po správném vytrhnutí stačí rostlinu pouze odhodit na zem,“ popisuje Ivana Mariánková, vedoucí projektu LIFE SouthMoravia.
I díky pravidelným pracovním šichtám milovníků přírody, které se v posledních dvou letech kvůli covidu neuskutečnily, se daří boryt držet na uzdě. „Jedná se o lokální problém, který musíme řešit. Když porovnám situaci dnes a před osmi lety, tak se jedná o markantní rozdíl. Tehdy to tady vypadalo jako řepkové pole. Daří se nám vyčerpávat semennou banku a každým rokem eliminujeme rostliny ještě před vysemením,“ uvádí Jiří Kmet, vedoucí správy CHKO Pálava, která spadá pod Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR.
Ochránci i přes pravidelný zájem veřejnosti o vytrhání kytky nemají zcela vyhráno. Problém jsou mufloni, kteří narušují travní drny a v kopytech se jim zřejmě usazují semena nevyžádaného plevele, což je šance pro rostlinu. „Pokud se semena borytu dostanou do volné obnažené půdy, mají lepší šance na vyklíčení,“ dodává Kmet.
Foto Pavel Pechoušek ,
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
