Pan Pavel Antonín je hrdina v uniformě tělem i duší. Už od roku 1994 pracuje u městské policie a 17 let z toho věnoval odchytové službě. V minulosti si vysloužil přezdívku Veverčí táta, když se mu podařilo odchovat dva veverčí kluky vypadlé z hnízda i tři malé kuny. Teď mu do rodiny přibylo i malé divoké prasátko Korina. Ještě s pupeční šňůrou ji našel pobíhat okolo Pryglu.
Během své služby našel strážník odchytové služby Pavel Antonín u Brněnské přehrady čerstvě narozenou samičku divočáka. Ještě s pupeční šňůrou pobíhala po okolí a evidentně se ztratila matce. Pan Antonín nelenil a pečlivě prošel celé okolí, aby se ujistil, že bachyně opravdu nikde v dohledu není.
„Mládě mě hned začalo následovat, očividně hledalo ochranu. Možná ho od maminky oddělila překážka v cestě, například obrubník, spadlý kmen nebo pařez,“ zamýšlí se Pavel Antonín.
Sele se za strážníkem vydalo samo a když se k němu sehnul, ihned se k němu přitisklo a snažilo se zahřát v jeho náruči. Prasátko, které vážilo sotva jedno kilo, pan Antonín opatrně naložil do odchytového auta a převezl do útulku. Potom mu společně s kolegy donesli vodu a ošetřili pupeční šňůru. Událost se stala v době nouzového stavu kvůli pandemii koronaviru, malá prasnička tak dostala jméno Korina. Korinu si pak Pavel Antonín odnesl domů. Tam prasátko dostávalo náhražku mateřského mléka.
„Do kojenecké láhve se namíchá neslazené kondenzované mléko napůl s heřmánkovým čajem. Je dobré přidávat i rozpuštěný hroznový cukr, aby mělo sele dostatek energie,“ vysvětluje strážník odchytové služby.
Zhruba po čtvrt roce donesl už šestikilovou Korinu na kontrolu k veterináři, který potvrdil, že divočák je v perfektní kondici a může se tak přesunout do obory nedaleko Brna. Tady má zajištěnou péči i společnost, na zvíře se teď chodí dívat i rodiny s dětmi. Samička je stále velmi přítulná a svého lidského tátu miluje.
„Když na Korinu zavolám, hned se se mnou běží přivítat,“ líčí Pavel Antonín.
S chovem a krmením opuštěných mláďat má pan Antonín bohaté zkušenosti už z minulosti. Před dvanácti lety mu kolegové dali přezdívku Veverčí táta, když si do péče vzal dvě malé veverky. Každé dvě hodiny je dokrmoval a masíroval jim bříška. To obvykle dělávají veverčí matky, břicha jim olizují, aby stimulovaly trávení.
Veverčáky pan Antonín našel v Lužánkách, kde vypadly z hnízda. Zezačátku přebývali v zakryté přepravce u recepce v útulku a svého tatínka v uniformě obšťastňovali zalézáním do rukávů, kdy mu šplhali až za krk. Toník a Empík, jak veverčí kluky Pavel Antonín pojmenoval, putovali po nabrání dostatku sil zpátky do přírody. Podobně se milovníkovi zvířat podařilo odchovat i tři kuny.
Práci se zvířaty se Pavel Antonín věnuje už dlouhou dobu. U Městské policie v Brně pracuje už od roku 1994 a z toho 17 let u odchytové služby. O zvířata se zajímá už od mládí, a tak se mu podařilo propojit svou zálibu s prací. Odchytával například i exotické pavouky, hady nebo například jezevce. Svoje zevrubné znalosti a bohaté zkušenosti ochotně předává i dalším kolegům.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
