Českou kulturní scéna zasáhla dnes velká rána. Ve věku 92 let zemřela významná herečka, signatářka Charty 77 a brněnská rodačka Vlasta Chramostová. Informoval o tom mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
Chramostová se narodila 17. listopadu 1926 v Brně. Za války studovala herectví na brněnské Státní konzervatoři, poté strávila čtyři roky v Národním divadle Brno a následně se na dvacet let přestěhovala do Prahy. Svou kariéru nerozlučně spojila s Vinohradským divadkem. V roce 1965 byla oceněna titulem národní umělkyně. Pak ale přišel rok 1968, Chramostová se veřejně postavila proti okupaci a o 9 let později podepsala Chartu 77.
Minulý rok udělila brněnská JAMU Chramostové čestný doktorát. Podle zástupců JAMU byla Chramostová uměleckým i mravním vzorem všem současným studentům herectví. Její herecké umění patřilo k vrcholům českého divadla v druhé polovině dvacátého století a v kombinaci s jejími občanskými aktivitami z ní činí jednu z největších ženských osobností evropského herectví a divadla.
Chramostová před kamerou debutovala v roce 1949 v budovatelském dramatu Veliká příležitost. Dramaticky náročnější portréty žen, které prokážou morální kvality při těžkých zkouškách za nacistické okupace, vytvořila v roce 1950 ve Fričově Pasti a o pět let později ve Weissově snímku Hra o život. Strhující výkon podala v roce 1968 v Herzově psychologickém hororu Spalovač mrtvol.
Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. V roce 1970 ji Otomar Krejča angažoval do Divadla za branou, po jehož zrušení v roce 1972 se krátce objevila v Západočeském divadle v Chebu v titulní postavě Brechtovy hry Matka kuráž a její děti.
Na dalších 17 let pro ni zůstaly všechny oficiální scény i média uzavřeny. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77 a se svým mužem Stanislavem Milotou se živila výrobou a prodejem lamp. Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost.
Až po třiceti letech se na plátně objevila v Michálkově dramatu Je třeba zabít Sekala. V roce 2015 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla.
