Dnes si celá republika připomíná oběť Jana Palacha. Mladý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se na protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy a ve snaze probudit národ v boji proti okupantům 16. ledna 1969 polil na Václavském náměstí hořlavinou a zapálil. Na následky rozsáhlých zranění zemřel o tři dny později. Jeho příkladu pak podle historiků následovaly téměř tři desítky lidí po celé republice. Dramatické události zažilo také Brno.
Zpráva a Palachově činu bleskově obletěla republiku. Ve vysílání tehdejší Československé televize se střídali řečníci, kteří vyzývali především mladé lidi ke klidu. Našla se však spousta takových, kteří se rozhodli následovat "první lidskou pochodeň" Jana Palacha.
20. ledna, tedy den po smrti Jana Palacha, se v Plzni upálil dělník tamějšího pivovaru Josef Hlavatý. Oproti Palachovi za sebou nezanechal žádný vzkaz, dopis nebo zprávu. Pouze ošetřujícím doktorům v agónii sdělil, že se zapálil na protest proti Rusům. Kriminalisté, státní bezpečnost a tisk si však dali záležet, aby se Hlavatý nestal druhým hrdinou. Tisk ho označil za alkoholika a nezodpovědného manžela, který opustil rodinu a dvě děti. Spojení s Palachem se tak veřejně vyloučilo.
ČTĚTE TAKÉ: Lidé si v Brně připomněli Jana Palacha svíčkami a tichou pietou
V noci z 21. na 22. ledna bylo na náměstí Svobody v Brně nezvykle živo. U morového sloupu totiž plály svíčky a u katafalku pražského studenta Palacha drželi mladí lidé čestnou stráž. Zhruba 20 minut po půlnoci však ztichlé náměstí prořízl křik. kých
Ke katafalku přistoupil i dělník Pozemních staveb Vyškov Miroslav Malinka. Polil se hořlavinou a zapálil. Než však stihly zničující plameny napáchat vážnější zranění, přítomní studenti muže kabáty uhasili.
„Má popáleniny na 10 až 12 procentech těla a jeho stav je dobrý," uvedlo Rudé právo ve čtvrtek 23. ledna. Podobně jako u Hlavatého, i Malinku tehdejší tisk okamžitě očernil. Podle Rudého práva byl Malinka dělníkem s pestrou kriminální minulostí, který sebevraždou vyhrožoval již dříve.
Výtisk Rudého práva z 23. ledna 1969, foto: Ivan Motýl
K verzi o nepolitickém úmyslu Malinky se přiklání i současný historik Jan Břečka z Moravského zemského muzea. Podle něj se Malinka těsně před činem stavoval v hotelu Avion pro sirky, kde měl prohlásit, že se o půlnoci chystá stát slavným. V tisku následně Malinkův čin odsoudili i zástupci pražských studentů, podle nichž Palacha pokud dělníka z Vyškova "pošpinil".
To však v Brně ohledně událostí z konce ledna nebylo vše. Ve stejný den, tedy 22. ledna, se měla otrávit svítiplynem i mladá studentka Blanka Nacházelová. „Neměla jsem tu šílenou odvahu jako J. Palach. Proto umírám tímto způsobem, je to o hodně lehčí," napsala Nacházelová v dopise na rozloučenou. Ten však nezmiňoval žádné politické požadavky. Oproti tomu zanechala studentka sérii nesrozumitelných vzkazů. „Až se ozve trojí zatroubení černého mercedesu, pustím plyn," zněl jeden z nich.
Ani Blanka Nacházelová, ani Miroslav Malinka nejsou historiky vnímáni jako oficiální následovníci Jana Palacha. Těmi se stali až osmnáctiletý student Jan Zajíc ze Šumperka, který se zapálil 25. února v Praze, a devětatřicetiletý Evžen Plocek, jež se dobrovolně polil hořlavinou a škrtl sirkou na náměstí v Jihlavě.
Foto ilustrační foto, Chrudimka.cz
