pondělí 6. prosince 2021 Mikuláš

Včelaři bojují s nebezpečným škůdcem. Platí na něj vykuřování

Jednapadesátiletá Jindra Španihelová pracuje v plemenářské inspekci, ale hlavní vášní se pro ni v posledních letech staly včely. Před pěti lety si na zahradu pořídila první úl, dnes jich má už šest a pro své létající svěřence dělá první poslední. Například, aby včelky přežily zimu a v létě vyprodukovaly dostatek medu, ochraňuje je před škůdci. Jejich největším nepřítelem je kleštík včelí, se kterým včelaři bojují takzvaným vykuřováním.

Do procedury se včelaři pouští kvůli onemocnění varroáza způsobenému kleštíkem včelím, které každoročně zapřičiňuje problémy u většiny včelstev. Škůdce napadá hlavně plody, drží se ale i na dospělých jedincích. „Roztoči nejvíce parazitují na trubčím plodu, protože ten se vyvíjí nejdéle. Trubci se totiž líhnou až po čtyřiadvaceti dnech, takže má škůdce mnoho času se na něm pomnožit,“ vysvětluje Španihelová.

Nebezpečný roztoč včelstvo přímo nezabije, ale oslabí jej natolik, že je pro ně těžké přežít. Ať už proto, že se z napadeného plodu vylíhne zdeformovaný jedinec nebo kvůli tomu, že je hmyz nachýlenější k virovým i bakteriálním nákazám. Bojovat proti nákaze je důležité především proto, aby hmyz zvládl přezimovat a v další sezoně mohl opět potěšit své majitele medem.


Nejprve se nakape roztok na filtrační papírek.

(Ne)náročný proces

Do boje proti škůdci se pustila také Španihelová, která ošetřuje své včelstvo před každou zimou. Důležitou součástí přípravy na chladné období je fumigace neboli vykuřování. Jejím cílem je zahubit kleštíka, který na hmyzu parazituje. Do úlů včelaři přivádějí látku, jež parazita spolehlivě zahubí. Proces přitom není podle vášnivé chovatelky složitý. „Na filtrační papírek se nakape přiměřený počet roztoku. Papírek se následně zapálí a připíchne se na hřebíčku mezi plásty do úlu. Následně se celý úl utěsní,“ popisuje jednapadesátiletá žena.

Papírek, který se vkládá do úlu, nehoří, ale pouze doutná. Tím se zajistí, že se hmyzu nic nestane. Úl se nechává uzavřený přibližně půl hodiny tak, aby ho dým stihl prostoupit celý a zahubil co nejvíce nezvaných roztočů. Poté se prostor opět vyvětrá, aby včely získaly čerstvý vzduch. Mrtvé kleštíky nacházejí chovatelé popadané na desce na dně úlů. Ta se vytahuje po dvou až třech dnech. Díky tomu mohou pozorovat, kolik škůdců jejich včelstvo daný rok napadlo.


Papírek s účinnou látkou se připevňuje mezi plásty.

Vykuřování včelám nevadí

Vykuřování se odehrává vždy na podzim. Aby bylo účinné a včelstvo přežilo zimu, je potřeba proces zopakovat vždy po dvou týdnech. „Včelám to určitě není příjemné, ale je to nezbytné pro jejich přežití. Často vytahuji desky úplně poseté mrtvými roztoči,“ popisuje Španihelová, která se ve volném čase ráda stará o zahrádku nebo čte.

Látka obsažená ve vykuřovadle sice není nebezpečná pro včely, pro med je však toxická, i proto se ošetření uskutečňuje v podzimním období, kdy v úlech žádný sladký nektar k lidské spotřebě již není. Zároveň je potřeba proceduru stihnout, dokud venkovní teplota neklesne pod deset stupňů.


Celý úl se musí utěsnit.

Hodnocení článku je 56 %. Ohodnoť článek i Ty!

Štítky včely, včelaření, vykuřování, škůdci, podzim

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.