Děti i maminka mají rakovinu, naději našla rodina v brněnské nemocnici

První rána pro rodinu Zapletalových přišla čtyři měsíce po narození syna Jiříka, který vykoukl na svět s nevyvinutým uchem a zlomenou rukou. Protože jsou zlomeniny u kojenců neobvyklé, pátrali rodiče po příčinách. Když lékaři v tělíčku začali objevovat malé nádory, diagnóza zněla jasně. Rakovina. „Ručička se Jiříčkovi zlomila už v bříšku kvůli rostoucímu nádoru. Zpětně dokážu přesně říct, kdy se to stalo. Cítila jsem, jak se vzpříčil a byla to strašná bolest,“ popisuje první chvíle, ve kterých poznala, že něco není v pořádku, maminka Hana.

Jiříčka čekala chemoterapie v brněnské dětské nemocnici, a protože na lůžku trávil mnoho času, zůstávala tehdy pětiletá Barunka sama s tatínkem doma v Baldovci na Prostějovsku. „Celý první rok léčby byl pro všechny těžký. Jednu dobu jsme se vážně báli, že o Jiříčka přijdeme,“ vzpomíná Hana. Právě po roce chemoterapie přišli lékaři na to, že pro chlapečka není vhodná, protože ji Jiříkovo tělo nedokáže správně přijmout. Lékaři tedy nasadili šetrnější, biologickou léčbu, jejíž výsledky se dostavily hned. „Léčba začala zabírat. Po čase ale přišla další rána. Barborku začala pobolívat hlava a ukázalo se, že má v hlavičce nádor,“ říká Hana, zatímco její děti dovádějí na blízké houpačce v areálu Dětské nemocnice v Brně.

Za vším je vzácná genetická vada

Nemoc obou dětí rodinu silně zasáhla. Další vážná diagnóza a představa opětovného běhání po nemocnicích a operacích i věčná nejistota paní Hanu zprvu ochromily. „Byla to podpásovka, kterou jsem nechtěla přijmout. Trvalo týden, než jsem se vyhrabala ze stavů, kdy jsem si připadala, že jsem se zbláznila,“ vypráví Hana s tím, že hnacím motorem pro ni byly hlavně děti.

Když Barborka onemocněla, chodila do první třídy. Jejímu bráškovi byly v té době tři roky. Díky řediteli Fakultní nemocnice Brno a přednostovi kliniky dětské onkologie Jaroslavu Štěrbovi, jenž má zdraví sourozenců ve svých rukou, se léčby obou dětí podařilo synchronizovat. Barunka navíc rovnou dostala vhodnou, biologickou léčbu. „Doktoři zjistili, že nádory našich dětí vznikají kvůli růstovým hormonům. Proto se u Jiříka věří, že se nemoc v pubertě změní a může úplně vymizet. To, že se stejný typ objevil u Barunky takhle pozdě, lékaře překvapilo," vysvětluje tatínek Jiří. 

Genetickou vadu, která onemocnění Zapletalových způsobuje, dosud lékaři diagnostikovali jen u čtyř rodin na světě. Diagnóza je velmi specifická a chování nádorů, jež rostou v různých částech těla, kostech, orgánech i podkoží, bývá nepředvídatelné. Když se některý z tumorů zmenší, objeví se jiný. „Léčba, která byla udělaná na míru konkrétním nádorům, zatím funguje. Je ale spíš udržovací, nádory se zcela vymýtit nedaří,“ popisuje nejistou situaci otec.

Další vážná diagnóza

Barunka ani Jiřík se kvůli své nemoci nevyhnuli pošklebkům a narážkám od spolužáků, kteří často nejsou schopni pochopit situaci, v níž se sourozenci nacházejí. „Děti se mi už v první třídě smály a bály se ke mně přiblížit, aby nedostaly rakovinu,“ vzpomíná dnes dvanáctiletá Barborka. S faktem, že děti dokáží být velmi zlé, souhlasí také její maminka. „Jiříček má na obličeji kvůli operacím nádorů několik jizev, navíc nemá vyvinuté jedno ouško. Nechala jsem mu proto narůst delší vlasy, aby to nebylo tak zjevné. Teď se mu zase smějí, že vypadá jako holka,“ krčí Hana rameny.

Rodina se se situací pere statečně, a to i přes to, že ji osud opravdu nešetří. S rakovinou, kterou velmi pravděpodobně způsobil stres, se totiž začala léčit také maminka Hana. Svoji diagnózu ale zlehčuje a tvrdí, že je na tom lépe než její děti. „Vždycky říkám, že já mám jenom obyčejnou rakovinu,“ svěřuje se devětačtyřicetiletá žena. 

Těžké chvíle si čtyřčlenná rodina Zapletalových ulehčuje společnými zážitky, díky kterým se všichni odreagují a podívají mimo zdi svého rodinného domku. Jejich oblíbenými výletními cíli jsou zoologické zahrady v Brně a Zlíně. „Taky máme doma malý bazén, ve kterém rádi plaveme. Nebo s maminkou jezdíme na kole,“ říká Barborka.