Počasí dnes9 °C, zítra12 °C
Úterý 19. března 2024  |  Svátek má Josef
Bez reklam

Vše, co se dochovalo z pokladu Inků, je nyní v Brně. Peruánští indiáni byli mistři v práci se zlatem, říká česká archeoložka

Až do konce února mají lidé v Brně možnost navštívit unikátní výstavu. Z jižní Ameriky dorazilo do moravské metropole za zvláštní péče bezpečnostních složek desítky zlatých předmětů. Výstava Poklad Inků ukazuje skutečné klenoty z dob mocné říše rozkládající se téměř po celé délce jihoamerického kontinentu. Na vzácné výstavě, která byla pro velký zájem veřejnosti prodloužena do konce února, spolupracovala i významná česká archeoložka Eva Farfánová Barriosová, která s historií Peru spojila celý svůj život.

Velkou část života jste strávila v Peru, nyní přijelo Peru za vámi. Co to pro vás znamená?

Při práci na výstavě jsem si cítila jako bych se vrátila domů. Peru bude navždy mým domovem a byla jsem moc ráda, že jsem mohla v Česku pracovat s něčím, co cítím, že je moje.

Na výstavě Poklad Inků v Brně je k vidění mnoho uměleckých předmětů ze zlata. Jak významnou část z toho, co se vůbec dochovalo, tyto předměty představují?

Dochovalo se vše, co je na té výstavě. Z archeologického hlediska je nutno upřesnit, že na výstavě v Brně jsou jak incké tak i předměty dalších dávných kultur, žijících na území dnešního Peru. Patří buď kulturám, které předcházely říši Inků nebo kulturám a národům, které si Inkové podrobili.

Samotné zlato Inků se téměř nezachovalo. Když do Peru přišli Španělé, ve městě Cajamarca zajali Inku Atahualpu. Výměnou za jeho svobodu pak žádali (či jim to Atahualpa sám nabídl, to už nikdy nezjistíme) výkupné v podobě velké vězeňské cely naplněné zlatem a dalších dvou místností zaplněných stříbrem.

Výstavu Poklad Inků najdete v pavilonu C brněnského výstaviště. Otevřena je každý den od 9 do 20 hodin. Více informací a možnost zakoupit vstupenky online najdete na webových stránkách.

Do Cajamarca tak začaly proudit karavany se zlatem z celé obrovské incké říše. Výkupné se podařilo shromáždit za tři měsíce. Šlo o umělecké předměty, které však měly pro Španěly pouze cenu zlata či stříbra, z něhož byly vyrobeny. Proto nechali celý poklad roztavit a převést do Evropy. Z původního bohatství Inků se tak zachovaly jen ty předměty, které indiáni před kolonizátory ukryli na různých místech říše. 

Existuje legenda, že indiáni zbytek zlata ukryli ve městě Paititi uprostřed deštného pralesa. Dodnes nevíme, jestli existuje a kde toto bájné město případně leží.

Jak dlouho trvalo, než začali Španělé (respektive Evropané obecně) respektovat uměleckou hodnotu předmětů a přestali je tavit?

Velmi dlouho. Prakticky až ve 20. století. Současně se o tyto předměty začalo zajímat spoustu soukromých sběratelů, což mělo za následek masivní vykrádání hrobů, především na severním pobřeží Peru, kde se rozvíjela kulturu Chimú a Moche. Byly to kultury věhlasné právě pro jejich uměleckou práci se zlatem a stříbrem. 

Mluvíme tu opravdu o špičkové profesionalitě. Úroveň zpracování zlata těchto kultur byla dokonce vyšší než v tehdejší Evropě.

Je na výstavě Poklad Inků nějaký předmět, který máte vy osobně nejraději? 

Mám, avšak není ze zlata. Jde o dřevěný pohár, jehož tvar se dělal po tisíce let z různých materiálů. Inkové tyto poháry vyráběli z tvrdého dřeva a nádherně je zdobili. 

Hrají velmi důležitou roli při různých rituálech. Vždy se přitom vyráběli dva - z jednoho pil kněz chichu, tedy zkvašené kukuřičné pivo, do druhého se dávala chicha pro boha. Jeden z pohárů symbolizoval ženský element, druhý mužský. Tato dualita je nesmírně důležitá pro celou peruánskou historii.

Pro Peruánce jsou nesmírně vzácné a dodnes je uchovávají a předávají z generace na generaci v zapadlých horských vesničkách, kde je stále používají při tradičních rituálech. 

Nutno podotknout, že peruánské rituály neměly nikdy krvavou podstatu (jako například u rituálů mexických indiánů). Pokud se prolévala krev, byla to krev lam. Lidské oběti byly prováděny pouze v případě, kdy zemřel Inka. Archeologové zjistili, že například po smrti Inky Huayna Capaca s ním bylo obětováno čtyři tisíce lidí.

Jak často se stává, že peruánská vláda zapůjčí zlaté poklady mimo Peru? 

Není to běžné. Tyto předměty pochází ze soukromé sbírky Muzea zlata v Limě a jejich zapůjčení musí povolit peruánská vláda. Ta se v posledních letech snaží získat všechny nelegálně vyvezené předměty patřící do národního bohatství země. 

Před zahájením výstavy přijela proto do Brna peruánská vládní kontrola, která měla za úkol ověřit, zdali výstava neobsahuje nějaký neevidovaný, ukradený exponát. 

Udržují dnes Peruánci stále své tradiční, indiánké zvyky a rituály?

Například v Cuzcu, bývalém hlavním městě říše a sídle Inky. Mimo Cuzco pak především v zapadlých horských vesničkách, kam nedosáhla a ani nemá šanci dosáhnout civilizace. Jsou  vzdálené třeba tři dny chůze od vesnic, kde už člověk může nasednout alespoň na autobus. 

Největší zvláštnost, kterou jsem poznala, najdete na ostrově Taquile ležícím uprostřed jezera Titicaca. Žije zde asi dva tisíce indiánů, jsou to Kečuánci a stále mluví kečuánsky.

Tito lidé měli dlouhá léta velmi prozíravého a schopného náčelníka. Pod jeho vedením vybudovali své turistické centrum, kam vozí turisty z Puny (peruánské město na pobřeží jezera Titicaca, pozn. red.). Zde jim prezentují svoji kulturu, pohostí v restauracích a pak zase odvezou zpět na pevninu. 

Na druhé straně ostrova mají však vesnice, kde je turistům vstup přísně zakázán a kde stále mluví vlastním jazykem, dodržují prastaré incké rituály a žijí podle tří prastarých inckých zákonů: Ama Sua - Ama Llulla - Ama Quella, tedy “nebudeš líný”, “nebudeš lhát” a “nepokradeš”. Je to unikátní propojení tradiční duchovní kultury s průnikem do civilizace 21. století. 

Jste zkušenou archeoložkou a strávila jste významnou část života v terénu trpělivou a pro někoho nekonečnou prací. Je na archeologii něco vzrušujícího?

No samozřejmě! (smích) Když kopete, nevíte, co bude za půl hodiny. Je to jako detektivka. Když začínáte výzkum, máte vždy nějakou teorii. Poté kopete a kopete, až něco najdete. A to buď rozmetá vaši teorii, nebo ji potvrdí.

Archeologie je nesmírně aktivní věda. Jeden den říkáme něco a druhý den to musíme změnit podle toho, co jsme našli.

Pocházela vaše vášeň pro archeologii už v dětství? Rýpala jste se v zemi a zkoumala, co je pod ní?

Moje babička mi vyprávěla, že už jsem jako malý šprdlík často kopala v zahrádce a hledala poklady. Dědeček z toho měl radost, protože jsem mu vždycky vykopala spoustu žížal na ryby (smích).

Když mě bylo pět let, bydleli jsme v Trojovicích u Chrudimi. Byl tam kostelík a u něho hřbitov. Pamatuji se, že když hrobníci kopali díry, házeli vykopané kosti na vrchol hromady s hlínou. Já ty kosti vždy sbírala a nosila do takové bedny. Babičce se to nelíbilo, mně to naopak bavilo. Mou definitivní cestu pak určila ve třinácti letech darovaná kniha o archeologii. 

V dětství jste hledala poklady, v dospělosti jste jeden opravdu našla. Je to tak?

Pro mě to byl životní poklad. Vedla jsem tehdy výzkum v Peru, kopali jsme v poušti zhruba 30 kilometrů od Limy. Dokopali jsme se k hrobu a jak se ukázalo, nešlo o ledajaký hrob.

Byl to hrob nádherného sedícího muže, náčelníka. Měl mohutné, hnědé kosti. Byl okolo čtyřiceti let starý a na svou dobu opravdu vysoký, měřil zhruba 165 centimetrů. Na krku měl zlatý náhrdelník, seděl ve žlutém písku, pod modrou oblohou, okolo sebe spoustu keramiky a krásně zdobených předmětů. Byl majestátný.

Našli jsme ho však až pozdě odpoledne a už pro nás bylo posláno auto - pro mě a šest dělníků. Museli jsme ho proto zasypat. 

Nedaleko od místa výkopu se přitom nacházela velmi chudá čtvrť a nebylo nijak vzácné, že ti chudí lidé vykopané hroby a vykrádali místa výzkumu. Celou noc jsem na to do druhého dne myslela. Bála jsem se, aby mi ho neukradli. Byl to jediný muž v mém životě, kvůli kterému jsem nespala. (smích)

Ohodnoť článek

Foto JVC Group

Štítky Eva Farfánová Barriosová, poklad inků, Brno, výstava, Peru, zlato, umění, incká říše, rozhovor, kultura, rituál, Jižní Amerika, stříbro, archeologie, výzkum, Evropa

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Vše, co se dochovalo z pokladu Inků, je nyní v Brně. Peruánští indiáni byli mistři v práci se zlatem, říká česká archeoložka  |  Společnost  |  Zprávy  |  Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.