Trávit skoro všechen čas doma, nechodit do školy a nevidět se s kamarády může být pro děti náročné. „Je dobré, aby každý den dělaly něco nového, jinak se začnou nudit a zlobit,” tvrdí maminka tří dětí a učitelka Matulová.
V době karantény je těžké vymyslet každý den činnosti, které by zabavily děti. Své o tom ví maminka tří dětí Eva Matulová. Ta se stará o program nejen svých dětí, ale i dalších na místí základní škole, kde učí. „Vzdělávání je poměrně náročné. Nejstarší syn je v deváté třídě a tak se nejvíce věnuje českému jazyku a matematice na přijímací zkoušky. S ostatním mu pomáhám já, tisknu mu materiály, poté jeho splněné úkoly skenuji a zasílám učitelům. Dcera se dopoledne s kamarádkami učí přes videochat. S učitelkou matematiky mají výuku přes Messenger, mohou se ptát na příklady a podobně. Nejmladšího syna vozím k babičce, která s ním všechny úkoly plní a já je poté odesílám přes e-mail učitelům,” říká Eva.
Pro rodiče je dost náročné učit děti doma, zvlášť pokud mají dětí víc a nemají na pomoc třeba babičku nebo někoho jiného. „Pokud budu mluvit za rodiče - nic jiného mi nezbývá, než všechny úkoly s dětmi splnit. Díky babičce, která nám s tím pomáhá, je to jednodušší. Kdyby to bylo jen na mně, tak nevím, zda bych si se všemi úkoly věděla rady. Myslím si, že dětem vyhovuje, že nemusí trávit ve škole tolik času. Zcela určitě jim ale chybí kamarádi a setkávání s nimi. Pro rodiče to je náročná situace, ale možná si tak konečně začnou vážit práce učitelů,” dodává Eva.
Jako pedagožka má Eva o něco víc práci snadnější, jelikož se učením dětí živí a má tak pár tipů, jak tuto situaci lépe zvládnout. „Je vhodné si vytvořit TO-DO list, kde si děti sepíšou všechny nápady, které by si chtěly doma vyzkoušet. Ty si potom postupně odškrtávají. Děti tak získají inspiraci a lepší pocit z toho, že každý den zažily něco nového. Dobrý nápad jsou také deskové hry, hlavně když se zapojí celá rodina. Mnoho muzeí nabízí virtuální prohlídky. Virtuálně se můžete projít i v nejslavnějších muzeích celého světa. Vhodné je si s dětmi i něco manuálně vytvořit. Nejlépe něco praktikého, co má následně další využití. Třeba krmítko pro ptáčky,” uzavírá Eva.
Na nošení roušek a uzavření škol reaguje každé dítě jinak. „Dcera si poprvé přišla s rouškou trapně, nejstarší syn si ji dokonce sám ručně ušil a nosí ji vždy, když má a bez problému. Co se týče školy, syn radost opravdu nemá, chce se hlásit na gymnázium a distanční výuka mu nesedí a má tak obavy, zda zkoušky zvládne. Dcera má radost, protože jí to ve škole moc nebaví, nejradši má kreslení a celkově více spěje k cestě umění, kterému ve škole není věnována taková pozornost. Takže pokud nedělá online úkoly, tak maluje,” sděluje maminka 2 dětí Hana Prokopová.
Díky starostem o online školu se každý den může stát dost rutinním. „Přijde mi, že sedím neustále u počítače a jen sleduji, ve kterém předmětu přibyl nový úkol, a který z nich ještě není vytištěný. Navíc musím sledovat, do kdy jaký úkol odeslat učitelům. Je toho celkem dost. Každý den mi přijde stejný, ale snažím si zachovat pozitivní přístup. Alespoň více prohloubím vztah se s svými dětmi,” uzavírá aktuální situaci maminka 4 dětí Kamila Povolná.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
